Dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006,
formuloval některá interpretační kritéria podstatná pro vydání pozemku, resp.
bránící při jejich naplnění restituci. Tato kritéria lze v obecné rovině
vztáhnout i na posuzovaný případ. Do vlastnictví obcí nepřecházejí pozemky
zastavěné po dni likvidace družstva stavbami ve vlastnictví fyzických nebo
právnických osob, a to včetně pozemků, které se zastavěnými pozemky tvoří jeden
funkční celek (s výjimkou lesních cest a oplocení, viz § 2b odst. 5 zákona č.
172/1991 Sb.); jsou to pozemky, u nichž existuje:
– funkční spojení předmětných pozemků se stavbami, které plní určený účel (v
daném případě lesní hospodářský), přičemž též prostorová návaznost připouští
přiznat spojeným nemovitostem povahu uceleného souboru nemovitostí (tzv.
areál);
- zvláštní právní režim, jemuž případně pozemek podléhá a který vykazuje
účelové sepětí s přilehlou stavbou či provozem (zde lesní pozemky zvláštního
určení);
- jestliže by extenzivní výklad mohl vést k závěru o pouze „volném“ spojení
pozemku se stavbou a tedy k alternativě jeho vydání, pak je třeba v návaznosti
na plnění funkce souboru nemovitostí zvážit, zda tato funkce může být plněna i
v redukované míře (případné oddělení části pozemků); jde tedy také o velikost
výměry sporných pozemků ve vztahu k ostatním částem areálu.
Nejvyšší soud vycházel při posouzení věci z uvedených kritérií a skutkových
zjištění soudů nižších instancí, kterými je dovolací soud jako soud právního
přezkumu vázán a není oprávněn jej měnit (viz konstantní výklad zásad
dovolacího řízení včetně komentáře zejména k § 243a o. s. ř.). Pozemky, ohledně
nichž se žalobci domáhají určení svých spoluvlastnických práv, jsou lesními
pozemky, které představují produkční plochy lesních školek. Na těchto pozemcích
se nenachází žádná stavba v občanskoprávním slova smyslu (blíže viz rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 1997, sp. zn. 3 Cdon 265/96), neboť meliorační
zařízení, umístěné pod povrchem pozemků, sestávající v daném případě z
hlavního závlahového zařízení a revizních skružových šachet s uzávěry
zakončujícími potrubí, je součástí pozemků podle § 120 odst. 1 občanského
zákoníku (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 5. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 16/93).
Z faktického uspořádání sporných pozemků, jejich vzájemné propojenosti
závlahovým zařízením a též ze společného účelu, tj. z intenzivního lesního
hospodaření, lze usuzovat, že dané pozemky tvoří jeden funkční celek. Vynětí
těchto pozemků z celého areálu by navíc vedlo k znehodnocení celku tak, že by
nemohl sloužit svému dosavadnímu účelu.
Uplatněné dovolací důvody v daném případě nebyly naplněny a odvolací soud
rozhodl ve věci správně. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců zamítá (§ 243b
odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
Žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 8. září 2009
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.