28 Cdo 3522/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně JUDr. R. V., zastoupené JUDr. Hanou Rámešovou, advokátkou se sídlem v Brně, Kounicova 13, proti žalované České republice – Ministerstvu financí se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 5, Náměstí 14. října 3, o zaplacení částky 32.980,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 118 EC 34/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2010, č. j. 62 Co 82/2010-49, takto:
Dovolání se odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 1. 12. 2009, č. j. 118 EC 34/2009-34, rozhodl o přerušení daného řízení do nabytí právní moci rozhodnutí ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 22 C 190/2004.
K odvolání žalobkyně přezkoumal uvedené usnesení Městský soud v Praze a usnesením ze dne 25. 3. 2010, č. j. 62 Co 82/2010-49, je potvrdil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost v dané věci podle ní vyplývá z ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.
Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila se závěry soudů obou stupňů.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), ve znění účinném k datu rozhodnutí odvolacího soudu, které je podle čl. II. bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí, jímž nebylo rozhodováno ve věci samé, tzn. o předmětu plnění, o něž se řízení vede, nelze posuzovat podle ustanovení § 237 o. s. ř., jelikož toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání pouze proti meritorním rozhodnutím. Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutím procesní povahy jsou vymezeny v ustanovení § 239 o. s. ř., které stanoví výčtem usnesení odvolacího soudu, proti nimž může být dovolání přípustné. Jelikož usnesení o přerušení řízení není do tohoto výčtu zahrnuto a není možné na ně aplikovat ani ustanovení § 238 a 238a o. s. ř., nelze nijak dovodit přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. ledna 2011
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D. předseda senátu