Dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, formuloval některá interpretační kritéria podstatná pro vydání pozemku, resp. bránící při jejich naplnění restituci. Tato kritéria lze v obecné rovině vztáhnout i na posuzovaný případ. Do vlastnictví obcí nepřecházejí pozemky zastavěné po dni likvidace družstva stavbami ve vlastnictví fyzických nebo právnických osob, a to včetně pozemků, které se zastavěnými pozemky tvoří jeden funkční celek (s výjimkou lesních cest a oplocení, viz § 2b odst. 5 zákona č. 172/1991 Sb.); jsou to pozemky, u nichž existuje:
– funkční spojení předmětných pozemků se stavbami, které plní určený účel (v daném případě lesní hospodářský), přičemž též prostorová návaznost připouští přiznat spojeným nemovitostem povahu uceleného souboru nemovitostí (tzv. areál);
- zvláštní právní režim, jemuž případně pozemek podléhá a který vykazuje účelové sepětí s přilehlou stavbou či provozem (zde lesní pozemky zvláštního určení);
- jestliže by extenzivní výklad mohl vést k závěru o pouze „volném“ spojení pozemku se stavbou a tedy k alternativě jeho vydání, pak je třeba v návaznosti na plnění funkce souboru nemovitostí zvážit, zda tato funkce může být plněna i v redukované míře (případné oddělení části pozemků); jde tedy také o velikost výměry sporných pozemků ve vztahu k ostatním částem areálu.
Nejvyšší soud vycházel při posouzení věci z uvedených kritérií a skutkových zjištění soudů nižších instancí, kterými je dovolací soud jako soud právního přezkumu vázán a není oprávněn jej měnit (viz konstantní výklad zásad dovolacího řízení včetně komentáře zejména k § 243a o. s. ř.). Pozemky, ohledně nichž se žalobci domáhají určení svých spoluvlastnických práv, jsou lesními pozemky, které představují produkční plochy lesních školek. Na těchto pozemcích se nenachází žádná stavba v občanskoprávním slova smyslu (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 1997, sp. zn. 3 Cdon 265/96), neboť meliorační zařízení, umístěné pod povrchem pozemků, sestávající v daném případě z hlavního závlahového zařízení a revizních skružových šachet s uzávěry zakončujícími potrubí, je součástí pozemků podle § 120 odst. 1 občanského zákoníku (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 5. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 16/93). Z faktického uspořádání sporných pozemků, jejich vzájemné propojenosti závlahovým zařízením a též ze společného účelu, tj. z intenzivního lesního hospodaření, lze usuzovat, že dané pozemky tvoří jeden funkční celek. Vynětí těchto pozemků z celého areálu by navíc vedlo k znehodnocení celku tak, že by nemohl sloužit svému dosavadnímu účelu.
Uplatněné dovolací důvody v daném případě nebyly naplněny a odvolací soud rozhodl ve věci správně. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců zamítá (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
Žalovanému nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 8. září 2009
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.