Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže
dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem.
O takový případ v posuzované věci nejde.
S povahou přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení souvisí předpoklady
uvedené v § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Předmětem dovolacího přezkumu takto
nemohou být otázky skutkového zjištění, nýbrž pouze otázky právního posouzení.
Jak je patrno z obsahu odůvodnění odvolacího soudu, posouzení důvodnosti žaloby
bylo závislé na posouzení, zda nájemní smlouva uzavřená dne 12.6.1998 je platná
či nikoliv. Odvolací soud přiléhavým a správným způsobem zhodnotil skutkový
stav, který vyplývá z obsahu spisu. Dovolací soud nemá důvodu odchýlit se o
hodnocení odvolacího soudu, pokud tento vyslovil závěr, že předmětná nájemní
smlouva je neplatná podle § 36a odst. 4 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích z
důvodů podrobně rozvedených v odůvodnění jeho rozhodnutí. Totéž platí o závěr o
neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č.
116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Ani dovolací soud nemá
pochybnosti o tom, že obec (pokud vystupuje jako účastník občanskoprávního
vztahu) není zproštěna povinnosti docílit souhlasu obce podle dřívější právní
úpravy vyjádřené v někdejším znění ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990
Sb. Jak je patrno z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, spočívá toto
dokonce na více důvodech, které odůvodňovaly závěr o neplatnosti zmíněné
smlouvy. Pakliže dovolací soud dospěje k závěru o správnosti aplikace alespoň
jednoho z důvodů, pro které odvolací soud ve věci správně rozhodl, příčilo by
se zásadám ekonomie dovolacího řízení hodnocení dalších, odvolacím soudem
uplatněných, důvodů. Dovolací soud proto dospívá k závěru, že právní hodnocení
odvolacího soudu je správné a vychází z ustálené judikatury. Nelze proto
přisvědčit žalované, že by přípustnost dovolání byla založena v této věci
posouzením otázky zásadního právního významu.
Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení § 218
písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení
dovolacích námitek v něm uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 1 o.s.ř. za
použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 ost. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř.
Dovolatelka sice neměla se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalobkyně nebylo
možno zohlednit jako úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 až 3
vyhl.č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.