28 Cdo 3246/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka
Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v
právní věci žalobců a) Ing. V. D., CSc., b) D. D., obou zastoupených advokátem,
proti žalovaným 1) S. b. d. H., zastoupenému advokátem, 2) Ing. R. N., 3) Bc.
I. B., 4) K. P., 5) Z. R. 6) M. N., 7) Ing. K. B., a 8) R. P., o určení
neplatnosti usnesení, vedené u Okresního soudu v Karviné-pobočka v Havířově pod
sp. zn. 109 C 73/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 4. 5. 2006, č. j. 11 Co 177/2006-210, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě výše označeným byl ve výrocích
I.-III. potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne
30. 5. 2005, ve znění opravného a doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 27.
6. 2005, č.j. 109 C 73/2004-126, 135, kterým byl zamítnut návrh na určení, že
usnesení shromáždění vlastníků jednotek bez právní subjektivity v domě blok Š.
D1, D2 na ulici Tichá 5/1261 a ulici Tichá 7/1262 v H., konané dne 26. 2. 2004
pod bodem 8) zápisu, je neplatné, eventuelně, že žalobci jsou povinni platit do
fondu rezerv a oprav měsíční zálohové platby na správu domu se splatností od 1.
4. 2004 v částce, která činí 552,- Kč měsíčně a u garáže 28,- Kč měsíčně k
rukám správce, a že žalobci nejsou povinni počínaje dnem 1. 4. 2004 přispívat
na účet správce do fondu „doplňková tvorba“ částkou 494,- Kč měsíčně a do fondu
„účelová tvorba“ částkou 708,- Kč měsíčně, že žalobci nejsou povinni zaplatit
na účet správce společenství vlastníků jednotek jednorázový vklad ve výši
5.441,- Kč do „doplňkového fondu“ – dorovnání „doplňkové tvorby“ k 31. 12. 2003
a též jednorázový vklad do „fondu účelové tvorby“ ve výši 32.427,- Kč za období
od 1. 1. 2000 do 31. 3. 2004. Žalobci byli odvolacím soudem zavázáni zaplatit
společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení žalovanému 1) 3.406,50 Kč
(advokátu JUDr. J. J.), žalovanému 3) 187,48 Kč, žalované 5) 632,50 Kč a
žalovaným 4) a 8) společně a nerozdílně 142,- Kč. Mezi žalobci a žalovanými 2),
6) a 7) nebylo nikomu přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že dne
10. 2. 2004 byla svolána schůze družstevníků i vlastníků bytů domu na ulici
Tiché na den 26. 2. 2004. Z této schůze vzešel Zápis ze shromáždění vlastníků
jednotek ze dne 26. 2. 2004, jehož součástí bylo přijaté usnesení, které se
týkalo mimo jiné toho, že SVJ (společenství vlastníků jednotek) schválilo úkol
pro správce zajistit energetický audit, stavební posouzení projektové
dokumentace na budoucí komplexní opravu domu a byly též schváleny měsíční
zálohové platby do fondu Rezerv a oprav, do fondu Doplňkové tvorby a do fondu
Účelové tvorby. SVJ schválilo povinnost jednorázového vkladu do doplňkového
fondu též pro bytovou jednotku žalobců č. 1261/03 a povinnost úhrady
jednorázového vkladu do fondu účelové tvorby pro tuto jednotku. Prezenční
listinou z tohoto shromáždění bylo prokázáno, že se ho účastnili všichni
žalovaní v přepočtových koeficientech na vlastníky jednotek, garáží a
společných prostor. Žalobci se shromáždění neúčastnili a tedy ani nehlasovali,
jejich přepočtový koeficient činil 0,1335 % celku. Shromáždění ze dne 26. 2.
2004 se účastnilo a ve prospěch napadeného usnesení hlasovalo celkem 0,8665 %
vlastníků bytových jednotek. Žalobci reagovali na svolání společné schůze dne
26. 2. 2004 dopisem, ve kterém avizovali svou neúčast a který téhož dne předali
na SBD H.; žalobci tedy o svolání společné schůze SVJ věděli, odmítli se jej
však zúčastnit.
Odvolací soud dospěl k závěru, shodně se soudem prvního stupně, že právní
vztahy mezi účastníky se budou posuzovat podle zákona č. 72/1994 Sb., o
vlastnictví bytů, ve znění platném k únoru roku 2004. V tomto znění však zákon
neobsahuje odkaz na soudní projednání ve věci případné neplatnosti usnesení
přijatého shromážděním vlastníků jednotek ve smyslu § 11 odst. 3 zákona č.
72/1994 Sb., a proto žalobci musí tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na
požadovaném určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek,
konaného dne 26. 2. 2004 (§ 80 písm. c/ o. s. ř). Žalobní požadavek změny
obsahu předmětného usnesení ve vztahu k jednotlivým platbám nelze podle
odvolacího soudu považovat za důležitou záležitost ve smyslu § 11 odst. 3
zákona, která by opravňovala přehlasovaného vlastníka jednotky požádat soud,
aby o ní rozhodl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Dovodili v něm
zásadní právní význam napadeného rozsudku, spočívající v oprávnění společné
schůze družstevníků i vlastníků bytů podle § 11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb.
rozhodnout o věcech komplexních oprav, rekonstrukcí, zástav jednotek a domů
úvěrujícím bankám, platnosti a závaznosti takového rozhodnutí pro vlastníky
bytových jednotek. Dovolatelé měli též zato, že věci, které jsou stanoveny
předmětným usnesením, představují důležitou záležitost, o níž může na žádost
přehlasovaného vlastníka jednotky rozhodnout soud. Dovolatelé navrhli, aby
dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání písemně nevyjádřili.
Dovolání bylo podání ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§ 240 odst. 1,
§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a opřeno o přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c/,
odst. 3 o. s. ř., tedy o přípustnost pro otázku zásadního právního významu
napadeného rozsudku; dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v
případě přípustnosti dovolání, byl uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s.
ř.
Dovolání není přípustné.
Při hlasování je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů
vlastníků jednotek na společných částech domu (§ 8 odst. 2); spoluvlastníci
jednotky mají postavení vlastníka jednotky (jeden hlas). Při rovnosti hlasů,
nebo nedosáhne-li se potřebné většiny nebo dohody, rozhodne na návrh
kteréhokoli vlastníka jednotky soud. Jde-li o důležitou záležitost, může
přehlasovaný vlastník jednotky požádat soud, aby o ní rozhodl. Právo je nutno
uplatnit u soudu do 6 měsíců ode dne přijetí rozhodnutí, jinak právo zanikne (§
11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., ve znění do 26. 4. 2005, tj. do novely č.
171/2005 Sb.).
Dovolací soud již dříve zdůraznil, že text zákona č. 72/1994 Sb., akcentoval po
novele č. 103/2000 Sb. (viz. § 9a o rozúčtování cen služeb a další návazná
ustanovení) oprávnění společenství vlastníků rozhodovat, při respektu ke
spoluvlastnickému principu, o snášení nákladů vzniklých při provozu domu (ceny
služeb, správa domu). Vyjadřuje to nadále i § 13 odst. 1 zákona, podle něhož
se vlastník jednotky podílí na správě domu v rozsahu, který odpovídá jeho
podílu na společných částech domu, není-li mezi vlastníky jednotek dohodnuto
jinak (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1253/2006).
Společenství vlastníků jednotek rozhoduje vedle rozúčtování cen služeb na
jednotlivé vlastníky, vzniklých při obvyklém provozu domu, též o mimořádných
výdajích spojených s opravami domu jako celku (srov. § 11 odst. 4 zákona č.
72/1994 Sb.), přičemž k přijetí takového usnesení je třeba tříčtvrtinová
většina přítomných hlasů. Pokud by však na základě zamýšlené rekonstrukce
bytového domu mělo dojít ke změně účelu jeho užívání, změně stavby jako takové,
jakož i k podstatným změnám týkající se společných částí domu, je zapotřebí
souhlasu všech vlastníků jednotek (§ 11 odst. 5 zákona č. 72/1994 Sb.).
Ze skutkových zjištění soudů nižších instancí, kterými je dovolací soud vázán a
není oprávněn je měnit, vyplývá, že obsahem předmětných „komplexních úprav“
bytového domu je mimo jiné výměna oken, vchodových dveří, zateplení obvodového
zdiva a zateplení půdního prostoru. Jedná se tedy o opravy, které jsou s
ohledem na stáří domu obvyklé a jimiž nedojde k podstatným změnám na budově
tak, aby bylo třeba souhlasu všech vlastníků jednotek. Samotné provádění těchto
úprav a s tím související povinnost spolupodílet se na jejich financování
prostřednictvím zálohových plateb do fondu rezerv a oprav a placení příspěvků
či vkladů do fondů „doplňkové tvorby“ a „účelové tvorby“ není důležitou
záležitostí, o níž by měl rozhodovat soud podle shora uvedeného ustanovení.
Dovolací soud se v této souvislosti ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že
důležitou záležitostí - ve smyslu citovaného ustanovení - se rozumí taková
skutečnost, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků
jednotek nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho
využití.
Odvolací soud tedy správně posoudil všechny relevantní hmotněprávní
otázky, ty již ostatně byly judikatorně zpracovány, a tak dovolání žalobců není
přípustné a bylo proto odmítnuto (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, § 243b odst.
5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Úspěšným žalovaným vzniklo podle § 243c odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s.
ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, žádné jim však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 22. října 2008
JUDr. Ludvík D a v i
d , CSc., v. r.
předseda
senátu