28 Cdo 4196/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci podání P. P., označeného nižšími instancemi jako žalobce, dále pak adresátů: 1) Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 2) Česká republika - Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou, 3) L. M., 4) I. Ch., 5) Š. B., , 6) N. J., 7) V. H., 8) T. V., 9) P. V., 10) M. Š., 11) R. W., 12) V. T., 13) K. P., 14) J. S., 15) R. Z., 16) Jaroslav Mašín, advokát se sídlem v Praze 5, Viktora Huga 11, 17) Česká advokátní komora, se sídlem v Praze 1, Národní 16, 18) M. Š., o 3,000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 4/2009, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2010, č. j. 62 Co 277/2010-108, takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Ve věci odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
Ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu zaslal P. P. podání, která tituloval jako Dovolání a Stížnost, přesněji pak hovoří o dovolání k Nejvyššímu soudu a stížnosti k Ústavnímu soudu České republiky.
Jmenovaný není ve věci právně zastoupen, přičemž tento nedostatek řízení ani po obdržení výzvy neodstranil.
Již zde je tedy zřejmý důvod, který vede k zastavení dovolacího řízení ve věci (§ 241b odst. 2, § 104 odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud však posuzoval též obsah podání jmenovaného, a to z hlediska ustanovení § 41 odst. 2 a § 243c odst. 1 o. s. ř.
Dospěl k závěru, že podle obsahu vyjadřuje podání pana P. záměr, který je nejlépe vyjádřen slovem „stížnost“. Nejde tedy o konkrétní vymezení předmětu mimořádného přezkumu věci dovolacím soudem. Současně dovolací soud upozorňuje na skutečnost, že předmětná stížnost není ojedinělým případem. Stížností P. P. jsou v řádu desítek, přičemž jejich obsah je ve všech případech obdobný.
Všechna podání jmenovaného mají výrazně kritický a ofenzivní charakter. Jsou v nich kritizovány jak české soudy, tak i jednotliví soudci, předmětem kritiky se stalo i Ministerstvo spravedlnosti, včetně ministra samého. Z mírnějších označení je například, lze-li text interpretovat, soudy označeny jako „justiční žumpa a hnojiště“, někteří ze soudců jako „negramotové“ atd. Je tedy zřejmé, že podání nesměřují k vyřešení konkrétní věci z hlediska vymezení případných procesních nedostatků, snad s výjimkou těch tvrzení, podle nichž obhajuje jmenovaný svou žalobu. I tato tvrzení jsou však formulována takovým způsobem, že dovolací přezkum tu dost dobře nelze provést. Lze jen opakovat, že dominantním obsahem podání je výrazná kritika jak nižších instancí, tak i orgánů soudní správy a celého systému.
K zastavení dovolacího řízení vedou tedy též tyto důvody, které představují opět neodstraněný nedostatek podmínky řízení (§ 104 odst. 2 o. s. ř.).
Z dosavadního průběhu dovolacího řízení nelze identifikovat žádné náklady, které by snad měly být někomu k náhradě přisouzeny.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 15. března 2011
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r. předseda senátu