28 Cdo 3803/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a
soudců Mgr. Miloše Póla a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce F. K., zastoupeného
opatrovníkem JUDr. Norou Štrajtovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Porubě,
Hlavní třída 1023/55, proti žalovanému A. K., zastoupenému obecným zmocněncem
P. M., o zaplacení 62.310,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Ostravě pod sp. zn. 39 C 143/2002, o dovoláních žalobce proti usnesením
Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 Co 611/2013-595, a ze dne
22. 7. 2014, č. j. 8 Co 611/2014-689, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 Co 611/2013-595,
a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2014, č. j. 8 Co
611/2014-689, se zrušují a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 3. 2013, č. j. 8 Co 222/2013-571,
zrušil usnesení soudu prvního stupně, jímž žalobci nebylo přiznáno osvobození
od soudních poplatků, a řízení o osvobození od soudních poplatků zastavil.
Proti uvedenému usnesení krajského soudu podal žalobce dovolání, pro
nezaplacení soudního poplatku z dovolání však bylo řízení o dovolání soudem
prvního stupně zastaveno a toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobce potvrzeno
Krajským soudem v Ostravě usnesením ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 Co 611/2013-595.
Proti usnesení o zastavení dovolacího řízení žalobce opětovně brojil dovoláním,
neúspěšně se přitom domáhal osvobození od soudního poplatku z dovolání. Poté,
co soud prvního stupně svým usnesením toto řízení o osvobození od soudního
poplatku z dovolání zastavil, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 1.
2014, č. j. 8 Co 6/2014-628, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 3. 2014, č.
j. 8 Co 6/2014-636, rozhodl tak, že se žalobci osvobození od soudních poplatků
pro dovolací řízení nepřiznává. Naposledy uvedené rozhodnutí následně svým
dovoláním opětovně zpochybnil žalobce. Řízení o žádosti o osvobození od
soudního poplatku z tohoto dovolání bylo soudem prvního stupně zastaveno, což
opět potvrdil Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 5. 2014, č. j. 8 Co
428/2014-666, jež žalobce následně rovněž zpochybnil podaným dovoláním.
Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 20. 6. 2014, č. j. 39 C
143/2002-674, zastavil řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 14. 1. 2014, č. j. 8 Co 6/2014-628, ve znění opravného
usnesení ze dne 4. 3. 2014, č. j. 8 Co 6/2014-636, pro nezaplacení soudního
poplatku z dovolání. Toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno usnesením
Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2014, č. j. 8 Co 611/2014-689. Ani
posledně zmíněné rozhodnutí žalobce neopomněl zpochybnit dovoláním.
V řízení o dovoláních bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu („o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2013, které je podle čl.
II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující
pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání
proti usnesením o zastavení dovolacího řízení byla podána řádně a včas, osobou
k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval
přípustností dovolání.
Dle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem
vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V projednávané věci lze mít za to, že odvolací soud svými rozhodnutími o
zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání
pominul premisy podávající se ze specifik rozhodování o osvobození od soudních
poplatků, tak jak byly akcentovány Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 16. 4.
2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněném pod číslem 73/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek. Dovolací přezkum zaměřený na otázku, zda účastník má
být osvobozen od placení soudních poplatků, nemůže být (opět) podmiňován
platbou soudního poplatku z dovolání. Takový postup by ve svém důsledku vedl k
popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl
zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí, jímž mu bylo upřeno
právo na přiznání osvobození od soudních poplatků). Nejvyšší soud v uvedeném
rozhodnutí dovodil, že ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s
položkou 23 odst. 2 sazebníku poplatků je třeba vyložit tak, že směřuje-li
dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud (případně ve spojení s
rozhodnutím soudu prvního stupně) nepřiznal dovolateli zcela nebo zčásti
osvobození od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), soudní poplatek z takového
dovolání se neplatí. Spočívají-li výše uvedená rozhodnutí odvolacího soudu na
závěru opačném, nemohou obstát jako správná a dovolání je nutno považovat za
přípustná a důvodná. Nejvyšší soud tedy přistoupil podle § 243e odst. 1 a odst.
2 o. s. ř. ke zrušení uvedených rozhodnutí a vrácení věci krajskému soudu k
dalšímu řízení.
Odvolací soud je pak ve smyslu § 243g odst. 1, věty první, o. s. ř. ve spojení
s § 226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí
vyslovenými.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne
soud v rámci konečného rozhodnutí o věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. dubna 2015
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu