28 Cdo 3379/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce F. J., bytem P., P. 285, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 350.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 18 C 447/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. července 2012, č.j. 56 Co 443/2012-55, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 350.000,- Kč z titulu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Shora označeným usnesením Krajský soud v Plzni potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 15. února 2012, č.j. 18 C 447/2011-31, jímž bylo řízení podle § 104 odst. 2 občanského soudního řádu (o. s. ř.) zastaveno, neboť žalobce nedoložil, že by nárok na náhradu škody dříve uplatnil podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. u příslušného úřadu (Ministerstva spravedlnosti); odstranit nedostatek této podmínky řízení se soudu nepodařilo ani přes vhodná opatření, která za tímto účelem učinil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce – nezastoupen advokátem – dovolání. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť usnesení o zastavení řízení pro neodstranění odstranitelného nedostatku podmínky řízení není rozhodnutím ve věci samé, ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., neboť nejde o žádné z usnesení v těchto ustanoveních (taxativně) vyjmenovaných. Ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládá, neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř., tedy z důvodu nedostatku podmínky řízení, který nelze odstranit, nikoliv z důvodu odstranitelného nedostatku podmínky řízení, který se však odstranit nepodařilo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Odo 545/2008). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), objektivně nepřípustné dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). Překážkou k vydání tohoto rozhodnutí není ani nedostatek povinného zastoupení dovolatele advokátem či notářem (srov. § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované, jež by jinak na jejich náhradu měla právo, v tomto řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. prosince 2012 Mgr. Petr K r a u s předseda senátu