28 Cdo 3775/2023-389
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně PS - Reality, s.r.o., IČ 267 83 649, se sídlem v Ostravě, Kpt. Vajdy 3046/2, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Sychrou, advokátem se sídlem v Ostravě, Kpt. Vajdy 3046/2, proti žalovanému 1. T. B., zastoupenému opatrovníkem M. B., a žalovanému 2. M. B., o 128.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 92/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. března 2023, č. j. 11 Co 318/2022-352, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
(výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.) i znalečném (výrok V.). Žalobkyně se domáhala uvedeného z titulu bezdůvodného obohacení, k němuž mělo dojít nadužíváním spoluvlastnických podílů ze strany žalovaných, neboť ti spolu se žalobkyní vlastní nemovitosti zapsané na LV č. XY pro obec a k. ú. XY, každý v podílu ve výši 1/3. Soud prvního stupně uzavřel, že k nadužívání spoluvlastnických podílů žalovanými nedošlo, neboť užívali toliko jedno patro domu, což lze k celku vyjádřit poměrem 57,6 %, přitom jejich podíly dohromady umožňují užívání 66,6 % z celku, žalobu proto zamítl.
2. K odvolání žalobkyně přezkoumal prvoinstanční rozhodnutí Krajský soud v Ostravě, jenž je rozsudkem ze dne 22. 3. 2023, č. j. 11 Co 318/2022-352, ve výrocích II. až V. potvrdil (výrok I.), odmítl odvolání žalobkyně proti výroku I. (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud souhlasil se závěrem okresního soudu, že žalovaní neužívali předmětnou nemovitost nad rámec svých spoluvlastnických podílů, nadto seznal, že je požadavek vznesený žalobkyní v rozporu s dobrými mravy.
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě (jeho výrokům I. a II.) podala žalobkyně dovolání, v němž tvrdí, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil. Nesouhlasí se závěry soudu prvého i druhého stupně, brojí též proti povinnosti nést náklady řízení a upozorňuje na celkovou délku nynějšího řízení. Nejvyššímu soudu pak navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalovaným uloží povinnost společně a nerozdílně uhradit žalobkyni žádanou částku i náklady řízení, in eventum aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
4. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů.
5. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho projednatelností.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. V dovolání musí být v souladu s § 241a odst. 2 o. s. ř. vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
8. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí tohoto mimořádného opravného prostředku. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen pro každý jednotlivý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačují (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1348/2020, ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2991/2020, či ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 32 Cdo 134/2021).
9. Rovněž Ústavní soud přisvědčil mimořádné povaze dovolání, spojeného se striktními formálními nároky a vyžadujícího podání odborníkem (advokátem), jenž je schopen reflektovat relevantní judikaturu Nejvyššího soudu a vést s tímto soudem diskuzi (srovnej kupř. nález Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1461/17, bod 21, či usnesení téhož soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 200/16).
10. Výše uvedené je možno aplikovat i na nyní posuzovanou věc. Dovolatelka nikterak nevymezuje předpoklad přípustnosti mimořádného opravného prostředku, přičemž daná náležitost není seznatelná ani z obsahu dovolání. Dovolání je tedy vadné, a jako takové nemůže při posuzování přípustnosti obstát, neboť již na první pohled zjevně nenaplňuje formální požadavky na tento mimořádný opravný prostředek kladené.
11. Nejvyšší soud vzhledem k výše řečenému dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobkyní v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 5. 2024
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu