Podle ustanovení § 16 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. se náhrada poskytne oprávněné osobě do šesti měsíců ode dne doručení výzvy.
Podle ustanovení § 6 odst. 1 písm.n) zákona č. 229/1991 Sb. budou oprávněným osobám vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo jinou právnickou osobu v důsledku vyvlastnění bez vyplacení náhrady.
Podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. r) zákona č. 229/1991 Sb. budou oprávněným osobám vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody.
Lhůta pro uplatnění nároku na náhrady podle ustanovení § 14 a § 16 zákona č. 229/1991 Sb., (která podle ustanovení § 13 odst. 1 tohoto zákona trvala do 31. 1. 1993) je lhůtou pro uplatnění nároků vůči povinné osobě, popřípadě vůči státu. K uplatnění žaloby u soudu v případě nevyhovění nároků ze strany povinné osoby potom běží obecná promlčecí doba (§ 101 občanského zákoníku); viz stanovisko uveřejněné pod č. 16/1996, str. 52, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem.
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek byly zaujaty tyto právní závěry : Vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem, nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z dovolacích důvodů v zákoně výslovně stanovených (nyní v ustanovení § 241a občanského soudního řádu). Dovolacím důvodem nemohou být vady či omyly při hodnocení důkazů (§ 132 občanského soudního řádu), které je soudům svěřeno k realizaci procesní zásady volného hodnocení důkazů soudem. Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, ale také jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost (právně významnou), která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá.
Ve smyslu těchto publikovaných závěrů bylo třeba posuzovat hodnocení skutkových zjištění odvolacím soudem v daném případě, vycházejících rozhodně z toho, co bylo obsahem spisu, a to zejména co do zjištění a posuzování vyplacení náhrady za vyvlastnění v daném případě (byť i vázané potřebou zajištění dluhů váznoucích na vyvlastňované nemovitosti), okolností rozhodných pro začátek i skončení běhu promlčecí lhůty, jakož i objasnění toho, zda v daném případě šlo nebo nešlo o souvislost vyvlastnění nemovitostí s politickou perzekucí osoby, jíž byl majetek vyvlastňován či, anebo o postup porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody.
Vzhledem k těmto uvedených ustanovením zákona č. 229/1991 Sb. i vzhledem k citovaným právním závěrům z uveřejněné soudní judikatury (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem), z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by tu odvolací soud ve svém rozsudku z 30. 4. 2009 (sp. zn. 8 Co 272/2006 Krajského soudu v Ostravě), v němž bral rovněž zřetel na tatáž ustanovení zákona č. 229/1991 Sb. i na citované právní závěry z publikované judikatury, řešil zejména právní otázky existence restitučních důvodů, opodstatněnosti nároku na náhradu za zaniklou nemovitost i otázku posouzení důvodnosti uplatněné námitky promlčení takového nároku v daném případě v rozporu s hmotným právem. Nešlo tu také o řešení odvolacím soudem právní otázky, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu. Rovněž tu nešlo o řešení právní otázky, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem.
U dovolání dovolatele nebyly tedy dovolacím soudem shledány zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, ale ani podle jiného ustanovení občanského soudního řádu, jež upravuje přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů
Dovolací soud proto přikročil k odmítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) občanského soudního řádu, a to jako dovolání nepřípustného.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovaným v řízení o dovolání náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 24. září 2009
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu