28 Cdo 3696/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobců: a) Ing. J. D., a b) R. D., obou zastoupených Mgr. Hanou Šnyrchovou, advokátkou se sídlem v Brně, Veveří 46, proti žalované M. N., zastoupené JUDr. Jaroslavou Kalendovou, advokátkou se sídlem v Brně, Hybešova 42, o zaplacení částky 30.521,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 96/2013, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. dubna 2014, č.j. 19 Co 5/2014-110, takto: I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobci podali dovolání proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 25. září 2013, č. j. 7 C 96/2013-90, kterým tento soud zamítl žalobu o zaplacení částky 30.521,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a žalobcům uložil nahradit žalované náklady řízení v částce 15.840,- Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně odvolací soud rozhodl i o povinnosti žalobců k náhradě nákladů odvolacího řízení, v částce 2.640,- Kč (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Shledal, že dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jímž se řízení končí, stanoví § 237 občanského soudního řádu (o. s. ř.).
Dovolání podle § 237 o. s. ř. není však přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží“ (srov. § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.). Dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění v částce 30.521,- Kč, jež nepřesahuje zákonem stanovený limit 50 000 Kč, ve věci, v níž očividně nejde o vztah mezi spotřebiteli ani o vztah pracovněprávní či o věc uvedenou v § 120 odst. 2 občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2013). Sluší se dodat, že přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení
odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (to vede toliko k prodloužení lhůty k podání dovolání; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované, jež by na jejich náhradu jinak měla zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. října 2014
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu