U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana
Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Josefa Rakovského v právní
věci žalobce Ing. B. F., zastoupeného JUDr. Josefem Vodákem, advokátem se
sídlem ve Valašském Meziříčí – Krásně nad Bečvou, Masarykova 753, proti
žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2,
Vyšehradská 16, o zaplacení částek 9.130.000,- Kč a 3.000.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském
Meziříčí pod sp. zn. 13 C 166/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2011, č. j. 8 Co 31/2011-261, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se po žalované domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout vydáním
předběžného opatření Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském
Meziříčí, sp. zn. 2 Nc 57/97, který však nebyl k takovému rozhodnutí věcně
příslušný. Uvedeným předběžným opatřením bylo žalobci zakázáno nakládat se
specifikovanými nemovitostmi, aniž by soud blíže prověřoval důvodnost návrhu a
svou věcnou příslušnost. Poté, co bylo předběžné opatření zrušeno a řízení
zastaveno, soud nevydal pokyn k uvolnění příslušných nemovitostí v katastru
nemovitostí. Žalobci se přes veškerou snahu nepodařilo dosáhnout výmazu omezení
do vyhlášení konkursu na jeho osobu. Škoda měla žalobci vzniknout ztrátou
zájemců o jeho pozemky, je též dána náklady soudního řízení, úroky z půjčených
peněz a dále poškozením hospodaření a ukončením podnikání vynuceným nedostatkem
prostředků. Později byla škoda rozdělena na škodu na nemovitém majetku a
porostech ve výši 9.130. 000,- Kč a škodu spočívající ve „ztrátě příjmů“ ve
výši 3.000.000,- Kč. Rovněž byly poškozeny žalobcova pověst a jeho jméno (tento
nárok však byl vyloučen k samostatnému projednání).
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 26. 5.
2010, č. j. 13 C 166/2009-223, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě
nákladů řízení (výrok II.). Dne 28. 11. 1997 podala společnost ROLS, s. r. o.
(dále též „ROLS“), návrh na vydání předběžného opatření proti žalobci s tím, že
mezi uvedenými subjekty byla uzavřena řada leasingových smluv, žalobcem
následně neplněných, a ze strany žalobce byly rovněž podepsány směnky, jež jsou
po termínu splatnosti a nebyly uhrazeny (úhrady z nich vyplývajících částek se
společnost ROLS domáhala u Krajského obchodního soudu v Ostravě). Okresní soud
ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pak usnesením ze dne 3. 12. 1997, č.
j. 2 Nc 57/97-12, vydal předběžné opatření, jímž zakázal žalobci nakládat s
nemovitostmi zapsanými na LV č. 496 a 949 v k. ú. Z., Katastrální úřad ve
Vsetíně, pracoviště Valašské Meziříčí. Proti citovanému usnesení podal žalobce
odvolání s tím, že navrhnul, aby bylo usnesení o nařízení předběžného opatření
ohledně zapsaných nemovitostí na LV č. 949 změněno tak, že se návrh zamítá. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 1998, č. j. 10 Co 266/98-25,
bylo usnesení okresního soudu v napadené části (tedy jde-li o nemovitosti
zapsané na LV č. 949) zrušeno a v tomto rozsahu byla věc postoupena Krajskému
obchodnímu soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému. Následně žalobce
navrhl zrušení předběžného opatření č. j. 2 Nc 57/97-12, pokud jde o část
výroku týkající se nemovitostí uvedených na LV č. 496, a společnost ROLS vzala
svůj návrh na vydání předběžného opatření zpět. Usnesením Krajského obchodního
soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 1998, č. j. Nc 60/98-34, bylo řízení o vydání
předběžného opatření zastaveno. Dopisem ze dne 29. 4. 1999 informoval
Katastrální úřad ve Vsetíně žalobce o nezpůsobilosti předložených listin pro
zápis do katastru nemovitostí s tím, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a
Krajského obchodního soudu v Ostravě je třeba předložit v úředně ověřené kopii
či v originále. Dopis navíc obsahoval konstatování, že na základě usnesení
Krajského obchodního soudu v Ostravě lze provést výmaz předběžného opatření na
LV č. 949, avšak nikoliv na LV č. 496, neboť v tomto případě není výmaz
podložen žádnou listinou. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve
Valašském Meziříčí ze dne 28. 9. 1999, č. j. 2 Nc 57/97-48, bylo předběžné
opatření týkající se LV č. 496 zrušeno s odkazem na ust. § 77 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„o. s. ř.“), neboť pominuly důvody, pro které bylo nařízeno. Soud prvního
stupně dospěl s odkazem na ust. § 77 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném ke dni
16. 4. 1999, k závěru, že žalovaná není ve věci pasivně věcně legitimovaná,
neboť na základě citovaného ustanovení zaniklo-li nebo bylo-li zrušeno
předběžné opatření z jiného důvodu, než proto, že návrhu ve věci samé bylo
vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, je navrhovatel
povinen nahradit újmy tomu, komu předběžným opatřením vznikly. Uvedená úprava
má přednost před úpravou zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu
způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti (notářský řád). Tomu odpovídají i závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze
dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 3137/2007, publikovaného ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod č. 32/2009. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 2. 2011, č. j. 8
Co 31/2011-261, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního
stupně o nezbytnosti aplikace ust. § 77 odst. 3 o. s. ř., jde-li o vydání
předběžného opatření v řízení vedeném pod sp. zn. 2 Nc 57/97.
Odpovědnost je
tedy dána na straně navrhovatele předběžného opatření, a to bez zřetele k tomu,
zda bylo předběžné opatření nařízeno při splnění všech zákonem požadovaných
podmínek. Stát zde tak za škodu, způsobenou tvrzeně nezákonným rozhodnutím,
neodpovídá. Odvolací soud dále doplnil právní posouzení soudu prvního stupně
ohledně tvrzení žalobce, že škoda mu měla vzniknout také tím, že soud nevydal
pokyn k „uvolnění zablokovaných nemovitostí“, tedy pokyn k provedení výmazu
předběžného opatření z katastru nemovitostí. V této souvislosti však odvolací
soud konstatoval, že není dána základní podmínka vyžadovaná ust. § 13 zákona č.
82/1998 Sb., a sice nesprávný úřední postup. Usnesení Okresního soudu ve
Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 28. 9. 1999, č. j. 2 Nc
57/97-48, jímž bylo zrušeno předběžné opatření týkající se LV č. 496, bylo
katastrálnímu úřadu doručeno. Odvolací soud neshledal existenci nesprávného
úředního postupu, ani jde-li o usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze
dne 30. 9. 1998, č. j. Nc 60/98-34, jímž bylo řízení o vydání předběžného
opatření ve vztahu k nemovitostem zapsaným na LV č. 949 zastaveno, neboť
jestliže nedal pokyn k provedení výmazu předběžného opatření soud, nic
nebránilo žalobci v tom, aby sám podal návrh na jeho výmaz. To sice sám učinil,
ale jím předložené listiny nebyly způsobilé pro zápis do katastru nemovitostí
vzhledem k tomu, že nebyly předloženy v originálu, resp. v úředně ověřené
kopii.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
spatřuje v otázce zásadního právního významu, důvodnost pak v nesprávném
právním posouzení věci. Pochybení soudu podle názoru žalobce nespočívalo jen v
tom, že bylo vydáno předběžné opatření, ale též v tom, že nebylo relevantním
způsobem zrušeno. Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu totiž nebylo zrušeno
předběžné opatření týkající se nemovitostí zapsaných na LV č. 949. Další
pochybení tkví v tom, že usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne
30. 9. 1998, č. j. Nc 60/98-34, nebylo zasláno katastrálnímu úřadu. Dovolatel
je přesvědčen, že na posuzovanou věc lze aplikovat ustanovení zákona č. 82/1998
Sb. Závěrem žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (ust. § 10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání
bylo podáno řádně a včas (ust. § 240 odst. 1 o. s. ř.) osobou k tomu oprávněnou
a zastoupenou advokátem (ust. § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozuje
přípustnost dovolání z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod,
který by Nejvyšší soud přezkoumal v případě, že by dovolání shledal přípustným,
uplatňuje podle ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolání však přípustné není.
Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci
samé potvrzen a nejde ani o případ skryté diformity rozhodnutí ve smyslu ust. §
237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán
rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen), může být dovolání přípustné
jen při splnění předpokladů uvedených v ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.,
tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní
význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust.
§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle ust. § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst.
3 o. s. ř. se nepřihlíží (ust. § 237 odst. 3 o. s. ř.).
O takový případ se zde však nejedná.
Dovolatel podal kromě dovolání sepsaného advokátem i další podání, označené
jako dovolání, které zjevně sepsal sám, avšak vzhledem k povinnému zastoupení
účastníka před dovolacím soudem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř. a k tomu,
že právní zástupce žalobce se s tímto podáním výslovně neztotožnil, dovolací
soud k němu při svém právním posouzení nepřihlížel.
Otázku vydání předběžného opatření, již dovolatel toliko zmiňuje, ale nijak
dále argumentaci v tomto směru nerozvádí, vyřešil odvolací soud přiléhavě. Za
daných okolností má jako úprava zvláštní přednost ust. § 77 odst. 3 o. s. ř., v
tehdejším znění, a zákon č. 82/1998 Sb. aplikovat nelze. Namítá-li dovolatel,
že předběžné opatření týkající se nemovitostí zapsaných na LV č. 949 nebylo
zrušeno, nelze mu dát zapravdu. Uvedené předběžné opatření bylo zrušeno
usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 1998, č. j. 10 Co 266/98-25,
a v tomto rozsahu byla věc postoupena Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě jako
soudu věcně příslušnému. Ten následně řízení o vydání předběžného opatření
usnesením ze dne 30. 9. 1998, č. j. Nc 60/98-34, zastavil. Námitka žalobce je
tedy v tomto směru lichá, stejně jako jeho obecná námitka případné aplikace
zákona č. 82/1998 Sb. (viz výše), jenž však navíc právě odvolací soud v části
svého rozhodnutí (v případě tvrzení žalobce o „včas neodblokovaných
nemovitostech“) aplikoval. I kdyby naposled citované usnesení nebylo zasláno
katastrálnímu úřadu, žalobci nic nebránilo, aby mu je doručil sám. Jestliže
dovolatel toto usnesení katastrálnímu úřadu sice doručil, ale k návrhu
nepřiložil příslušné listiny ve stavu, aby bylo možné zápis provést, nelze v
tom spatřovat nesprávný úřední postup žalované ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998
Sb., jenž by mohl být příčinou vzniku škody na straně žalobce, což ovšem
dovolatel ve svém dovolání ani netvrdí, ač by tak vzhledem formálním
náležitostem kladeným na dovolání podávané v režimu § 237 odst. 1 písm. c) o.s.
ř. činit měl.
Z výše uvedeného vyplývá, že napadenému rozsudku nelze přiznat zásadní právní
význam a dovolání přípustnost ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.,
Nejvyšší soud proto dovolání podle ust. § 243b odst. 5, věty první, a § 218
písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty první, a § 146 odst. 3 o. s.
ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů
právo a žalované žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2012
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.
předseda senátu