Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
O takový případ v posuzované věci nejde.
S povahou přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení souvisí předpoklady uvedené v § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Předmětem dovolacího přezkumu takto nemohou být otázky skutkového zjištění, nýbrž pouze otázky právního posouzení.
Jak je patrno z obsahu odůvodnění odvolacího soudu, posouzení důvodnosti žaloby bylo závislé na posouzení, zda nájemní smlouva uzavřená dne 12.6.1998 je platná či nikoliv. Odvolací soud přiléhavým a správným způsobem zhodnotil skutkový stav, který vyplývá z obsahu spisu. Dovolací soud nemá důvodu odchýlit se o hodnocení odvolacího soudu, pokud tento vyslovil závěr, že předmětná nájemní smlouva je neplatná podle § 36a odst. 4 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích z důvodů podrobně rozvedených v odůvodnění jeho rozhodnutí. Totéž platí o závěr o neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Ani dovolací soud nemá pochybnosti o tom, že obec (pokud vystupuje jako účastník občanskoprávního vztahu) není zproštěna povinnosti docílit souhlasu obce podle dřívější právní úpravy vyjádřené v někdejším znění ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb. Jak je patrno z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, spočívá toto dokonce na více důvodech, které odůvodňovaly závěr o neplatnosti zmíněné smlouvy. Pakliže dovolací soud dospěje k závěru o správnosti aplikace alespoň jednoho z důvodů, pro které odvolací soud ve věci správně rozhodl, příčilo by se zásadám ekonomie dovolacího řízení hodnocení dalších, odvolacím soudem uplatněných, důvodů. Dovolací soud proto dospívá k závěru, že právní hodnocení odvolacího soudu je správné a vychází z ustálené judikatury. Nelze proto přisvědčit žalované, že by přípustnost dovolání byla založena v této věci posouzením otázky zásadního právního významu.
Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 ost. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatelka sice neměla se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalobkyně nebylo možno zohlednit jako úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 až 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.