28 Cdo 3466/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc.,
a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci
žalobkyně S. s. D.-B., s. r. o., zastoupené advokátem, za účasti 1) J. V., 2)
A. P, 3) R. M., 4) S. s. J., s. p. v l., 5) P. f. ČR, 6) O. A. Ch., a. s., 7)
P. M., o návrhu na odklad právní moci správního rozhodnutí a o nahrazení
rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6
C 363/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové
- pobočky v Pardubicích ze dne 20. 12. 2007, č. j. 52 Co 8/2007-57, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením shora
uvedeným potvrdil usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 14. 9. 2007, č. j.
6 C 363/2006-50, ve výrocích I., III. a IV.; byla (I.) odmítnuta žaloba na
určení, že žalovaní 1), 2), a 3) nejsou spoluvlastníky pozemků p.č. st. 601,
p.č. 456/19, 456/121, 456/52, 456/127, 456/128 v k. ú. S., čímž mělo být
nahrazeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Pozemkového úřadu v Ch. ze
dne 20. 10. 2006, č. j. PÚ 1256/2006-41/06-4581; výroky III. a IV. byl žalobce
zavázán k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve prospěch
žalovaných 1), 2), 3) a 4). Výrokem II. usnesení odvolacího soudu nebyla
žádnému z účastníků stanovena povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž Pozemkový úřad v Ch. správním
rozhodnutím výše označeným určil žalované 1), 2) a 3) za spoluvlastníky shora
uvedených pozemků v k. ú. S., a to každého s podílem id. 1/3 vzhledem k celku.
Toto rozhodnutí vycházelo z ustanovení § 9 odst. 4 a 5 zákona č. 229/1991 Sb.,
o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném
znění. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí zřídil věcné břemeno k pozemkovým
parcelám č. 456/121 a 456/52 v k. ú. S. ve prospěch pozemku st. p. č. 601 v k.
ú. S. Žalobce se následně žalobou podanou dne 21. 12. 2006 domáhal určení
vlastnictví a nahrazení rozhodnutí správního orgánu s návrhem na odklad
vykonatelnosti rozhodnutí pozemkového úřadu. Podání žaloby opíral mimo jiné o
skutečnost, že je vlastníkem stavby bývalého kravína, dnes skladu postaveného a
pozemku st. p. č. 601, vlastníkem zpevněných ploch a oplocení umístěných na
pozemku p. č. 456/52, nájemcem staveb umístěných na pozemcích p.č. 456/127 a
456/128 a nájemcem všech těchto pozemků, tedy pozemků p. č. st. 601, 456/52,
456/127, 456/128 a části pozemku č. 456/121 v k. ú. S.
Odvolací soud dospěl k závěru, že procesní žalobní legitimace podle
ustanovení § 246 odst. 1 o. s. ř. je podmíněna existencí správního rozhodnutí,
které zasahuje kvalifikovaným způsobem do soukromoprávní sféry žalobce. V dané
věci však bylo vydáno správní rozhodnutí, které zasahuje do žalobcovy
soukromoprávní sféry pouze výrokem II. (o věcném břemenu), a proto nelze
dovodit, že žalobce by byl jako nájemce dotčen výrokem pod bodem I., tedy
určením vlastnictví, neboť jeho „dotčení“ je zprostředkované prostřednictvím
původního vlastníka (prostřednictvím osoby povinné); tedy jedná se pouze o
jakési „dotčení“ odvozené, nikoli přímé, jak je třeba vykládat § 246 odst. 1 o.
s. ř. Odvolací soud též odmítl akceptovat námitku žalobce poukazující na právo
nájemce na prodej předmětných pozemků, upravené v § 5 odst. 6 zákona č. 95/1999
Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na
jiné osoby, se zdůvodněním, že se jedná o právo akcesorické k nájemnímu vztahu
mezi nájemcem a P. f. ČR. Tedy zanikl-li tento nájemní vztah, nelze se
dovolávat ani uvedeného práva a stejně tak nelze se dovolávat vlastnického
práva pro tvrzené právo odvislé od nájemního vztahu, a to právě s odkazem na
hierarchii věcného a závazkového práva. Uvedené oprávnění tak nemůže být podle
odvolacího soudu důvodem pro rozšířený výklad aktivní procesní legitimace ve
smyslu § 246 odst. 1 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož důvodnost
opíral o nesprávné právní posouzení věci. Napadeným rozhodnutím správního
orgánu bylo podle dovolatele zcela nepochybně porušeno právo žalobce domáhat se
převodu nemovitostí ve smyslu § 5 odst. 6 zákona č. 95/1999 Sb., a žalobce je
proto přesvědčen, že má právo, aby toto rozhodnutí správního orgánu bylo k jeho
žalobě soudem přezkoumáno. Dovolatel zdůraznil, že P. f. ČR mu nejprve prodal
budovy postavené na předmětných pozemcích, přičemž měl nejen přislíbeno, ale i
zákonem č. 95/1999 Sb. zaručeno, že bude moci nabýt do vlastnictví i předmětné
pozemky. V rozhodnutí odvolacího soudu spatřoval dovolatel odepření práva
žalobce na přezkum správního rozhodnutí soudem a navrhl, aby napadené usnesení
odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, bylo zrušeno a věc
vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§ 240 odst. 1,
§ 241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání je přípustné, neboť napadeným usnesením
odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí
návrhu na zahájení řízení (§ 239 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací důvod je uplatněn
podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
K návrhu na podání žaloby podle části páté o. s. ř. je oprávněn ten,
kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým
byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, určena nebo zamítnuta (viz.
§ 246 odst. 1 věta první o. s. ř.)
Na základě písemné žádosti prodá P. f. vlastníkovi (spoluvlastníkovi)
stavby, která je nemovitostí, zemědělský pozemek, na němž je umístěna tato
stavba, a to v případě, že pozemek je funkčně spojen s touto stavbou a vlastník
(spoluvlastník) stavby je oprávněným uživatelem tohoto pozemku. P. f. též prodá
vlastníkovi (spoluvlastníkovi) stavby, která je nemovitostí, zemědělský pozemek
sousedící s pozemkem, na němž je umístěna tato stavba, jestliže tento pozemek
je funkčně spojen s touto stavbou a vlastník (spoluvlastník) stavby je
oprávněným uživatelem tohoto pozemku (§ 5 odst. 6 zákona č. 95/1999 Sb., o
podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné
osoby).
Nárok dovolatele vyplývající z ustanovení § 5 odst. 6 zákona č. 95/1999
Sb. se uplatní pouze za předpokladu, že předmětné pozemky jsou ve vlastnictví
státu a ve správě Pozemkového fondu ČR a dovolatel zároveň písemně požádá o
koupi těchto pozemků. V daném případě však tato podmínka splněna nebyla, neboť
vlastníky pozemků se v mezidobí, tj. před možným převodem pozemků na
dovolatele, stali žalovaní 1), 2) a 3). Proto se právní úprava zákona č.
95/1999 Sb. neuplatní.
Pro přiznání aktivní věcné legitimace k podání žaloby podle části páté
o. s. ř. zde absentuje zásah do (nájemního) práva žalobce. Za tento zásah
nelze v daném případě považovat rozhodnutí pozemkového úřadu o určení
vlastnictví předmětných pozemků podle § 9 odst. 4 a 5 zákona č. 229/1991 Sb., o
úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Tímto
rozhodnutím, konkrétně výrokem I., nebyl dovolatel přímo dotčen na svých
právech, tj. jeho právo nebylo rozhodnutím založeno, změněno apod. V této
souvislosti dovolací soud pouze připomíná, že vlastnictví stavby a pozemku pod
ní není založeno na zásadě superficies solo cedit, tedy vlastnictví stavby a
pozemku jsou na sobě nezávislá a navzájem se přímo neovlivňují (viz § 120 odst.
2 občanského zákoníku). Shrnuto: strana žalující nemůže účinně ovlivnit
rozhodnutí příslušného pozemkového úřadu o restituci pozemků – to je věcí
vztahu mezi osobou v restituci oprávněnou, povinnou a pozemkovým úřadem
(podrobněji viz § 9 zákona č. 229/1991 Sb. a též komentář Winterové a kol., OSŘ
s vysvětlivkami a judikaturou, k § 246 o. s. ř., s. 596, 1. vyd., Linde, Praha,
2003).
Uplatněný dovolací důvod tedy není naplněn a odvolací soud rozhodl ve
věci správně. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce zamítá (§ 243b odst. 2 věta
před středníkem o. s. ř.).
Strana žalovaná sice měla v dovolacím řízení úspěch, nevznikly jí však
žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 19. února 2009
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc.
předseda senátu