28 Cdo 3296/2024-66
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: P. V., zastoupený Mgr. Miroslavem Píšťkem, advokátem se sídlem ve Šternberku, ČSA 23/10, proti žalované: NESD s.r.o., IČO 17067103, se sídlem v Praze 4, Na strži 1198/51, zastoupená Mgr. Ing. Janem Vavřinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, o 618 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 47 C 51/2024, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. srpna 2024, č. j. 16 Co 276/2024-36, takto: Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 14. 8. 2024, č. j. 16 Co 276/2024-36, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 8. 7. 2024, č. j. 47 C 51/2024-22, jímž byla zamítnuta námitka místní nepříslušnosti tohoto soudu vznesená žalovanou. Soudy takto rozhodly v řízení, v němž se žalobce domáhá úhrady smluvní pokuty za prodlení se zaplacením části kupní ceny za převod nemovitých věcí.
2. Usnesení odvolacího soudu žalovaná napadla dovoláním. Předestřela otázku, zda je v řízení o zaplacení smluvní pokuty za prodlení se zaplacením části kupní ceny za převod vlastnického práva k nemovitým věcem se zřetelem k posuzovaným okolnostem („právní a faktický stav“ nemovitých věcí) dána výlučná místní příslušnost soudu podle § 88 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Měla za to, že jde o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou.
3. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „o. s. ř.“) je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř., podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
4. Judikatura dovolacího soudu je ustálená v tom smyslu, že výlučná místní příslušnost v případech vypočtených v § 88 o. s. ř. má vždy přednost před příslušností obecnou nebo na výběr danou, přičemž použití obecné nebo na výběr dané místní příslušnosti je v takovém případě vyloučeno. Soud podle polohy nemovité věci (forum rei sitae) je ve smyslu § 88 písm. b) o. s. ř. výlučně příslušným tehdy, jestliže se řízení týká práv k této nemovitosti, tj. práva vlastnického, spoluvlastnického, práva držby, práva z věcného břemene a práva nájemního, a to pouze za předpokladu, že v řízení jde o existenci takového práva, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5502/2015, uveřejněné pod č. 15/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1583/2018, ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3801/2018, či ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 1207/2005).
5. Odvolací soud se tedy výše citované (ustálené) judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil, uzavřel-li, že v řízení o zaplacení smluvní pokuty za prodlení se zaplacením části kupní ceny za převod vlastnického práva k nemovitým věcem (v němž nejde o samotnou existenci, vznik nebo zánik práva k nemovitosti, nýbrž o vypořádání peněžité pohledávky z titulu smluvní pokuty) není (bez zřetele k posuzovaným rozhodným okolnostem) místně příslušným soud podle polohy dotčených nemovitých věcí ve smyslu § 88 písm. b) o. s. ř., nýbrž obecný soud žalované dle § 85 odst. 3 o. s. ř.
6. Zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání tudíž v posuzovaném případě naplněny nebyly (§ 237 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
7. V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§ 243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 2. 2025
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu