28 Cdo 4301/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, PhD., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce hlavní město Praha, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, zastoupeného Prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, advokátem v Praze 1, Dlouhá 13, proti žalovaným 1) Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, 2) Diplomatický servis, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 816/49, zastoupen JUDr. Ivanem Solilem, advokátem v Praze 1, Vodičkova 41, o určení vlastnického práva a o vyklizení nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 60/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2009, č. j. 23 Co 35/2009-79, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku ve výši 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivana Solila. Ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem výše označeným potvrdil prvostupňový rozsudek ze dne 19. 8. 2008, č. j. 27 C 60/2006-53, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem budovy č. p. 915 a pozemků parc. č. 1367 a 1368 (zastavěná, ostatní plocha), vše v kat. úz. B.; vůči žalovanému 2) se žalobce, též neúspěšně, domáhal vyklizení těchto nemovitostí.
Odvolací soud založil rozhodnutí na argumentaci, že novela zákona č. 172/1991 Sb. (zkráceně – o obecních restitucích) nemá retroaktivní účinky a je pro posuzovanou věc aplikovatelná (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1743/2006). Žalobcův nárok však není možné shledat jako oprávněný, neboť předmětné nemovitosti byly sice dány do národní správy podle dekretu č. 5/1945 Sb., poté však byla správa věcí městem opřena o rozhodnutí ÚNV hlavního města Prahy ze 17. 11. 1952. Toto rozhodnutí bylo vydáno podle vládního nařízení č. 90/1950 Sb. a vyhlášky č. 208/1951 Sb., upravujících správu národního majetku národními výbory. Posledně uvedené tituly však nejsou obsaženy ve výpočtu právních předpisů zakládajících oprávněnost restitučního nároku obce, jak je obsažen v ustanovení § 2a odst. 1 písm. a/ - d/ zákona o obecních restitucích ve znění novely č. 114/2000 Sb.
Proti rozsudku odvolací instance podal žalobce podrobné dovolání; podstatou jeho argumentace je tvrzení, že rozhodnutí orgánu města o správě nemovitostí má přídělovou povahu obdobně jako předpisy, jež jsou vypočteny v § 2a citovaného zákona. Žalobce žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřil druhý žalovaný prostřednictvím svého advokáta; nepovažoval dovolání za důvodné.
Dovolání není přípustné.
Právní posouzení věci odvolacím soudem, je podrobné, vyčerpávající všechny rozhodné právní aspekty věci, a také věcně správné. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje také na své usnesení sp. zn. 28 Cdo 231/2009, v němž již vysvětlil důvody, vedoucí ho – při existenci skutkových okolností srovnatelných s nynějšími – k závěru, že rozhodnutí o svěření předmětných nemovitostí do správy města podle příslušných tehdejších podzákonných norem nelze klást naroveň těm předpisům, jež jsou explicitně vypočteny v § 2a odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. Je třeba jen připomenout, že zákon č. 172/1991 Sb. je (přinejmenším v nyní relevantních pasážích) normou veřejnoprávní a její výklad tedy musí být restriktivní, preferující jasně postavené a výslovné znění zákonného textu.
Dovolání žalobce bylo proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř., jakož i za přiměřeného použití § 243c odst. 2 o. s. ř., odmítnuto.
Druhý žalovaný má podle § 243c odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání. Za tento úkon náleží podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., odměna ve výši 20.000,- Kč, krácená vzhledem k odmítnutí dovolání o polovinu, tj. na 10.000,- Kč (§ 5 písm. b/, §14 odst.1, § 15 cit. vyhlášky), a poté krácená opět ještě o 50 % podle § 18 odst. 1 téhož předpisu (za jediný úkon v dovolacím řízení) na 5.000,- Kč. Následně je nutno přičíst režijní paušál ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). S přihlédnutím k 20% DPH pak náklady činí 6.360,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 17. února 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r. předseda senátu