28 Cdo 3664/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou
v právní věci žalobkyně VENDORA Invest SE, se sídlem v Praze 6, Bělohorská
688/165, IČO 02619113, zastoupené JUDr. Ivanem Peclem, advokátem se sídlem v
Brně, Zábrdovická 15/16, proti žalované AVA investor s.r.o., se sídlem v Hradci
Králové, Vážní 1003, IČO 62062999, zastoupené JUDr. Karlem Kavalírem, advokátem
se sídlem v Hradci Králové, Buzulucká 431, „o placení příspěvku na údržbu a
opravy účelové komunikace ulice Markovice, která je zřízená na pozemcích ve
vlastnictví žalobkyně, částkou 6.050 Kč (včetně DPH), po dobu užívání této
komunikace“, a o zaplacení částky 180.000 Kč s příslušenstvím, resp. částky
217.800 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C
367/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 20. března 2019, č. j. 21 Co 31/2019-144, ve znění opravného usnesení ze
dne 1. října 2019, č. j. 21 Co 31/2019-173, takto:
Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 13.261,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Karla
Kavalíra, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Buzulucká 431.
Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
20. 3. 2019, č. j. 21 Co 31/2019-144, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 10.
2019, č. j. 21 Co 31/2019-173, jímž potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci
Králové ze dne 25. 9. 2018, č. j. 17 C 367/2017-115, ve znění opravného
usnesení ze dne 23. 9. 2019, č. j 17 C 367/2017-167 [kterým byla zamítnuta
žaloba žalobkyně v části, v níž se domáhala po žalované „placení příspěvku na
údržbu a opravy účelové komunikace ulice Markovice, která je zřízená na
pozemcích ve vlastnictví žalobkyně, částkou 6.050 Kč (včetně DPH), po dobu
užívání této komunikace“ (výrok I.), dále v části, v níž se domáhala po
žalované „zaplacení částky 217.800 Kč (včetně DPH) za užívání komunikace na
pozemcích ve vlastnictví žalobkyně za období od 7. 12. 2014 do 7. 12.
2017“ (výrok II.), a jímž bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit
žalované náklady řízení ve výši 66.308 Kč k rukám jejího zástupce (výrok
III.)], a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího
řízení ve výši 26.523 Kč k rukám zástupce žalované (výrok II.).
Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl [podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „o. s.
ř.“ (viz bod 2. článku II části první, přechodná ustanovení, zákona č. 296/2017
Sb.)], neboť v rozporu s § 241a odst. 2 o. s. ř. neobsahuje uvedení toho, v čem
dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a současně v
něm ani nebyl uplatněn (jediný možný) dovolací důvod nesprávného právního
posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř.), a v dovolacím řízení
nelze pro tyto nedostatky (o něž lze dovolání doplnit jen v průběhu trvání
lhůty k podání k dovolání; srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.)
pokračovat. Výrok o nákladech dovolacího řízení byl odůvodněn § 243c odst. 3, §
224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně na jejich
náhradu nemá právo a náklady vynaložené žalovanou na sepis vyjádření k dovolání
advokátem nelze za situace, kdy dovolání trpí vadami, které nebyly v zákonné
lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, považovat za
účelně vynaložené náklady na bránění práva.
Nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 402/20, byl výrok
uvedeného usnesení Nejvyššího soudu o náhradě nákladů dovolacího řízení zrušen
se závěrem, že jím byla porušena práva stěžovatelky (žalované) na soudní
ochranu a na ochranu vlastnictví, zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1
Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší soud proto znovu rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení podle §
243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.
tak, jak je ve výroku uvedeno. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, nemá
na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, naopak jí stíhá podle § 146 odst. 3
o. s. ř. povinnost k náhradě nákladů tohoto řízení žalované za podání vyjádření
k dovolání sepsaném advokátem, v němž uvedla, že dovolání žalobkyně trpí
vadami, jež nebyly ve lhůtě podle § 241b odst. 3 o. s. ř. odstraněny a pro něž
nelze v dovolacím řízení pokračovat, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem
dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání („že se dovolání
téměř doslova shoduje s odvoláním žalobce“), pakliže nevymezuje žádnou
konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, na níž napadené rozhodnutí
závisí, při jejímž řešení se odvolací soud dle názoru žalobkyně odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak,
takže dovolání není „projednatelné“. Nad rámec uvedeného se pak žalovaná
vymezila proti námitce žalobkyně, že soudy nezkoumaly splnění všech zákonných
znaků účelové komunikace, ohledně níž nelze předem vyloučit, že by tato námitka
mohla být Nejvyšším soudem věcně posuzována.
Výše náhrady nákladů dovolacího řízení sestává z odměny advokáta vypočtené z
tarifní hodnoty 580.800 Kč - ve výši 10.660 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 6, §
8 odst. 1, 2 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů], náhrady hotových výdajů advokáta stanovených
paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního
tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.] ve
výši 2.301,60 Kč; tj. celkem 13.261,60 Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 12. 2020
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu