28 Cdo 3936/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy
Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní
věci žalobců 1) J. V., zastoupeného advokátkou, 2) nezletilé V. V., zastoupené
kolizním opatrovníkem, a 3) J. V., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému L.
b. d. v K. - družstvu, zastoupenému advokátem, o vydání bezdůvodného obohacení,
vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 C 256/2003, o dovolání žalobců
1) a 3) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2009, č. j. 28 Co
30/2008-324, takto:
Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. května 2009, č. j. 28
Co 30/2008-324, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 27. září
2007, č. j. 8 C 256/2006-350, se odkládá až do právní moci rozhodnutí o
dovolání podaném v této věci.
Žalobci podali dovolání proti ve výroku označenému rozsudku Krajského
soudu v Praze. Současně navrhli, aby dovolací soud odložil vykonatelnost
napadeného rozhodnutí.
Podle ustanovení § 243 o.s.ř. může Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a
o.s.ř.) před rozhodnutím o podaném dovolání odložit vykonatelnost napadeného
rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že neprodleným výkonem rozhodnutí odvolacího soudu by
mohla být dovolatelům způsobena újma na jejich právech, dovolací soud odkládá
vykonatelnost napadeného rozhodnutí až do právní moci rozhodnutí o dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. října 2009
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 9. 2007, č. j. 8 C 256/2003 – 250,
vázán právním názorem uvedeným ve zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu,
žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobci jsou členy
žalovaného bytového družstva a předmětný byt užívají. Ze smlouvy o půdní
vestavbě vyplývá, že žalobci se zavázali celou vestavbu realizovat na vlastní
náklad a žalovaný je naopak ochoten uznat tuto částku jako další členský vklad
do žalovaného bytového družstva, tudíž na straně žalovaného nedošlo k
bezdůvodnému obohacení.
K odvolání žalobců odvolací soud rozsudkem ze dne 7. 5. 2009, č.j. 28 Co
30/2008 – 324, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se v
odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně a
dovodil, že smlouva o přípravě a realizaci půdní vestavby se zcela naplnila ve
vztahu k oběma smluvním stranám. Dále uvedl, že žalobci vybudovali na svůj
náklad v půdních prostorách předmětný byt, stali se členy družstva a vznikl jim
nájemní vztah k předmětnému bytu, který stále trvá. Z uvedeného důvodu žalobcům
nezaniklo právo na převod předmětného bytu do jejich vlastnictví, budou-li
družstevní byty do vlastnictví převáděny. Soud následně uzavřel, že k
bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného tak nedošlo, neboť právní důvod, na
základě kterého žalobci do majetku žalovaného investovali, trvá.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost
spatřovali v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť jde o věc
zásadního právního významu. Jako dovolací důvod uvedli vadu řízení, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 241a odst. 2 písm. a)
o.s.ř. a současně i nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm.
b) o.s.ř. Konkrétně namítli, že:
a) dovolací soud dospěl k závěru, že nájemní vztah žalobců k předmětnému
bytu trvá, ačkoliv tento závěr nebyl žádným z účastníků tvrzen ani prokazován,
odvolací soud rovněž neprovedl žádný důkaz ohledně tvrzení žalovaného, že
žalobcům byla udělena výpověď z nájmu bytu, proti které žalobci podali žalobu
na určení její neplatnosti,
b) žalovaný nastolil stav, kdy je zřejmé, že příslib protihodnoty, v
podobě převodu předmětného bytu do vlastnictví žalobců, za investici žalobců do
předmětného bytu, který je ve vlastnictví žalovaného, v budoucnu naplněn nebude,
c) soud prvního stupně neprovedl žalovaným navrhovaný důkaz rozvodovým
spisem za účelem zjištění stavu vypořádání SJM žalobců, aniž by svůj postup
jakkoliv zdůvodnil.
d) odvolací soud v rozporu s § 205a odst. 1 písm. f) o.s.ř. neprovedl
žalobci navrhovaný důkaz notářským zápisem, kterým mělo být prokázáno, že
předmětný byt žalobci neužívají,
Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou,
zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst.
1 o.s.ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.
Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním
napadené věci, může být přípustnost dovolání založena jen za podmínky upravené
v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek
příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Ten je podle § 237 odst. 3
o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími
nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo také řeší-li právní otázku v
rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) popřípadě řeší-li odvolací soud
určitou právní otázku jinak, než je posuzováno v konstantní judikatuře
dovolacího a Ústavního soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
30.1.2002, sp.zn. 20 Cdo 2296/2000).
Dovolací soud dospěl z hlediska uplatněných dovolacích důvodů k závěru, že
dovolání je v souzené věci přípustné dle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť
odvolací soud postupoval procesně nesprávně a v důsledku toho rozhodl v rozporu
s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř. ve znění do 30. 6. 2009), jak bude
uvedeno dále.
D. Důvodnost
Dovolání je důvodné.
I. K námitce nesprávného právního posouzení věci [ad a) a b)]
1. Dle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. „kdo se na úkor jiného
obohatí, musí obohacení vydat.“ Dle § 451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným
obohacením „majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z
neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i
majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“
2. Zhodnocením cizí nemovitosti přístavbou je tzv. investicí do cizího
majetku. Bylo-li investováno na základě příslibu vlastníka převést vlastnictví
ke zhodnocované věci na investujícího, může se jednat o bezdůvodné obohacení
získané plněním z právního důvodu, který odpadl (srov. Švestka, J. - Spáčil, J.
- Škárová, M. - Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 – 459. 2. vydání.
Praha: C.H.Beck, 2009, s. 1329). Vytvoří-li vlastník takový stav, kdy je
zřejmé, že příslib vlastníka, převést nemovitost na osobu, jež z tohoto důvodu
do nemovitosti investovala, nebude uskutečněn, jedná se o bezdůvodné obohacení
získané z právního důvodu, který odpadl (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze
dne 18. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 944/97, publikované v časopise Soudní
judikatura pod č. 66/98).
3. Podle ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se
upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k
bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví
bytů) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 72/1994 Sb.“) „[b]yt v
budově ve vlastnictví, popřípadě spoluvlastnictví bytového družstva, jehož
nájemcem je fyzická osoba - člen družstva, lze převést jen tomuto členu
družstva,“ přičemž „[u]vedená podmínka platí i pro byty ve vlastnictví,
popřípadě spoluvlastnictví družstva v domech.“ Z citovaného ustanovení vyplývá,
že osobou oprávněnou k nabytí družstevního bytu do vlastnictví může být jen
fyzická osoba (fyzické osoby), která je členem (společnými členy) družstva a
nájemcem (společnými nájemci) takového družstevního bytu (srov. Bradáč, A. -
Fiala, J. Nemovitosti. Oceňování a právní vztahy. 2. vydání. Praha: Linde,
1999. s. 47).
4. V souzené věci dospěl odvolací soud k závěru, že nárok žalobců na
vydání bezdůvodného obohacení není oprávněný, neboť žalobci jsou členy družstva
a právní důvod – příslib družstva převést předmětný byt do jejich vlastnictví
trvá, aniž by zohlednil vyjádření žalovaného při jednání, které proběhlo před
soudem prvního stupně dne 27. 9. 2007, že žalobcům byla dne 3. 6. 2007, resp.
20. 7. 2007 doručena výpověď z nájmu předmětného bytu, proti které žalobci
podali žalobu na určení její neplatnosti (srov. protokol z jednání na č.l. 248
a opakovaně na č.l. 249). Skutečnost, zda žalobcům v souzené věci svědčí právo
nájmu předmětného bytu či nikoliv, je však vzhledem k ustanovení § 23 odst. 1
zákona č. 72/1994 Sb. zásadní. Pokud by žalobcům byla ze strany žalovaného
doručena platná výpověď, nastal by stav, ze kterého by vyplývalo, že příslib
budoucího převodu bytu do vlastnictví žalobců nenastane. Odvolací soud tak měl
za daného stavu řízení doplnit dokazování, příp. vyčkat soudního rozhodnutí o
žalobě na neplatnost výpovědi z nájmu bytu. Z uvedeného důvodu dovolací soud
dospěl k závěru, že odvolací soud zatížil řízení vadou (§ 241a odst. 2 písm. a/
o.s.ř.) a současně věc nesprávně právně posoudil (§ 241a odst. 2 písm. b/
o.s.ř.).
II. K námitce neprovedení navrhovaného důkazu rozvodovým spisem za účelem
zjištění stavu vypořádání SJM [ad c)] a notářským zápisem za účelem zjištění,
že žalobci předmětný byt neužívají [ad d)]
5. Dovolací soud odmítl námitku dovolatelů, že odvolací soud blíže
nevysvětlil, proč neprovedl důkaz rozvodovým spisem, který navrhoval žalovaný.
Je zjevné, že za situace, kdy žalobci sami v řízení před odvolacím soudem
uvedli, že vypořádání SJM „je pro výsledek tohoto sporu irelevantní“ (srov.
protokol na č.l. 219), nemůže být námitka žalobců v dovolacím řízení
zohledněna, neboť nemá přímý vliv na řešení postavení dovolatele vůči druhé
straně sporu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp.
zn. 2 Cdon 808/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek,
ročník 2001, sešit 4, str. 227). Ve zkratce řečeno, dovolatelé se nemohou
domáhat zrušení rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu, že soud vyhověl jejich
argumentaci a důkaz neprovedl.
6. Dovolací soud se rovněž neztotožnil s námitkami dovolatelů ohledně
neprovedení důkazu notářským zápisem, kterým mělo být prokázáno neužívání
předmětného bytu žalobci, neboť otázka, zda žalobci byt užívají není pro
posouzení věci rozhodná. Pro vyslovení závěru, zda nastal stav, ze kterého je
zjevné, že příslib převodu vlastnictví naplněn nebude, je totiž rozhodující
existence nájmu předmětného družstevního bytu. Jak bylo rozvedeno pod bodem 4.,
právě od existence nájemního vztahu a vztahu členství se za podmínek uvedených
ve stanovách odvíjí právo žalobců, resp. možnost žalobců nabýt předmětný byt do
vlastnictví (k tomu srov. § 23 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví
bytů ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 708 a § 710 odst. 1 obč.
zák.). Dovolací soud poukazuje na prokázané a v dovolacím řízení nezpochybněné
společné členství žalobců v bytovém družstvu s tím, že podle § 708 obč. zák. u
družstevních bytů zakládá trvalé opuštění společné domácnosti zánik nájemního
vztahu toliko pro společného nájemce – nečlena bytového družstva (srov. Zprávu
Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 24. 6. 1983, sp. zn. Cpj
182/82, publikovanou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R
34/1983 civ. nebo též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2000, sp. zn. 26
Cdo 105/99). Uvedené jinými slovy znamená, že u společných členů družstva je
neužívání bytu samo o sobě irelevantní. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že k
zániku nájmu bytu může dojít jen za předpokladu ustanovení § 710 obč. zák., tj.
dohodou smluvních účastníků nebo výpovědí s tím, že neužívání bytu může být
výpovědním důvodem dle § 711 odst. 2 písm. d) obč. zák.
Z důvodu uvedených pod částí D.I. tohoto rozhodnutí je řízení postiženo vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé a současně
spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za této situace jsou uplatněné
dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř. naplněny, Nejvyšší
soud proto rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst.1 o.s.ř.) včetně
závislého výroku o náhradě nákladů řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem
o.s.ř.) zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí
odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
V návaznosti na předeslané dovolací soud výslovně uvádí, že v dalším řízení
soud zjistí, zda žalobcům v žalovaném bytovém družstvu trvá vedle členství i
jejich nájemní vztah k předmětnému bytu (a to i v návaznosti na výsledek řízení
o neplatnost výpovědi z nájmu bytu). Zjištěný výsledek se pak promítne i do
řešení otázky, zda v souzené věci nastal stav, ze kterého vyplývá, že příslib
žalovaného převést předmětný byt do vlastnictví žalobců naplněn nebude, čímž by
došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného družstva.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř. v souvislosti s §
226 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 4. února 2010
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu