28 Cdo 3749/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. S., zastoupen JUDr. Milanem Šelle, advokátem v Hodoníně, Masarykovo nám. 18, proti žalovanému: V. S., zastoupen JUDr. Pavlem Babiakem, advokátem v Prievidze, G. Švéniho 6, pro doručování: JUDr. Stanislav Kaliňák, Kovářská 127, Kroměříž, o zaplacení částky 30.000,- Kč s příslušenstvím, o procesním nástupnictví, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 6 C 191/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2011, č. j. 59 Co 181/2011-43, takto:
I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Usnesením Krajského soudu v Brně výše označeným bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 21. 3. 2011, č. j. 6 C 191/2010-32, kterým bylo určeno, že na místo žalobce P. S. vstupuje nyní I. J. V předmětném řízení se žalobce domáhal na základě návrhu ze dne 18. 3. 2011 změny účastníka řízení s odůvodněním, že jeho pohledávka vůči žalovanému byla postoupena na I. J., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10. 12. 2010;
I. J. se vstupem do řízení na místo žalobce souhlasil. Soud prvního stupně návrhu žalobce vyhověl; odvolací instance tento závěr soudu prvního stupně potvrdila, s odkazem na ustanovení § 107a odst. 1 a 2 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Uvedl v něm, že smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena ze spekulativních důvodů, když navíc žalobce řádně neprokázal postoupení pohledávky na I. J. Na závěr navrhl napadené rozhodnutí odvolací instance zrušit.
Žalobce vyjádření k dovolání nepodal.
Nejvyšší soud shledal, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání včas (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je možné spatřovat ve splnění podmínek daných ustanovením § 239 odst. 2 písm. b) (potvrzení usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle § 107a o.s. ř.). Dovolací důvod, jak vyplývá z textu dovolání, byl uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s.
ř., tj. nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným, nikoliv však důvodným. Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (srov. § 107a odst. 1. o. s. ř.). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v § 107a odst. 1 téhož zákona, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (srov. § 107a odst. 2 téhož zákona). Nejvyšší soud si navíc dovoluje podotknout, že je soudem právního přezkumu a nikoliv soudem nalézacím (srov. Rc 8/1994); je tudíž povinen respektovat důkazní zjištění odvolacího soudu, kterým je vázán. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dodává, že soudy nižších instancí posoudily věc správně a v souladu s právními předpisy, když postupovaly na základě účastníky prokázaných skutečností. Ze spisu je zřejmé, že sukcese pohledávky žalobce na I. J. byla uskutečněna na základě smlouvy o postoupení pohledávky a postupník s procesním nástupnictvím v řízení souhlasil (potvrzeno mj. i písemným vyjádřením k odvolání žalovaného). Nejvyšší soud na závěr rekapituluje, že shledal podané dovolání nedůvodným, nenaplňujícím dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b); lze navíc přisvědčit hmotněprávnímu posouzení věci odvolacím soudem. V řízení před nižšími instancemi nedošlo ani k tzv. zmatečnostním vadám ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného zamítl (§ 243b odst. 2 věta první o. s. ř.). Oproti žalovanému byl žalobce v řízení úspěšný a podle § 243b odst. 5 a návazných ustanovení o. s. ř. vzniká straně, která dosáhla v dovolacím řízení úspěchu, právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci však v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly, a proto bylo o nákladech tohoto řízení rozhodnuto tak, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2011
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r. předseda senátu