28 Cdo 3383/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci podání P. P., označeného nižšími instancemi jako žalobce, dále pak adresátů: 1) Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 2) Česká republika - Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou, 3) A. K., 4) V. M., 5) J. Č., 6) M. M., 7) V. C., 8) P. B., 9) M. F., 10) E. L., 11) L. D., 12) A. B., 13) J. V., 14) J. K., 15) L. P., 16) D. H., o zaplacení 750.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 56/2007, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2009, č. j. 39 Co 91/2009-76, takto
I. Řízení o dovolání se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Ve věci odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
Ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu zaslal P. P. podání, která tituloval jako Dovolání a Stížnost, přesněji pak hovoří o dovolání k Nejvyššímu soudu a stížnosti k Ústavnímu soudu České republiky.
Jmenovaný není ve věci právně zastoupen, přičemž tento nedostatek řízení ani po obdržení výzvy neodstranil.
Již zde je tedy zřejmý důvod, který vede k zastavení dovolacího řízení ve věci (§ 241b odst. 2, § 104 odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud však posuzoval též obsah podání jmenovaného, a to z hlediska ustanovení § 41 odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř.
Dospěl k závěru, že podle obsahu vyjadřuje podání pana P. záměr, který je nejlépe vyjádřen slovem „stížnost“. Nejde tedy o konkrétní vymezení předmětu mimořádného přezkumu věci dovolacím soudem. Současně dovolací soud upozorňuje na skutečnost, že předmětná stížnost není ojedinělým případem. Stížností P. P. jsou v řádu desítek, přičemž jejich obsah je ve všech případech obdobný.
Všechna podání jmenovaného mají výrazně kritický a ofenzivní charakter. Jsou v nich kritizovány jak české soudy, tak i jednotliví soudci, předmětem kritiky se stalo i Ministerstvo spravedlnosti, včetně ministra samého. Z mírnějších označení je například, lze-li text interpretovat, pražská justice označena jako „absurdistán a blbákov“, někteří z pražských soudců jako „grázlové ukrytí ve státních orgánech“ atd. Je tedy zřejmé, že podání nesměřují k vyřešení konkrétní věci z hlediska vymezení případných procesních nedostatků, snad s výjimkou těch tvrzení, podle nichž obhajuje jmenovaný svou žalobu. I tato tvrzení jsou však formulována takovým způsobem, že dovolací přezkum tu dost dobře nelze provést. Lze jen opakovat, že dominantním obsahem podání je výrazná kritika jak nižších instancí, tak i orgánů soudní správy a celého systému.
K zastavení dovolacího řízení vedou tedy též tyto důvody, které představují opět neodstraněný nedostatek podmínky řízení (§ 104 odst. 2 o. s. ř.).
Z dosavadního průběhu dovolacího řízení nelze identifikovat žádné náklady, které by snad měly být někomu k náhradě přisouzeny.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 15. března 2011
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r. předseda senátu