28 Cdo 321/2003
U s n e s e n í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa
Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc.,
v právní věci žalobců A) V. Š., a B) E. Š., obou zastoupených advokátem, proti
žalované L. G., zastoupené advokátem, o žalobě L. G. o obnovu řízení vedeného
u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 8 C 77/92, o dovolání
žalované proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
17.9.2002, č.j. 5 Co 2136/2002-61, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod
sp.zn. 8 C 77/92, podanou dne 2.8.2001, zamítl Okresní soud v Českých
Budějovicích jako soud prvního stupně usnesením ze dne 14.12.2001, č.j. 12 C
169/2001-23. Dospěl k závěru, že v žalobě na obnovu řízení žalobkyně neuvádí
žádné skutečnosti, popřípadě důkazy, které nemohly být provedeny v původním
řízení. K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud
odvolací usnesením ze dne 13.3.2002, č.j. 5 Co 475/2002-32, usnesení soudu
prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně nato usnesením ze dne 25.6.2002, č.j. 12 C 169/2001-52,
návrh na obnovu řízení vedeného Okresním soudem v Českých Budějovicích pod sp.
zn. 8 C 77/92 opět zamítl. Věc posoudil podle ustanovení § 228 odst. 1 o.s.ř.
ve spojení s § 205 a § 211 o.s.ř. Vyslovil závěr, že důkazy, které bez své viny
žalovaná nemohla použít v původním řízení, a to vyjádření poradní komise
krajského soudu a vyjádření komory znalců, nemohou pro ni přivodit příznivější
rozhodnutí ve věci. Na základě odvolání žalované Krajský soud v Českých
Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 17.9.2002, č.j. 5 Co
2136/2002-61, potvrdil ve správném znění usnesení soudu prvního stupně. Shodně
se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že listinné důkazy navrhované
žalovanou nesplňují podmínky obnovy řízení podle ustanovení § 228 odst. 1
o.s.ř. Podle odvolacího soudu nemohou listinné důkazy, jejichž provedení
navrhovatelka obnovy navrhovala, a o kterých tvrdila, že jsou důvodem obnovy,
nemohou pro ni přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. I kdyby totiž byl
proveden důkaz vyjádřením komory znalců a vyjádřením znalecké komise, nemohly
by tyto důkazy vyřešit jinak odbornou otázku, která byla řešena v dřívějším
řízení znaleckým posudkem. Skutková zjištění ohledně odborných otázek je totiž
možno činit ve smyslu ustanovení ů 127 o.s.ř. buď za pomoci znaleckého posudku
nebo za pomoci odborné vyjádření. Jestliže však bylo v původním řízení použito
znaleckého posudku, mohl by příznivější rozhodnutí ve věci přinést pouze nový
znalecký posudek.
Odvolací soud dále založil své potvrzující rozhodnutí na zjištění patrném z
obsahu spisu a vztahujícím se k včasnosti uplatnění důvodů obnovy. Vyslovil
totiž, že navrhovatelka obnovy navrhovala sice v odvolání nový znalecký posudek
a označovala jej za nový důkaz ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a)
o.s.ř. Takové řešení však odvolací soud označil za postup, který se příčí
ustanovení § 232 odst. 2 o.s.ř. Podle uvedeného ustanovení mohou být důvody
žaloby na obnovu řízení měněn jen po dobu trvání lhůt k žalobě. Jestliže
rozsudek v původní řízení nabyl právní moci dnem 27. 6. 2001, pak označení
nového důkazu v odvolacím řízení (popřípadě při jednání u okresního soudu dne
25.6.2002) bylo učiněno opožděně, v rozporu s citovaným ustanovením. To je
třeba vykládat tak, že zákaz měnit důvody obnovy zahrnuje i zákaz změny
skutkového vylíčení důvodů obnovy. Skutkovým vylíčením důvodů obnovy je pak i
uvedení nového důkazu, který má být důvodem obnovy. Navrhovatelka obnovy ve své
žalobě žádný konkrétní důvod z hlediska skutkového vylíčení neuvedla. Učinila
tak až při jednání okresního soudu dne 14. 12. 2001. Tehdy jako nové důkazy ve
smyslu ustanovení § 228 osdt. 1 písm. a) o.s.ř. uvedla vyjádření komise znalců
a vyjádření znalecké komory. Obsahově tak doplnila svou žalobu o podstatné
náležitosti. Další změna vylíčení skutkových okolností (to je uvedení dalšího
nového důkazu, který by měl být důvodem obnovy) však není přípustné. Proto
okresní soud správně ke změn důvodů obnovy nepřihlédl.
Odvolací soud konečně vyslovil závěr, podle něhož není vyloučen ani právní
názor, podle něhož v případě obou navrhovaných vyjádření znaleckých orgánů i v
případě nově navrhovaného znaleckého posudku nejde o takové důkazy, které bez
své viny účastnice nemohla použít v původním řízení. Pod právní pojem „bez své
viny nemohl účastník použít“ nelze totiž zahrnout situaci, kdy příčina
nepoužití důkazu spočívala v tom, že účastníku byla odňata možnost jednat před
soudem (protože účastník nebyl řádně obeslán). Taková situace je totiž
podřaditelná pod důvody žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 3 o.s.ř. Proto
taková okolnost nemůže zakládat důvod žaloby na obnovu řízení.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dne 14.11.2002
dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř. a § 237 odst. 3 a § 238 o.s.ř. Tvrdila existenci nesprávného právního
posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Podle
dovolatelky projednávaná věc a její posouzení je zásadního právního významu,
když důvodem obnovy řízení byla i skutečnost, že soud prvního stupně ji nejen
vyloučil z účasti na nařízeném jednání, ale i možnosti vyjádřit se k dodatku ke
znaleckému posudku. Nesouhlasila s právním názorem odvolacího soudu, že
navrhované důkazy nemohou pro ni přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Dále
poukazovala na skutečnost, že došlo k porušení Listiny základních práv a
svobod, zejména článku 37 odst. 3 a článku 38 odst. 2. Navrhla proto zrušení
usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání
vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č.
30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna
2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu
ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou -
účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( § 240 odst. 1 o.s.ř., § 241
odst. 1 o.s.ř.). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení § 238
odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě
na obnovu řízení. Přezkoumal proto dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu
a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm.
b) o.s.ř. může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle
nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží
(viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, text na str. 13/45).
O takový případ v této věci nejde.
Podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o.s. ř. pravomocný rozsudek nebo
pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, může účastník
napadnout návrhem na obnovu řízení, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo
důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení, pokud mohou
přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Skutečnosti, rozhodnutí a důkazy mohou být důvodem obnovy jen tehdy, jestliže
jsou - pro navrhovatele obnovy - ve srovnání s původním řízením “nové”; pro
vyhovění návrhu na obnovu řízení postačuje pravděpodobnost toho, že mohou
přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.
Pro posouzení “novosti” takové skutečnosti je rozhodující, že ji účastník
nemohl včas použít v původním řízení bez své viny, tj. že o ní nevěděl a že ani
jinak nesplnění své povinnosti tuto skutečnost tvrdit a nabízet o ní důkazy z
procesního hlediska nezavinil. Se zřetelem na ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř.
musí jít vždy o skutečnost, jež nastala do doby vyhlášení rozsudku, protože jen
k takové mohl soud přihlížet v původním řízení.
Na základě výše uvedeného se dovolací soud ztotožňuje s právními závěry
odvolacího soudu, že důvody obnovy neexistují, resp. že důkazy, jimiž žalovaná
tento návrh odůvodnila, důvod obnovy nezakládají. Pro stručnost proto odkazuje
na přesvědčivé a obsáhlé odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, jak
byl shora rekapitulován.
V mezích dovolacího přezkumu je proto rozhodnutí odvolacího soudu správné.
Dovolací soud proto podle § 243b odst. 2 o.s.ř. dovolání žalované zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za
použití § 224 odst.1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř.
Žalovaná neměla se svým dovoláním úspěch a žalobcům v souvislosti s podaným
dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2003
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu