28 Cdo 4130/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně A., a. s., v likvidaci, proti žalovaným 1) P. M., 2) J. M., 3) A. M., 4) J. M., o zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.084.000,- Kč a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 10.200.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 7 C 31/2000, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 17. 12. 2008, č. j. 60 Co 231/2008-572, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 17. 12. 2008, č. j. 60 Co 231/2008-572, potvrdil usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28. 1. 2008, č. j. 7 C 31/2000-522, jímž byla zamítnuta žádost prvního žalovaného o úplné osvobození od soudních poplatků (v rozsahu zbývajících 20 %). Ve shodě se soudem prvního stupně došel k závěru, že v daném případě nejsou dány důvody pro úplné osvobození od soudních poplatků podle ust. § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
První žalovaný podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost blíže nespecifikuje a důvodnost spatřuje v ust. § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění platném přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 7/2009 Sb., kterým byla provedena novela tohoto předpisu (viz článek II bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovolání není přípustné podle ust. § 237 o. s. ř., neboť usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o. s. ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze 4. 3. 2008, sp. zn. 30 Cdo 160/2008 či usnesení téhož soudu ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 33 Cdo 2858/2008 atd.).
První žalovaný ve svém dovolání uvádí, že žádal o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 7. 4. 2009, č. j. 7 C 31/2000-627, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 20. 8. 2009, č. j. 60 Co 215/2009-638, však byl návrh prvního žalovaného, aby mu byl ustanoven právní zástupce pro dovolací řízení, zamítnut, neboť podání dovolání bylo považováno za zjevně bezúspěšné bránění práva, takže uvedená poznámka prvního žalovaného v dovolání je zcela bezpředmětná.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ust. § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Žalobkyni vzniklo podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné však nevynaložila.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2009
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.
předseda senátu