NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 28 Cdo 3493/2012-540
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a
soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Zdeňka Sajdla o dovolání dovolatelů
1. Geoing Plzeň, IČ 4535 8460, Plzeň, Lobezská 15, a 2. HODA-nemovitosti a
stavby, s. r. o., IČ 4919 5590, Plzeň, Koterovská 63, zastoupených JUDr. Julií
Šindelářovou, advokátkou, 326 00 Plzeň, Mikulášská třída 9, proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2012, sp. zn. 11 Co 258/2011, vydanému v
právní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 334/2003
(žalobců F. V., a V. V., zastoupených JUDr. Miroslavem Muchnou, advokátem, 339
01 Klatovy, Vídeňská 181, a dalších účastníků řízení: a) Pozemkového fondu ČR,
IČ 4579 7072, 110 00 Praha 1, Ve Smečkách čp. 33, nyní České republiky -
Státního pozemkového úřadu, b) Geoing Plzeň, s. r. o., 301 46 Plzeň, Lobezská
č. 15, zastoupené JUDr. Julií Šindelářovou, advokátkou, 326 00 Plzeň,
Mikulášská třída č. 9, c) České republiky – Katastrálního úřadu Plzeň-město,
303 29 Plzeň, Radobyčická č. 12, d) SMZ CZ, s. r. o., IČ 4836 0830, 337 38
Rokycany, Soukenická č. 18, a e) HODA-nemovitosti a stavby, s. r. o., Plzeň,
Koterovská 63, zastoupené JUDr. Julií Šindelářovou, advokátkou, 326 00 Plzeň,
Mikulášská třída č. 9, o vydání nemovitostí), takto:
I. Dovolání dovolatelů se zamítají.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení
o dovolání.
O žalobě žalobců, podané u soudu 12. 12. 2003, bylo rozhodnuto
rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 4. 2. 2011, č. j. 7 C
334/2003-431. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto, že „do
podílového spoluvlastnictví žalobců, každému se spoluvlastnickým podílem o
velikosti jedné ideální poloviny, se vydávají pozemky parc. č. 318/14 (o výměře
544 m2), parc. č. 318/115 (o výměře 673 m2), parc. č. 337/2 (o výměře 1360 m2)
a parc. č. 333/7 (o výměře 765 m2) v katastrálním území Š. (obec Železná
Ruda)“. Byla však zamítnuta žaloba žalobců „ve zbývajícím rozsahu, tedy co do
vydání stavebních pozemků parc. č. 227 (o výměře 61 m2), st. 230 (o výměře 52
m2), st. 205 (o výměře 85 m2) a st. 280 (o výměře 52 m2) v katastrálním území
Š. (obec Železná Ruda) do podílového spoluvlastnictví žalobců“. Bylo také
výrokem rozsudku vysloveno, že tímto rozsudkem se „částečně nahrazuje
rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Klatovy ze dne 24. 11.
2003, č. j. PÚ 3422/91, Z 2,3,4 U/Z.“ O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak,
že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení. Ani
státu (České republice) nebylo přiznáno právo na náhradu jím placených nákladů
tohoto řízení.
O odvolání žalobců a dalších účastníků řízení Geoing Plzeň, s. r. o.,
České republiky – Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj a HODA-nemovitosti a
stavby s. r. o., proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto
rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2012, sp. zn. 11 Co 258/2011.
Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze
dne 4. 2. 2011, č. j. 7 C 334/2003-431 (ve znění opravného usnesení ze dne 27.
1. 2012, č. j. 7 C 334/2003-488), potvrzen“ v části odvoláním napadené, tj. ve
výroku pod bodem I., pokud se výrok týkal pozemkových parcel č. 318/14 (o
výměře 544 m2) a č. 337/2 (o výměře 1360 m2) v katastrálním území Š. (obec
Železná Ruda) a dále ve výrocích pod body II. a III.“. Dalším výrokem rozsudku
odvolacího soudu byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušen „ve výroku
pod bodem I., pokud se týkal pozemkové parcely č. 318/15 (o výměře 673 m2) v
katastrálním území Š. (obec Železná Ruda) a dále ve výrocích pod body IV. a V.“
a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O
nákladech řízení rozhodl odvolací soud tak, že žalobci a účastník řízení SMZ
CZ, s. r. o., Rokycany vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení před
soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud
přezkoumal odvoláními napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení §
212 občanského soudního řádu, včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo,
a rozhodl po dílčím doplnění dokazování, jak v jeho rozsudku uvedeno, výroky
označenými I. a II.
Odvolací soud poukazoval na to, že tomuto soudnímu řízení předcházelo
řízení u Pozemkového úřadu v Klatovech, v němuž bylo vydáno rozhodnutí
Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Klatovy ze dne 24. 11. 2003, č. j.
PÚ 3422/91, Z 2,3,4, UZ. O žalobě podané podle páté části občanského soudního
řádu ve lhůtě uvedené v § 247 odst. 1 občanského soudního řádu bylo ve věci
rozhodnuto soudem prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 3. 2008 zamítnutím
žaloby, ale toto rozhodnutí bylo zrušeno k odvolání žalobců usnesením Krajského
soudu v Plzni ze dne 29. 12. 2008, sp. zn. 11 Co 365/2008; odvolací soud vytkl
soudu prvního stupně pouze, že se nezabýval tím, zda pozemky (které jsou
zastavěny objekty podnikových rekreačních chat) jsou takovými pozemky, jež jsou
nutné k provozu staveb“.
V dalším řízení u soudu prvního stupně bylo opět zjištěno, že na
pozemcích, uváděných žalobci, jsou stavby trvalé, které mají povahu nemovitostí
a které současně mají za následek trvalou změnu využití pozemku, jež byly dříve
pozemky zemědělskými. S poukazem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č.
229/1991 Sb. (zákona o půdě) nebyly shledány podmínky pro vydání žalobcům těch
pozemků, které byly přímo zastavěny objekty podnikových rekreačních chat ve
vlastnictví účastníků řízení Geoing Plzeň, ČR-Katastrálního úřadu pro Plzeňský
kraj a HODA-nemovitosti a stavby, s. r. o., Rokycany.
Pokud šlo o pozemkové parcely, které obklopují rekreační objekty v
tomto případě, odvolací soud se ztotožnil se zjištěními a právními závěry soudu
prvního stupně ohledně pozemkových parcel č. 318/14 a č. 337/2 v katastrálním
území Š. (obec Železná Ruda), že totiž jde o pozemky související se stavbami
rekreačních chat a nutné k provozu těchto staveb, takže v tomto smyslu měl
odvolací soud za to, že o těchto pozemcích rozhodl soud prvního stupně správně
a odvolací soud výrok rozsudku, týkající se uvedených pozemků, potvrdil podle
ustanovení § 219 občanského soudního řádu.
Neztotožnil se však odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně,
pokud šlo o pozemek parc. č. 318/5 (o výměře 673 m2) v katastrálním území Š.,
který obklopuje rekreační chatu ve vlastnictví České republiky – Katastrálního
úřadu pro Plzeňský kraj. Tato chata má specifický přístup, když vstup do
objektu je umístěn na d úrovní zemského povrchu, nikoli přímo z terénu a je
vyřešen pomocí stavebně technické úpravy (mimoúrovňového schodiště); toto
schodiště je vybudováno právě na pozemku parc. č. 318/15 v katastrálním území
Š. a vyúsťuje jako vstup do objektu chaty; podle názoru odvolacího soudu jde o
pozemek funkčně nezbytný k provozu a užívání objektu rekreační chaty. U tohoto
pozemku bude nutné, dovozoval odvolací soud, zabývat se v dalším řízení u soudu
prvního stupně tím, zda není určitá část pozemku nezbytně nutná k provozu
rekreačního objektu. Z toho důvodu přikročil odvolací soud podle ustanovení §
219a občanského soudního řádu ke zrušení výroku rozsudku soudu prvního stupně
pod bodem I., pokud šlo o pozemkovou parcelu č. 318/5 v katastrálním území
Špičák, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (v souvislosti s tím
odvolací soud zrušil i navazující nákladové výroky). Odvolací soud ještě
dovozoval, že „pokud soud prvního stupně dospěje k závěru, že s ohledem na
neobvyklé uspořádání vstupu do objektu rekreační chaty, je zapotřebí části
pozemkové parcely č. 318/5 pomocí oddělovacího geometrického plánu takovýto díl
pozemku vyčlenit a rozhodnout o věci“.
Odvolací soud ještě dodával, že nerozhodoval ohledně pozemkové parcely
č. 337/7 v katastrálním území Š., neboť účastník řízení SMS CZ, s. r. o., jemuž
tato parcela patří, nepodal odvolání proti žalobě vyhovujícímu výroku rozsudku
soudu prvního stupně a v uvedeném rozsahu nabyl rozsudek soudu prvního stupně
právní moci.
Výrok o nákladech řízení mezi žalobci a účastníkem řízení SMS CZ, s. r.
o., byl odvolacím soudem odůvodněn poukazem na ustanovení § 224 odst. 1
občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 téhož právního
předpisu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 10. 7. 2012 advokátce, která
v řízení zastupovala účastníky řízení Geoing Plzeň, s. r. o., a
HODA-nemovitosti a stavby, s. r. o., Rokycany, a dovolání ze strany těchto
účastníků řízení bylo u soudu prvního stupně podáno dne 5. 9. 2012, tedy ve
lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Uvedení dovolatele navrhovali, aby dovolací soud zrušil výrok rozsudku
odvolacího soudu ze dne 8. 6. 2012 (sp. zn. 11 Co 258/2011 Krajského soudu v
Plzni), označený I., jímž byl potvrzen výrok I. Okresního soudu v Klatovech ze
dne 4. 2. 2011, č. j. 7 C 334/2003-431.
Dovolatelé mají za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení
§ 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu i podle ustanovení § 237 odst.
1 písm. c) občanského soudního řádu. Jako dovolací důvody uplatňovali, že
řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního
řádu), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).
Dovolatelé vytýkali, že soud prvního stupně se při svém rozhodování v
této právní věci nesprávně necítil být vázán názorem odvolacího soudu,
vyjádřeným v jeho zrušovacím usnesení ze dne 29. 12. 2008 (sp. zn. 11 Co
365/2008 Krajského soudu v Plzni), že totiž soud prvního stupně má zjistit, zda
námitka účastníků řízení o možném zemědělském využití dotčených pozemkových
parcel je reálná a zda tyto pozemky či jejich části, se stavbami rekreačních
objektů související, jsou jako takové nezbytně nutné k provozu staveb. Soud
prvního stupně pak v dalším řízení (bez připuštění dalších důkazních návrhů a
posouzení dokladů, které dovolatelé předložili (projektové dokumentace k
opravám rekreačních objektů a investic, které byly do předmětných nemovitostí
vyloženy) rozhodl pouze na základě šetření na místě samém. Nebyl brán zřetel na
to, že již v předchozím zrušovacím usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 12.
2008 bylo poukázáno na rozlohu pozemku parc. č. 337/2 v katastrálním území
Špičák (tedy pozemku ve vlastnictví HODA-nemovitosti a stavby, s. r. o.,
Rokycany), který má rozlohu 1360 m2) a že by se tu mohlo jednat o případné
možné oddělení tohoto pozemku tak, aby výměra obslužného pozemku k pozemku, na
němž stavba stojí, byla srovnatelná s ostatními pozemky, o něž jde v tomto
řízení.
Dovolatelé dále poukazovali na to, že nebylo přihlíženo k tomu, že bez
pozemků, které jednotlivé rekreační objekty obklopují, není možné objekt
využívat, dojít či dojet k němu, využívat jej k rekreaci a zda je tu dána
obslužnost a možnost opravy či rekonstrukce chat a pod.; dovolatelé mají za to,
že tu rekreace a možnost sportovního a společenského využití rekreačních chat
není bez obslužných pozemků možná.
Soud prvního stupně (a ani odvolací soud) nebral, podle dovolatelů,
zřetel na to, že žádný z pěti dotčených pozemků, které zajišťují obslužnost
objektů ve vlastnictví dovolatelů, nemůže být zemědělsky využíván, když
souvislá řada rekreačních objektů a brání zemědělskému využití pozemků, na nich
žalobci ostatně ani dříve nehospodařili.
Dovolatelé poukazovali i na to, že obě dovolávající se společnosti (s.
r. o.) mají už řadu let zpracovánu kompletní projektovou dokumentaci k
rekonstrukci rekreačních objektů, ale toto soudní řízení probíhá již od roku
2003 a po celou tuto dobu trvá právní nejistota dovolatelů a žalobci také
zabránili vydání stavebního povolení k uvedené rekonstrukci, o které bylo
účastníkem řízení HODA-nemovitosti a stavby, s. r o., před několika lety
požádáno.
Podle názoru dovolatelů soudy obou stupňů se nezabývaly širším
zkoumáním a posouzením nezbytnosti obslužného pozemku pro provoz staveb
rekreačních objektů a stanovením přesných podmínek, za kterých mohou být
pozemky, které jsou k zastavěným pozemkům obslužné, vydány restituentům.
Ve vyjádření žalobců k dovolání dovolatelů Geoing Plzeň, s. r. o., a
HODA-nemovitosti a stavby, s. r. o., bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo
být vyhověno. Mají za to, že dovolatelé ve svém dovolání opakují námitky, které
uplatnili ve svém dřívějším odvolání. Neberou zřetel na ustanovení § 22 odst. 8
zákona č. 229/1991 Sb., které předpokládá dohodu mezi oprávněnou osobou a
dosavadním uživatelem nemovitosti o dalším řešení vzájemných vztahů či o
případném nájmu pozemku. Podle názoru žalobců neodpovídá skutečnosti, že by
pozemky parc. č. 318/13 (o výměře 544 m2) a parc. č. 377/2 (o výměře 1.360 m2)
byly nezbytně nutné k využívání rekreačních chat na sousedících pozemcích st.
227 a st. 205 v tomtéž katastrálním území; žalobci také v přístupu k chatám
dovolatelů žádným způsobem nebránějí. Na předmětné pozemky je v současné době
vůbec zakázáno vjíždět motorovými vozidly. Není pravdivé tvrzení, že by bez
pozemků parc. č. 318/14 a parc. č. 377/2 v katastrálním území Š. nebylo možné
zajistit v rámci rekreace možnost sportovního a společenského využití
nemovitostí na pozemcích, na nichž jsou postaveny podnikové rekreační chaty.
Neodpovídá skutečnosti, že by na vydávaných pozemcích bylo vyloučeno jejich
zemědělské využití (např. na pozemku parc. č. 318/14 je trvalý travní porost,
který je pravidelně sečen); žalobci také popírají pravdivost tvrzení, že na
předmětných pozemcích nikdy nehospodařili a že na nich hospodařit nechtějí (na
pozemcích rodina V. hospodařila 10 let po přídělu pozemků v roce 1945). Žalobci
popírají údaje dovolatelů o rozvodných sítích na pozemcích parc. č. 318/14 a
parc. č. 377/2, bránících jejich zemědělskému využití, když totiž tu jde o
stavby podzemní, které takovému využití pozemků nebrání. Podle názoru žalobců
tedy není dán žádný důvod k odchýlení se od závěrů soudů obou stupňů o vydání
pozemků žalobcům, když tu nejde o pozemky zastavěné a nejsou u nich dány
překážky jejich vydání ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č.
229/1991 Sb.
Přípustnost dovolání dovolatelů, směřujících proti rozsudku odvolacího
soudu ze dne 8. 6. 2012, bylo tu třeba posoudit vzhledem k novelizovanému
ustanovení § 243f odst. 1 občanského soudního řádu (podle něhož je rozhodující
pro rozhodnutí dovolacího soudu stav v době vydání napadeného rozhodnutí
odvolacího soudu) podle dříve platných ustanovení § 237 odst. 1 písm. a), písm.
b) i písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, na něž také dovolatelé ve
svých dovoláních poukazovali.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu bylo dovolání
přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věcí samé. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6.
2012, sp. zn. 11 Co 258/2011, napadený dovoláním uvedených dovolatelů,
obsahoval jednak výrok, označený I., potvrzující výrok rozsudku soudu prvního
stupně (v části odvoláním napadené, tj. ve výroku pod bodem I.) a jednak výrok
označený II., jenž byl výrokem zrušujícím výrok rozsudku soudu prvního stupně,
pokud se v bodu I. týkal pozemku parc. č. 318/15 v katastrálním území Špičák,
jakož i výroky o nákladech řízení, označené IV. a V. Nešlo tu tedy obsahově ani
formulačně o výroky rozsudku odvolacího soudu, měnící bez dalšího rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé. Přípustnost dovolání dovolatelů podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu tu tedy nebyla
dovolacím soudem shledána. (Pro úplnost z hlediska přesného označení účastníků
řízení přičiňuje se poznámka, že v případě původního účastníka sporu
Pozemkového fondu ČR vystupuje nyní v důsledku přijetí zákona č. 503/2012 Sb.,
o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů /§ 22 odst.
1/ od 1. 1. 2013 Česká republika - Státní pozemkový úřad).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu bylo
dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2012, sp. zn. 11 Co 258/2011,
zčásti potvrzoval a zčásti zrušoval rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4. 23.
2011, č. j. 7 C 334/2003-431 Okresního soudu v Klatovech, jímž bylo rozhodnuto
jinak než v dřívějším žalobu zamítajícím rozsudku Okresního soudu v Klatovech
ze dne 26. 3. 2008, který byl zrušen usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne
29. 12. 2008, sp. zn. 11 Co 365/2008. Přípustnost dovolání dovolatelů podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu tu tedy byla dána.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu bylo
dovolání přípustné i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud
dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní
stránce zásadní význam (tedy podle § 237 odst. 3 občanského soudního řádu že
šlo o rozhodnutí řešící právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena, nebo která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud některou právní otázku v rozporu
s hmotným právem). Takto upravená přípustnost dovolání dopadala v daném případě
na výrok rozsudku odvolacího soudu, označený I., jímž byl potvrzen výrok
rozsudku soudu prvního stupně ze dne 4. 2. 2011 (č. j. 7 C 334/2003-431
Okresního soudu v Klatovech), označený I. pokud se týkal pozemků parc. č.
318/14 a parc. č. 337/2 v katastrálním území Š. – Dovolací soud musel tedy se
zabývat i posouzením podmínek stanovených pro tuto přípustnost dovolání v
ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu.
Co do dovolacích důvodů, uplatněných v dovolání dovolatelů proti
rozsudku odvolacího soudu ze dne 8. 6. 2012, které bylo nutno pokládat za
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu,
dovolatelé ve svém dovolání ze dne 4. 9. 2012 uplatňovali jako dovolací důvody,
že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci.
V rozhodnutích uveřejněných pod č. 49/1998 a pod č. 69/2001 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že o
vadu řízení jde tedy, jestliže se nesprávný postup soudu v řízení projevil už v
průběhu řízení (nikoliv až při rozhodování) a zejména měl-li tento nesprávný
postup za následek odnětí možnosti účastníku řízení (jmenovitě tomu účastníku,
který pak podal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu) jednat před soudem.
– Podle názoru dovolacího soudu nelze takovou vadu řízení v projednávané právní
věci z obsahu soudního spisu (sp. zn. 7 C Okresního soudu v Klatovech) dovodit.
Rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jestliže
soud posoudil projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu,
anebo jestliže si aplikovaný právní předpis nesprávné vyloží (viz k tomu z
rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
text na str. 13 /45/).
V daném případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc zejména
podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě),
podle něhož pozemky nebo jejich části nelze oprávněné osobě (podle tohoto
zákona) vydat zejména v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu d
vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek ovšem lze vydat,
nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o
stavbu movitou nebo dočasnou, nebo jednoduchou nebo drobnou, anebo o stavbu
umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje ta část, na
níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. 6. 1991, a část pozemku s touto
stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením
stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku
a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do 2 let od vydání
stavebního povolení.
Zastavěním pozemku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č.
229/1991 Sb. je třeba rozumět zastavění pozemku trvalou stavbou (jíž je tu
stavba hlavní), která má povahu nemovitosti a která má za následek trvalou
změnu využití pozemku (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 73/1995 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Pro posouzení toho, zda lze zastavěný pozemek vydat (ve smyslu
ustanovení § 11 odst. 1 písm. c/ zákona č. 229/1991 Sb.) je rozhodující pouze
to, zda stavba brání nebo nebrání zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, a
nikoli její velikost a hodnota stavby nebo účelnost jejího dalšího využití (viz
rozhodnutí uveřejněné pod č. 73/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jestliže stavba nebrání zemědělskému využití pozemku (např. meliorační zařízení
pod povrchem pozemku) nebo jde-li o stavbu dočasnou, jednoduchou či drobnou,
netvoří překážku vydání věci ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona
č. 229/1991 Sb. (viz k tomu stanovisko uveřejněné pod č. 16/1996 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 52 /130/).
V nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 15. 10. 2003, I. ÚS 754/01
(uveřejněném pod č. 113 ve svazku 31 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu
ČR) bylo k interpretaci a aplikaci ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č.
229/1991 Sb. vyloženo: Při výkladu restitučního zákona č. 229/1991 Sb. je
zásadně nutno preferovat vydání původního pozemku či pozemků, pokud o to
restituenti usilují a pokud to zákon nevylučuje. Zákona č. 229/1991 Sb. sleduje
v prvé řadě ten cíl, aby byl původní majetek oprávněným osobám reálně vydán.
Pouze výjimečně, jsou-li beze všech pochybností splněny předpoklady stanovené
zákonem č. 229/1991 Sb. v § 11, pozemky vydat nelze. Za zastavěnou část pozemku
se přitom považuje část, na níž stojí stavba a část pozemku s takovou stavbou
bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Nelze dané
ustanovení interpretovat příliš extenzívně a dovozovat, že jde-li o „ucelený“
rekreační areál, nelze jej vydat, ať je jakkoli rozsáhlý a zahrnovat sem
veškeré plochy jej tvořící, včetně (mj.) volného prostranství s okrasnou
zelení. Lze oprávněné osobě vydat i pozemky, na nichž se nacházejí stavby
bránící zemědělskému nebo lesnímu využití takového pozemku pokud se jedná z
hlediska stavebně technického o některou ze staveb uvedených v ustanovení § 11
odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (např. stavba jednoduchá nebo stavba
umístěná pod povrchem země). Cíl zajištění zemědělského využití pozemku má být
podřazen požadavku zmírnění majetkových křivd, tedy tím, že zlepšení péče o
půdu spojuje s obnovením vlastnických vztahů k ní.
V nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 5. 2002, II. ÚS 747/2000
(uveřejněném pod č. 63 ve svazku 26 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu
ČR) bylo ještě dále vyloženo: Soud nemůže podmiňovat navrácení vlastnictví půdy
určitým způsobem využití. Pravidlem je, že se pozemek při splnění všech
podmínek vydává. Oprávněné osobě lze vydat i pozemky, na nichž se nacházejí
stavby, bránící zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, pokud se jedná z
hlediska stavebně technického o některou ze staveb uvedených v ustanovení § 11
odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb.
Vzhledem k uvedeným ustanovením zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě
vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, i vzhledem k
citovaným právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) i z nálezů Ústavního soudu
ČR (jimiž jsou obecné soudy vázány), z nichž dovolací soud vychází i v daném
případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by přípustné
dovolání dovolatelů bylo důvodné a opodstatněné, když rozsudek odvolacího soudu
ze dne 8. 6. 2012 (sp. zn. 11 Co 253/2011 Krajského soudu v Plzni) nebylo na
místě posoudit jako rozhodnutí spočívající na nesprávném právním posouzení
věci, které by se opíralo o posouzení věci podle nesprávného právního předpisu
nebo o nesprávný výklad aplikovaného právního předpisu, anebo že by šlo v
uvedeném rozhodnutí o řešení právní otázky v rozporu s hmotným právem. Nezbylo
proto dovolacímu soudu než přikročit k zamítnutí přípustného dovolání
dovolatelů svým rozsudkem podle ustanovení § 243b odst. 2 a odst. 6 občanského
soudního řádu (platných v době vydání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu
ustanovení § 243f odst. 1 občanského soudního řádu).
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a ohledně nákladů řízení
vynaložených žalobci na vyjádření k dovolání dovolatelů, použil dovolací soud
ustanovení § 150 občanského soudního řádu, umožňujícího nepřiznání náhrady
nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení, a žalobcům nepřiznal;
dovolací soud vycházel jednak z právní povahy projednávané právní věci a jednak
i z obsahu uvedeného vyjádření k dovolání dovolatelů, rekapitulujícímu v
podstatě to, co již bylo žalobci uplatněno v řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 4. března 2013
JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r.
předseda senátu