28 Cdo 3487/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta
Waltra v právní věci žalobce České republiky – České správy sociálního
zabezpečení, zastoupené advokátkou, proti žalovanému Ing. O. R., zastoupenému
advokátkou, o vyklizení nebytových prostor, vedené
u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 11 C 222/2005, o dovolání žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 9. 2006, č. j. 15 Co
408/2006-75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení
částku 1.800,- Kč k rukám právní zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci
tohoto usnesení.
I.
1. Krajský soud v Plzni rozsudkem výše označeným potvrdil ve výroku
I. rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 5. 4. 2006, č. j. 11 C 222/2005-48,
o vyklizení nebytových prostor a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní
poplatek. Ohledně lhůty k vyklizení byl prvostupňový rozsudek výrokem II.
rozsudku odvolacího soudu změněn tak, že tato lhůta činí tři měsíce (nikoli
patnáct dnů) od právní moci rozsudku. Žádný z účastníků nebyl zavázán k náhradě
nákladů řízení před některou z obou instancí.
2. Předmětem řízení byla žaloba na vyklizení nebytových prostor v
přízemí domu č.p. 549 v Ch. na ul. O. b. 30, sestávajících z prodejní plochy,
skladu, WC a předsíně. Žalovaný nájemce užíval nebytové prostory na základě
smlouvy se žalobcem ze dne 5. 8. 1993; odvolací soud dovodil, že smlouva je
absolutně neplatná, neboť do nájemného byla bez bližší specifikace zahrnuta
úhrada za vytápění nebytových prostor a nebyl sjednán způsob platby nájemného.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které
opíral
o přípustnost pro otázku zásadního právního významu napadeného rozsudku a též
pro částečnou změnu rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem. Důvodnost
dovolání spatřoval v nesprávném právním posouzení věci, ale i v procesní vadě s
následkem nesprávného rozhodnutí a v nesouladu skutkových zjištění nižších
instancí s provedeným dokazováním. Dovodil, že smluvní ujednání jsou dostatečně
určitá a že se žalobce ocitl v rozporu s dobrými mravy, neboť v důsledku
investic žalovaného do prostor chybí ještě „odbydlet“ sedm let ze sjednaných
dvaceti. Měla být také stanovena podstatně delší lhůta k vyklizení prostor a
poskytnuta náhrada za ně. Po procesní stránce považoval žalovaný označení
prostor ve výroku rozsudku za nedostatečné. Žalovaný také žádal o odklad výkonu
rozhodnutí a navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalobce žádal ve vyjádření k dovolání, aby toto bylo pro správnost
napadeného rozsudku odmítnuto či zamítnuto.
II.
5. Dovolání je podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§ 240 odst.
1, § 241 odst. 1 o. s. ř.) a opřeno o přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. a/,
c/, odst. 3 o. s. ř., tedy o přípustnost pro diformitu rozsudků nižších
instancí i pro otázku zásadního právního významu napadeného rozsudku. Dovolací
důvody, které by Nejvyšší soud přezkoumal v případě přípustnosti dovolání, jsou
označeny v intencích § 241a odst. 2 písm. a/, b/, odst. 3 o. s. ř. (zejména
tvrzený procesní důvod podle odst. 3 citovaného ustanovení ovšem není konkrétně
vylíčen).
6. Dovolání však není přípustné.
7. Nelze dovodit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a/ o.
s. ř., neboť ke změně rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem došlo
pouze ve výroku o lhůtě k plnění (vyklizení), tj. ve výroku, jenž sám o sobě
není rozhodnutím ve věci samé (R 9/94, R 4/2003, z poslední doby též např.
usnesení NS sp. zn. 29 Cdo 926/2007). Přípustnost dovolání pro zásadní právní
význam napadeného rozsudku podle § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. pak
není též dána.
8. Nejvyšší soud již v rozsudku sp. zn. 1 Odon 98/97 – ve shodě s
rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 29/96, publikovaným v Právních
rozhledech č. 10/1996, str. 472, 473 – dovodil, že smlouva o nájmu nebytových
prostor musela obsahovat podle tehdy platného znění § 3 odst. 3 zákona č.
116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve své obligatorně písemné
formě všechny požadované náležitosti, tedy předmět a účel nájmu, výši a
splatnost nájemného a způsob jeho platby. Bylo-li „nájemné“ sjednáno pevnou
částkou (za jednotku plochy) s tím, že v této částce byla zahrnuta úhrada za
elektrickou energii, vodné, stočné, teplo atd. bez rozlišení částky nájemného a
úhrad dalších, pak je taková smlouva absolutně neplatná podle § 3 odst. 4 cit.
zák., neboť v ní absentuje stanovená náležitost – výše nájemného.
9. Na takto vyřčeném právním názoru není důvodu ničeho měnit.
Dovolací soud zároveň shledává, že závěr o neplatnosti smlouvy o nájmu
nebytových prostor ze dne
5. 8. 1993 je pro právní posouzení věci určující, aniž by bylo třeba zabývat se
dalšími právními aspekty věci. Po procesní stránce postačí dodat tolik, že
označení nebytových prostor ve výroku prvostupňového rozsudku je pro potřeby
výkonu rozhodnutí zcela určité. Vzhledem k tomu, že se dovolání nevyhovuje,
nepřipadá v úvahu ani odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
10. Odvolací soud tedy posoudil pro věc určující právní otázku
správně a Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítá (§ 243b odst. 5 věta první,
§ 218 písm. c/ o. s. ř.).
11. Žalobce má podle § 243c odst. 1 a 146 odst. 3 o. s. ř. právo na
náhradu nákladů řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání. Za
tento úkon náleží podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (ve znění účinném od 1. 9.
2006) polovina sazby, tj. 3.000,- Kč (§ 7 písm. d/, § 14 odst. 1, § 15 cit.
vyhl.), krácená ještě o 50 % podle § 18 odst. 1 téhož předpisu (za jediný úkon
v dovolacím řízení) na 1.500,- Kč. Poté je nutno přičíst režijní paušál ve výši
300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 24. září 2007
JUDr. Ludvík David, CSc.,v.r.
předseda senátu