Nejvyšší soud Usnesení občanské

28 Cdo 4203/2015

ze dne 2017-04-25
ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.4203.2015.1

28 Cdo 4203/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše

Póla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci

žalobkyně JUDr. J. H., proti žalovanému P. Z., zastoupenému JUDr. Janou

Marečkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Ondříčkova 16, o námitce

podjatosti, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 30 C 250/2012,

o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26.

června 2015, č. j. 8 Nc 5345/2015-103, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

V projednávané věci se žalobkyně u Okresního soudu v Litoměřicích v řízení

vedeném pod sp. zn. 30 C 250/2012 domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši

63 000 Kč s příslušenstvím, přičemž v průběhu řízení vznesla námitku podjatosti

soudkyně okresního soudu JUDr. Karolíny Kudláčkové Řezáčové, které byla věc

podle rozvrhu práce přidělena. O námitce podjatosti jmenované soudkyně rozhodl

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 26. června 2015, č. j. 8 Nc

5345/2015-103, tak, že jmenovaná není vyloučena z projednávání a rozhodování v

této věci.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podala žalobkyně

dovolání.

Dovolacímu přezkumu ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. podléhají pouze ta

rozhodnutí, kterými bylo ukončeno odvolací řízení, tedy taková rozhodnutí,

která vydal soud druhého stupně jako soud odvolací (v režimu odvolacího řízení

podle § 201 a násl. o. s. ř.), v rámci rozhodování o odvolání proti rozhodnutí

soudu prvního stupně; je lhostejné, zda šlo o rozhodnutí soudu prvního stupně

vydaná ve věci samé nebo o rozhodnutí řešící toliko některou z procesních

otázek.

V dané věci žalobkyně sice směřuje své dovolání proti rozhodnutí, které vydal

Krajský soud v Ústí nad Labem, ovšem přehlíží, že nejde o rozhodnutí, které by

bylo rozhodnutím odvolacího soudu o odvolání ve smyslu ustanovení § 236 a § 237

o. s. ř. (kterým se odvolací řízení končí), nýbrž jde o rozhodnutí vydané

krajským soudem v pozici tzv. soudu nadřízeného na základě v řízení vznesené

námitky podjatosti, o které je povolán nadřízený soud rozhodovat ve smyslu §15b

odst. 1 a § 16 odst. 1 o. s. ř. Z podaného je zřejmé, že napadené rozhodnutí

není způsobilým pro dovolací přezkum. Jestliže i přes uvedené skutečnosti (a

přes poučení o nepřípustnosti opravného prostředku obsažené v dotčeném

rozhodnutí) žalobkyně proti němu podala dovolání, brání jeho projednání

nedostatek funkční příslušnosti Nejvyššího soudu (§ 10a o. s. ř.), který

zároveň představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Z uvedeného

důvodu dovolacímu soudu nezbylo než řízení o dovolání proti usnesení Krajského

soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. června 2015, č. j. 8 Nc 5345/2015-103,

postupem podle § 104 odst. 1 o. s. ř ve spojení s § 243b o. s. ř. zastavit

(srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 33 Cdo

710/2011, nebo usnesení ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1952/2014).

Jelikož se řízení ve věci tímto rozhodnutím nekončí, nebylo dovolacím soudem

rozhodováno ani o nákladech řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 25. dubna 2017

Mgr. Miloš Pól

předseda senátu