28 Cdo 3141/2023-88
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce M. Š., zastoupeného Mgr. Luďkem Růžičkou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Matky Boží 1182/9, proti žalované D. D., o 2.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 193/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2023, č. j. 37 Co 11/2023-65,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 22. 11. 2022, č. j. 4 C 193/2022-57, odmítl podání žalobce označené jako žaloba na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2.000.000 Kč s příslušenstvím. Soud konstatoval, že žalobce, navzdory výzvě učiněné podle § 43 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neuvedl, jak dospěl k výpočtu v záhlaví označené částky, nevymezil požadované příslušenství ani neupřesnil, kdy žalovanou vyzval k plnění. Ze žalobcových přednesů nelze seznat, kdy a v jakém rozsahu žalované vznikl na jeho úkor majetkový prospěch. Za daných okolností je žaloba neprojednatelná, a soud ji proto ve shodě s § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
2. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 1. 2023, č. j. 37 Co 11/2023-65, k odvolání žalobce zmíněné usnesení soudu prvého stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud uvedl, že žalobce svůj nárok charakterizoval pouze zcela obecnými tvrzeními a odkazem na navržené důkazy. Předložení listin však žalobce nezbavuje povinnosti žalobu specifikovat dostatečně určitými skutkovými tvrzeními a není povinností soudu rekonstruovat procesní nárok z předložených listin. To platí tím spíše, uplatnil-li žalobce soubor více nároků, u kterých není patrná výše ani okamžik jejich splatnosti. Postup i závěry okresního soudu tedy odvolací soud shledal správnými.
3. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal žalobce dovolání, jež pokládá za přípustné podle § 237 o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, jež v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popřípadě se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Jako dovolací důvod žalobce vymezuje vady řízení před odvolacím soudem podle § 242 odst. 3 o. s. ř., spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci, respektive v extrémním nesouladu skutkových a právních závěrů, k nimž dospěly soudy nižších stupňů. Nejvyššímu soud pak navrhuje, aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
4. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů.
5. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (ve světle nesprávného poučení o nepřípustnosti dovolání uděleného žalobci odvolacím soudem, viz § 240 odst. 3 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho projednatelností.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. V dovolání musí být v souladu s § 241a odst. 2 o. s. ř. vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
8. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí tohoto mimořádného opravného prostředku. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen pro každý jednotlivý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačují (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1348/2020, ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2991/2020, či ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 32 Cdo 134/2021).
9. Dovolatel se při vymezování předpokladů přípustnosti dovolání omezil na výčet všech [navzájem se vylučujících (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. III. ÚS 3552/17, bod 17, ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 458/20, a ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. II. ÚS 1649/22, bod 12)] variant uvedených v § 237 o. s. ř., aniž učinil jakýkoli pokus o věcnou formulaci konkrétní otázky, kterou by Nejvyšší soud měl podrobit svému přezkumu, a její vztažení k dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu, jak předvídá zákonná úprava (podobně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. IV. ÚS 2260/18, body 12–13, ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2519/21, body 13–16, a ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. IV. ÚS 488/22, bod 9).
10. Předložené dovolání tudíž nesplňuje zákonem stanovené obsahové požadavky a trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě podle § 241b odst. 3 o. s. ř. odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z naznačeného důvodu Nejvyšší soud přistoupil k odmítnutí předmětného mimořádného opravného prostředku (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
11. Nad rámec uvedeného lze podotknout, že dovolatelem zmíněné vady řízení ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. nejsou s to samy o sobě založit přípustnost dovolání, neboť mohou být zohledněny, pouze je-li dovolání přípustné z jiného důvodu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2021, sp. zn. 23 Cdo 181/2021, ze dne 12. 5. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1099/2022, a ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. 28 Cdo 102/2023).
12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 4. 2024
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu