28 Cdo 3391/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy
Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní
věci žalobce M. M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. P.,
zastoupeného advokátkou, o zaplacení částky 169 260,-Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 11 C 64/2003, o dovolání
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2009, č. j. 31 Co
81/2009 – 157, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši
11.090,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Dovoláním proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil
rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 24. 9. 2008, č. j. 11 C 64/2003
– 126, jako první rozsudek soudu prvního stupně v projednávané věci, může být
shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm.
c) o. s. ř.
Přípustným však podle uvedeného ustanovení není, neboť dovolatelem vznesené
námitky nemohou založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Konkrétně dovolatel v dovolání ze dne 20. 5. 2009 namítal, že odvolací soud
nesprávně posoudil bezdůvodné obohacení ve vztahu majitel nemovitosti
(žalobce) – žalovaný nájemce, žalovaný nájemce – domnělý majitel nemovitosti
(P. K.) a majitel nemovitosti (žalobce) – domnělý majitel nemovitosti (P. K.).
Žalovaný ve vyjádření k dovolání ze dne 8. 7. 2009 navrhnul, aby dovolací soud
dovolání zamítl.
Podle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. každý, kdo se na úkor jiného bezdůvodně
obohatí, je povinen obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. je
bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu,
plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který
odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
Podle ust. § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je
každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
Podle ust. § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto
bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení
náleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.
Nejvyšší soud se již v dovolání nastolenou situací zabýval (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 33 Odo 793/2005). Podle názoru
dovolacího soudu z ust. § 457 obč. zák. vyplývá, že spočívá-li bezdůvodné
obohacení v plnění na základě neplatné smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze
její účastníci. To platí bez ohledu na to, zda se v souvislosti s plněním z
neplatné smlouvy obohatil i někdo jiný nebo zda v souvislosti s plněním z této
smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení i na úkor někoho jiného. Jinými slovy,
aktivní i pasivní legitimace je dána pouze na straně účastníků smlouvy.
Obecně vede aplikace ust. § 457 obč. zák. ve spojení s ust. § 458 obč. zák. na
neplatnou kupní smlouvu k tomu, že domnělý prodávající je povinen vrátit kupní
cenu a domnělý kupující předmět smlouvy. Pokud by byl předmět smlouvy domnělým
kupujícím spotřebován, náleží domnělému prodávajícímu peněžitá náhrada. Stejně
tak je tomu i v případě, kdy se domnělý kupující bezdůvodně obohatí užíváním
předmětu smlouvy, který ve skutečnosti nikdy nenabyl. Není přitom nutné, aby
předmět smlouvy užíval přímo, ale může jej i např. vypůjčit nebo pronajmout
třetí osobě. Taktéž neplatná nájemní smlouva uzavřená mezi domnělým nabyvatelem
jako pronajímatelem a nájemcem s sebou nese důsledky bezdůvodného obohacení
pouze mezi těmito jejími účastníky, tedy, že každý je povinen vrátit druhému
vše, co podle ní dostal. Pronajímatel je tak povinen vrátit nájemné a bylo –
li plnění poskytnuté pronajímatelem nájemci zkonzumováno, mohl by pronajímatel
požadovat vrácení jeho hodnoty.
Z uvedeného tak plyne, že může existovat jednak vztah mezi domnělým vlastníkem
a nájemcem, kteří jsou povinni si vracet plnění, a na druhé straně vztah mezi
vlastníkem a domnělým vlastníkem, kteří jsou taktéž povinni vrátit si plnění.
Jestliže v dané věci bylo nájemci, tj. žalovanému, umožněno provozovat svou
činnost na nemovitostech na základě nájemní smlouvy ze dne 28. 12. 2000 mezi
ním jako nájemcem a domnělým vlastníkem (P. K.), žádný vztah mezi žalovaným
nájemcem a vlastníkem nemovitostí, tj. žalobcem, tím založen nebyl. Naopak v
případě neplatné kupní smlouvy ze dne 8. 5. 1999 došlo k bezdůvodnému obohacení
mezi žalobcem jako vlastníkem a domnělým vlastníkem P. K . V posuzovaném
případě tedy šlo o bezdůvodné obohacení na základě dvou neplatných smluv.
Protože tyto dva právní vztahy není možné zaměňovat ani směšovat, nemůže se ani
vlastník nemovitostí úspěšně domáhat bezdůvodného obohacení z titulu neplatné
nájemní smlouvy po nájemníkovi, který si věc pronajal od domnělého vlastníka.
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových
stránkách www.nsoud.cz.
Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí
nemá zásadní právní význam, neboť je v souladu se zákonem a ustálenou
judikaturou dovolacího soudu. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou
stupňů i obsah dovolání a vyjádření žalovaného k němu jsou účastníkům známy a
jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle §
243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci, jehož
dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovanému
účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k
dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta
ve výši 9 020,- Kč (§ 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod 4, § 15, § 14, § 18 odst. 1
věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a z paušální částky náhrady hotových
výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1,
3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), vše zvýšeno o DPH ve výši 19 %. Platební místo a
lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160
odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 8. prosince 2009
JUDr. Iva B r o ž o v á, v.
r.
předsedkyně senátu