28 Cdo 3523/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc.,
a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci
žalobce: B. V., bytem v Č., proti žalovaným: 1) Česká republika – Ministerstvo
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 2) Česká republika –
Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o náhradu škody, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 C 250/94, o dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 7. 2011, č. j. 12 Co
191/2009-392, takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem Krajského soud v Ústí nad Labem výše označeným byl ve výroku
I. potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 7. 2008, č. j. 9 C
250/94-351, kterým byla žaloba zamítnuta. Současně bylo ve výroku II. rozsudku
odvolacího soudu rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení.
V projednávané věci se žalobce domáhal náhrady škody podle zákona č.
58/1969 Sb., přičemž soud prvního stupně, jakož i soud odvolací posoudily nárok
žalobce jako nedůvodný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které tituloval
jako „I. dovolání dle § 263 o. s. ř., II. požadavek dle § 30 + 242/1 o. s. ř.“,
v němž požadoval zrušení obou rozsudků soudů nižších instancí a „vrácení věci k
doplnění důkazů“. Žalobce však není ve věci právně zastoupen a tento nedostatek
řízení nebyl ani po výzvě soudu odstraněn (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2
ze dne 28. 3. 2012, č. j. 9 C 250/94-424, kterým byl návrh žalobce na
ustanovení zástupce z řad advokátů zamítnut; potvrzeno usnesením Městského
soudu v Praze ze dne 25. 6. 2012, č. j. 11 Co 229/2012-419). Dne 26. 7. 2012
vydal Obvodní soud pro Prahu 2 usnesení č. j. 9 C 250/94-421, kterým žalobce
opětovně vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta, přičemž
ho poučil o následcích neuposlechnutí výzvy. Dne 27. 9. 2012 uplatnil žalobce
písemně „námitku podjatosti soudce Vlacha a spol. dle § 14/1 o. s. ř.“.
Skutečnost, že žalobce není v dovolacím řízení zastoupen, ačkoliv je k
tomu podle § 241 odst. 1 o. s. ř. (s výjimkou odst. 2 téhož ustanovení)
povinen, je důvodem pro zastavení dovolacího řízení ve věci (§ 241b odst. 2, §
104 odst. 2 o. s. ř.).
Ohledně námitky podjatosti soudce vychází dovolací soud z předkládací
zprávy Obvodního soudu pro Prahu 2, přičemž soudce JUDr. Pavel Vlach uvedl, že
k věci ani k účastníkům nemá žádný vztah a negativní poměr žalobce k jeho osobě
je dán výlučně postupem v jiných řízeních, v nichž žalobce není úspěšný a v
nichž je opakovaně poukazováno na sudičskou povahu jeho činnosti; současně
odkázal na závěry vyjádřené v rozhodnutí Ústavního osudu sp. zn. III. ÚS
696/12. Proto se Nejvyšší soud tímto bodem dále nezabýval.
Z dosavadního průběhu dovolacího řízení nelze identifikovat žádné
náklady, které by snad měly být někomu k náhradě přisouzeny.
Proti tomuto usnesení opravný prostředek není přípustný.
V Brně dne 13. března 2013
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu