28 Cdo 3451/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka
Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v
právní věci žalobců a/ J. B., b/ A. B., c/ Z. B., všichni zastoupeni advokátem,
proti žalovanému R. K., zastoupenému advokátkou, o odstranění stavby, vedené u
Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 11 C 93/2005, o dovolání všech žalobců
proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 6. 2006, č. j.
6 Co 1263/2006-135, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích svým rozsudkem shora uvedeným
změnil rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 22. 3. 2006, č. j. 11 C
93/2005-104, tak, že zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen odstranit stavbu
chaty ev.č. 12 na pozemku parc.č. st. 148 - zastavěná plocha - katastrální
území Z., obec V., okres P., a tento pozemek vyklidil a vyklizený předal
žalobcům do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o povinnosti
každého z žalobců zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 4.261,60,- Kč
do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odvolací soud rozhodoval ve věci odstranění chaty žalovaného z
pozemků ve vlastnictví žalobců. Postavením chaty, vázané na smluvený nájem
pozemků, mělo dojít k neoprávněnému zásahu do práv vlastníků pozemků. Odvolací
soud však zaujal stanovisko, že nedošlo k platné výpovědi z nájemní smlouvy
žalobců vůči žalovanému. Smlouva o nájmu byla uzavřena mezi účastníky dne 21.
8. 2004 (se zpětnou platností od 1. 7. 2004) do 30. 6. 2005. Výpověď z
nájemního vztahu ze dne 25. 3. 2005, kterou dali žalobci žalovanému bez uvedení
výpovědního důvodu, shledal soud neplatnou, neboť z bodu 2 čl. III. a zejména z
čl. V. smlouvy vyplývá sjednání konkrétních výpovědních důvodů (1 – 4). Žádný z
nich však nebyl ve výpovědi uveden.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož
přípustnost dovodili pro diformitu rozsudků soudů nižších stupňů a důvodnost
spatřovali v nesprávném právním posouzení věci i v tom, že řízení bylo
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Poukazovali na znění nájemní smlouvy, v níž podle nich není požadavek uvedení
důvodu pro jednostranné ukončení nájemního vztahu se žalovaným; odvolací soud
tedy vyložil smlouvu nesprávně. Nájemní smlouva měla být navíc kvalifikována
jako neplatná, neboť předmět nájmu v ní není jasně a přesně označen (viz str. 4
dovolání). Žalobci navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu
a vrátil tomuto soudu věc zpět k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání bylo podáno ve lhůtě oprávněnými osobami, zastoupenými
advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.
s. ř.“). Přípustnost dovolání byla dána pro odlišnost (diformitu) rozsudků
soudů nižších instancí (§ 237 odst.1 písm.a/ o. s. ř.) a dovolací důvody byly
uplatněny podle § 241a odst. odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.
Dovolání však není důvodné.
Nájemní smlouva mezi účastníky ze dne 21. 8. 2004 byla uzavřena na
dobu určitou („zkušební dobu“) do 30. 6. 2005. Důvody k „ukončení nájmu“ ze
strany pronajímatele byly výslovně vymezeny v článku V. smlouvy. Nejvyšší soud
je toho názoru, že zmíněné „ukončení nájmu“ bylo podle obsahu smlouvy stranami
zamýšleno tak, že jde o výpověď z nájmu ve smyslu § 677 a § 678 občanského
zákoníku („o. z.“). To tím spíše, že v dopise ze dne 25. 3. 2005, titulovaném
též jako „ukončení nájmu“, žalobci – dokonce prostřednictvím advokáta -
výslovně uvádějí, že tento nájem „vypovídají“.
Nejvyšší soud již judikoval pod sp. zn. 20 Cdo 2685/99, že také nájem
na dobu určitou může skončit výpovědí, je-li podle § 676 odst. 1 o. z.
dohodnuta. Není-li přitom sjednána výpovědní lhůta, řídí se její délka
ustanovením § 677 odst. 2 o. z.; počátek a konec výpovědní lhůty (doby) určují
obecná ustanovení o. z. o běhu lhůt.
K tomu je třeba dodat, že smluvní autonomie účastníků
občanskoprávních vztahů - jako jeden ze základních principů občanského
(soukromého) práva - nevylučuje, aby si účastníci smlouvy, a to i smlouvy o
nájmu pozemku, dohodli výpovědní důvody i v případě, že je zákon neuvádí, a tím
omezili (konkretizovali) alternativy projevů vůle, směřujících ke skončení
nájemního vztahu. Jde pak jen o to, aby se takové ujednání neprotivilo
případnému zákonnému zákazu či smyslu zákona (§ 2 odst. 3 o. z.).
Smluvní ujednání o výpovědních důvodech, jak je obsahuje smlouva mezi
účastníky, je však beze vší pochybnosti přípustné. Sjednané výpovědní důvody
(neplacení nájemného, stavební úpravy bez souhlasu pronajímatelů, způsobení
škody na pozemku) jsou zcela určité, rozumné a v případě deliktního jednání
nájemce i použitelné (též do budoucna). Jestliže by pronajímatelé některý z
těchto důvodů v dopise ze dne 25. 3. 2005 jasně a určitě uplatnili, nájem
žalovaného by po uplynutí výpovědní doby skončil. To se však nestalo.
Tvrzení dovolatelů neobstojí ani stran dalšího dovolacího důvodu,
kterým mělo být procesní pochybení podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Podle
obsahu však jde opět o námitky proti právnímu posouzení věci (§ 241a odst. 2
písm. b/ o. s. ř.), jak již popsáno v předchozích odstavcích. Dovolatelé tvrdí,
že předmět nájmu (jeho část) není ve smlouvě náležitě vymezen a tento
nedostatek má způsobit neplatnost smlouvy. Znění článku I. smlouvy z 21. 8.
2004 však identifikuje pozemky zcela určitě a z procesních projevů stran
nevyplývá, že by ohledně předmětu nájmu vznikly – před výpovědí z nájmu –
nějaké vzájemné neshody. Nelze tedy než uzavřít, že námitka žalobců tu je
účelová; navíc jde o námitku nikoli procesní, ale svou povahou opět
hmotněprávní (viz již zmiňovaný § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Žádný z dovolacích důvodů tedy nebyl naplněn; protože v řízení
nedošlo ani k procesnímu pochybení ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř., dovolací
soud dovolání žalobců pro správnost rozsudku odvolací instance zamítl (§ 243b
odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
Úspěšné protistraně by vznikl nárok na náhradu nákladů dovolacího
řízení, k dovolání se však nevyjádřila.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 19. prosince 2007
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu