28 Cdo 3937/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka
Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause, v právní
věci žalobce Ing. P. V., zastoupeného Mgr. Liborem Rojarem, advokátem v
Uherském Ostrohu, Veselská 710, proti žalovanému Honebnímu společenstvu
Bystřice pod Lopeníkem, se sídlem v Bystřici pod Lopeníkem 262, zastoupenému
JUDr. Lubomírem Holbou, advokátem ve Zlíně, tř. Tomáše Bati 201, o určení
neplatnosti valné hromady žalovaného, vedené u Okresního soudu v Uherském
Hradišti pod sp. zn. 7 C 58/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 20. 9. 2007, č. j. 59 Co 81/2007-67,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, shora uvedeným byl
potvrzen výrok I. rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 19. 9.
2006, č. j. 7 C 58/2003-27, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že
rozhodnutí valné hromady Honebního společenstva Bystřice pod Lopeníkem ze dne
17. 1. 2003, schvalující nájem společenstevní honitby na dobu 10 let
Mysliveckému spolku Troják, je neplatné. K odvolání žalobce byl změněn výrok
II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovanému odvolací soud právo na
náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž se žalobce domáhal určení
neplatnosti valné hromady žalovaného, na níž byl schválen nájem společenstevní
honitby pro Myslivecký spolek Troják. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že k
pozvánce na valnou hromadu žalovaného konanou dne 17. 1. 2003 nebyl připojen
žádný návrh smlouvy na pronájem společenstevní honitby, valná hromada
projednala tři takové návrhy a schválila nájem honitby stávajícímu nájemci.
Odvolací soud dospěl k závěru, že v době rozeslání pozvánek návrh
stávajícího nájemce byl v dispozici žalovaného a tím, že žalovaný tento návrh
neučinil součástí pozvánky na valnou hromadu, porušil zákon. Tato vada však
nemohla mít podle odvolacího soudu vliv na výsledek hlasování valné hromady o
napadeném rozhodnutí. Příčinná souvislost mezi porušením povinnosti ze strany
žalovaného a výsledkem hlasování valné hromady, k jehož případné nápravě slouží
žaloba podle ustanovení § 22 odst. 8 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti,
nebyla dána.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Tvrdil, že
řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel měl za to, že otázka platnosti úkonů
neplatně svolané valné hromady honebního společenstva byla vyřešena v rozporu s
hmotným právem a stávající judikaturou. Dovolatel argumentoval rozhodnutím
Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1579/2005, podle kterého vady svolání valné
hromady – jsou-li zjištěny – vedou k závěru o neplatnosti úkonů na valné
hromadě, učiněných formou hlasování přítomných členů. Dovolatel požadoval, aby
dovolací soud shledal dovolání přípustným, napadený rozsudek zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání písemně nevyjádřil.
Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§ 240 odst. 1,
§ 241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání bylo možné opřít o ustanovení §
237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., tedy o přípustnost pro otázku zásadního
právního významu, neboť soudy obou stupňů posoudily práva a povinnosti v
právních vztazích účastníků shodně.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř., účinného do 1. 7. 2009, má rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Právní otázka se pokládá za nevyřešenou a současně splňující atribut
možného zásadního právního významu za předpokladu, že nejde o nastolení právní
otázky, spojené jen s posouzením jedinečného skutkového základu (srov. usnesení
Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 173/99, soubor rozhodnutí NS, C 203).
Právní otázku lze pokládat za nevyřešenou a splňující atribut
zásadního právního významu, tj. mající judikatorní přesah, též za předpokladu,
že nejde o obvyklou aplikaci, resp. interpretaci určitého zákonného ustanovení
(srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1603/99, 604/2000, 1731/99,
Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 103, 111, 203). Právní otázka tedy postrádá
judikatorní přesah, jestliže je příslušná zákonná úprava naprosto jednoznačná a
nečiní v rozhodovací praxi žádné aplikační ani výkladové obtíže. Nutno tu
podotknout, že Nejvyšší soud je vázán skutkovým základem věci zjištěným nižšími
instancemi a není oprávněn – s výjimkou prokázání důvodů dovolání (tj. podle §
241a o. s. ř. důvodů procesní povahy) – do něj jakkoli zasahovat případným
prováděním dalších důkazů (viz Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. a kol.:
Občanský soudní řád. Komentář. C. H. Beck, 7. vydání, Praha 2006, zejména k §
243a o. s. ř.).
Podle ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb. je honební
starosta povinen vyrozumět všechny členy honebního společenstva o konání valné
hromady s uvedením místa, data, hodiny a pořadu jednání. Způsob vyrozumění může
upřesnit valná hromada honebního společenstva. Návrh na uzavření, změnu nebo
vypovězení smlouvy o nájmu honitby a návrhu o finančním hospodaření a o použití
čistého výtěžku musí být k dispozici u honebního společenstva a je součástí
pozvánky; musí být k nahlédnutí u honebního starosty nejpozději 15 dní před
konáním valné hromady. Součástí oznámení o konání valné hromady musí být – ze
širšího pohledu - jakýkoli návrh závazků, které mohou významným způsobem
ovlivnit hospodaření honebního společenstva. Projednat záležitost, která nebyla
uvedena v pozvánce na valnou hromadu, lze pouze se souhlasem všech přítomných
členů honebního společenstva.
Podle odstavce 4 téhož ustanovení je valná hromada schopná se usnášet, pokud
jsou přítomni členové a jejich zástupci, kteří mají alespoň polovinu hlasů;
nesejde-li se potřebný počet hlasů po uplynutí jedné hodiny od stanoveného
počátku valné hromady, může se valná hromada platně usnášet za jakéhokoliv
počtu hlasů přítomných.
Ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že sporné valné
hromady se dne 17. 1. 2003 zúčastnili členové s 658 hlasy z celkového počtu 719
hlasů, což představuje 91,5 % z celku. Počet hlasů žalobce, který se jednání
valné hromady nezúčastnil, je tedy obsažen v oněch 8,5% hlasů, které se valné
hromady nezúčastnily.
Pro oblast občanských sdružení (mysliveckých sdružení) – a též pro nyní
posuzovanou věc - platí závěr vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu z 26. 6.
2007, sp. zn. 29 Odo 984/2005, že „soud neplatnost usnesení valné hromady
nevysloví, jestliže došlo k porušení právních předpisů či stanov, jejichž
důsledkem je pouze nepodstatné porušení práv osob oprávněných domáhat se
vyslovení této neplatnosti nebo jiných osob, anebo jestliže porušení nemělo
závažné právní následky“.
Dovolací soud také uvádí, že při posuzování přípustnosti dovolání podle
§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nelze zohlednit námitky vztahující se ke
konkrétním skutkovým zjištěním (podle dovolatele „nelze vyloučit eventualitu,
že při účasti žalobce a jiných absentujících členů na valné hromadě by mohl být
po předcházející diskusi výsledek hlasování jiný“). Námitka dovolatele
představuje pouhou spekulaci za situace, kdy z dokazování vyplynulo, že nájem
společenstevní honitby byl schválen 641 hlasy, což představuje 89,15 % hlasů
všech členů.
Dovolací soud dodává, že z obsahu spisu nelze dovodit, že by napadeným
rozhodnutím valné hromady byl dovolatel poškozen na svých právech člena a
delegáta valné hromady. Důsledky absence návrhu na pronájem honitby jako
součásti pozvánky nebyly natolik závažné, a to s ohledem na počet zúčastněných
členů a vlastní průběh valné hromady, aby způsobily dovolatelem tvrzený rozpor
se zákonem či stanovami.
Dospěl-li odvolací soud k právním závěrům na základě posouzení
konkrétního průběhu valné hromady, pak jde navíc právě o jedinečný skutkový
základ věci, jak je shora zmíněn. Věc proto nevykazuje judikatorní přesah.
Dovoláním napadenému rozsudku tedy nelze přiznat zásadní právní význam podle §
237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.
Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.
s. ř. dovolání žalobce pro nepřípustnost odmítl.
Žalovanému vzniklo podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a §
146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné však
nevynaložil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 17. února 2010
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v. r.
předseda
senátu