28 Cdo 4081/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci podání P. P., označeného nižšími instancemi jako žalobce, dále pak adresátů: 1) Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 2) PČR Hradišťko, Štěchovice, 3) Z. J., 4) V. J., 5) Š. I., 6) M. M., 7) D. F., o 1,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 151/2008, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2010, č. j. 15 Co 204/2010-78, takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Ve věci odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
Ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu zaslal P. P. podání, která tituloval jako Dovolání a Stížnost.
Jmenovaný není ve věci právně zastoupen, přičemž tento nedostatek řízení ani po obdržení výzvy neodstranil.
Již zde je tedy zřejmý důvod, který vede k zastavení dovolacího řízení ve věci (§ 241b odst. 2, § 104 odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud však posuzoval též obsah podání jmenovaného, a to z hlediska ustanovení § 41 odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř.
Dospěl k závěru, že podle obsahu vyjadřuje podání pana P. záměr, který je nejlépe vyjádřen slovem „stížnost“. Nejde tedy o konkrétní vymezení předmětu mimořádného přezkumu věci dovolacím soudem. Současně dovolací soud upozorňuje na skutečnost, že předmětná stížnost není ojedinělým případem. Stížností P. P. jsou v řádu desítek, přičemž jejich obsah je ve všech případech obdobný.
Všechna podání jmenovaného mají výrazně kritický a ofenzivní charakter. Jsou v nich kritizovány jak české soudy, tak i jednotliví soudci, předmětem kritiky se stalo i Ministerstvo spravedlnosti, včetně ministra samého. V předmětném podání je navíc uvedena pouze skutečnost, že stížnost je podávána proti rozhodnutí, které není v souladu se zákonem a dokazuje pouze provedení extrémně nespravedlivého procesu a tím porušení lidských práv žalobce.
K zastavení dovolacího řízení vedou tedy též tyto důvody, které představují opět neodstraněný nedostatek podmínky řízení (§ 104 odst. 2 o. s. ř.).
Z dosavadního průběhu dovolacího řízení nelze identifikovat žádné náklady, které by snad měly být někomu k náhradě přisouzeny.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 15. března 2011
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r. předseda senátu