28 Cdo 3090/2024-218
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce V. Š., proti žalované J. W., zastoupené Mgr. Evou Durdilovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Slezská 2232/1444, o zaplacení částky 15.647,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 152/2015, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2024, č. j. 22 Co 62/2024 - 184, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3, věta první občanského soudního řádu – dále „o. s. ř.“):
1. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované potvrdil usnesením ze dne 30. 4. 2024, č. j. 22 Co 62/2024-184, usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře (dále „soud prvního stupně“) ze dne 13. 2. 2024, č. j. 5 C 152/2015-175, jímž soud prvního stupně odmítl pro opožděnost odvolání žalované ze dne 3. 2. 2024 (v řízení o zaplacení částky 15.647,50 Kč z titulu bezdůvodného obohacení) a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.). Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
3. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 30. 4. 2024 v řízení, jež bylo u soudu prvního stupně zahájeno dne 26. 6. 2015 (srovnej bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a že bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1, věta první o. s. ř.) zastoupenou advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné.
4. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
5. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017, jež je pro posouzení přípustnosti dovolání v přítomné právní věci rozhodné, dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000,- Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
7. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné, proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4.
8. V poměrech projednávané věci směřuje dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu vydaného ve věci, v níž je předmětem řízení peněžitá částka nedosahující hodnotového censu 50.000,- Kč. Žalobou uplatněný nárok přitom nevyplývá ze vztahu založeného spotřebitelskou smlouvu nebo pracovněprávního vztahu (žalobce se domáhá zaplacení podílu žalované coby spoluvlastníka na jím vynaložených nákladech (daň z nemovitosti) společné věci. Současně dovoláním dotčeným usnesením bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost; proti takovému rozhodnutí je ovšem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. přípustná žaloba pro zmatečnost („Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.“).
9. Se zřetelem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné odmítl.
10. V souladu s ustanovením § 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí odůvodněno. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 11. 2024
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu