28 Cdo 4295/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa
Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a Mgr. Petra Krause, v právní věci
žalobkyně PaedDr. O. Č., P., zastoupené JUDr. Martou Černou, advokátkou se
sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 23, proti žalovanému J. K., P., zastoupenému
Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem se sídlem v Praze 2, Chodská 30, o zaplacení
částky 235.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod
sp. zn. 31 C 330/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 29. října 2013, č. j. 13 Co 416/2013 – 38, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně svým usnesením ze dne 31.
července 2013, č. j. 31 C 330/2010 – 104, zamítl návrh žalovaného na neúčinnost
doručení předvolání k ústnímu jednání konanému dne 17. 5. 2011. Soud prvního
stupně své rozhodnutí odůvodnil odkazem na § 50d odst. 1 a 4 o. s. ř. s tím, že
důvodem pro vyslovení neúčinnosti doručení nemůže být žalovaným namítaná
skutečnost, že se na adrese svého úředně evidovaného trvalého pobytu nezdržoval.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví
citovaným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud
zdůraznil, že adresou pro doručování se v § 50d odst. 4 o. s. ř. rozumí jak,
adresa, kterou adresát uvedl ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči
soudu jako adresu místa v ČR, na kterou mu mají nebo mohou být doručovány
písemnosti, tak i adresa, nebyla-li stanovena výše zmíněným způsobem, určená
podle hledisek uvedených v § 46b písm. a), b), a e) až j) o. s. ř., tedy v
případě žalovaného adresa evidovaná v rozhodném období v informačním systému
evidence obyvatel. Dále odvolací soud uvedl, že právní úprava doručování účinná
od 1. 7. 2009 vychází z toho, že pro doručování není významné, kde se adresát
skutečně zdržuje a že ten je povinen zajistit si přijímání listin na adrese pro
doručování bez ohledu na to, kde se skutečně zdržuje. Omluvitelným důvodem pro
neseznámení se s doručovanou listinou tedy dle odvolacího soudu nemůže být
skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje. Na
základě výše uvedeného tedy odvolací soud dovodil, že zde nejsou dány důvody
pro vyslovení neúčinnosti doručení předvolání k ústnímu jednání.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, jehož
přípustnost dovozoval z ust. § 237 o. s. ř. a uplatnil dovolací důvod
nesprávného právního posouzení věci dle ust. § 241a odst. 1 o. s. ř., které
spatřuje v nesprávném posouzení otázek týkajících se aplikace § 50d odst. 4 o. s. ř. a otázky povinnosti zanechat adresátovi výzvu dle § 49 odst. 2 o. s. ř.. V dovolání předně namítal okolnosti, za nichž se náhle bez vlastního zavinění
ocitl v situaci bez reálného trvalého bydliště. Poukazoval na to, že do dané
situace dostal jednáním své bývalé partnerky, která ho ze společné domácnosti
„vyhodila na ulici“, přičemž v penzionu, kde si opatřil ubytování, mu nebylo
umožněno uvedení adresy penzionu jako adresy odvolatelova trvalého pobytu. Dle
odvolatele tedy okolnosti případu vylučovaly správnost úvah odvolacího soudu,
případně soudu prvního stupně. Namítal dále, že v řízení nebyl prokázán postup ve smyslu § 49 odst. 2 o. s. ř., neboť nebylo zjištěno, že by mu výzva byla uložena na adresy ohlašovny
Úřadu Městské části Praha 13. Dovolatel proto navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu nebo jeho změnu tak,
že se vyslovuje požadovaná neúčinnost popsaného doručení. Žalobkyně ve svém vyjádření namítala nepřípustnost dovolání, ježto z něj
neplyne formulace žádné právní problematiky, která by v posouzení věci
odvolacím soudem mohla být považována za nesprávný výklad práva. K námitkám dovolatele o absenci jeho zavinění na vzniklé situaci, poukázala na
zjištění patrná ze spisu 17 C 1556/2003, kdy 6. 4. 2009 byl exekutorskou
kanceláří vyzván k vyklizení bytu a tento byl exekutorským úřadem otevřen až
dne 14. 9. 2010. Byt byl zcela prázdný a zdevastovaný. Žalovaný byt opustil
sám, věděl tedy, že je jeho povinností uvést údaje o trvalém pobytu do souladu
se skutečností, ale neučinil tak. Přitom věc nemusel řešit bezodkladně, ježto
od roku 2007 věděl, že se z bytu musí vstěhovat a učinil tak roku 2010. Měl
tedy tři roky na vyřešení svého bydlení a přihlášení se k trvalému bytu,
zejména když v té době byl i vlastníkem bytu v K. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu
ve znění dotčeném novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., účinnou od 1. 1. 2013, které se na tuto věc vztahuje. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání není přípustné. Předně je třeba konstatovat, že i za novely o. s. ř. účinné po 1. 1. 2013
vymykají se z dovolacího přezkumu otázky skutkové povahy, na nichž dovolatel
zakládá svou argumentaci v dovolání.
Je tomu tak proto, že skutková zjištění
odvolacího soudu dovoláním úspěšně zpochybnit nelze, lze-li dovolání podat
pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci; srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.. Pokud jde o tvrzení dovolatele o nesprávnosti právního posouzení, tyto důvody
dovolací soud neshledává. Usnesení odvolacího soudu je podrobné, přesvědčivé,
vychází ze závěrů komentářové literatury, která je sdílena konstantně i v
judikatuře dovolacího soudu. Dovolací soud nemá důvod odchýlit se od právního
posouzení, jak bylo vyjádřeno v dovoláním napadeném usnesení. Ve věci není naplněno ani jedno z hledisek, pro které by měla být dovolacím
soudem dovozena přípustnost podaného dovolání podle § 237 o. s. ř. a proto se
dovolání odmítá (§ 243c odst. 1). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.