28 Cdo 4319/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a
soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. o dovolání
dovolatelů: 1. J. V., a 2. E. D., zastoupených advokátkou, a o dovolání
dovolatelů: I. M. P., a II. P. P., zastoupených advokátkou, proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 14. 12. 2006, sp. zn. 8 Co 2017/2006,
vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2
C 10/2004 (žalobkyň J. V. a E. D., zastoupených advokátkou, a dalších účastníků
řízení: A/ M.-N., s. r. o., zastoupené advokátem, B/ S. D. D., C/ P. f. Č.R.,
o určení vlastnictví, i za účastí vedlejších účastníků řízení, vedeného podle
páté části občanského soudního řádu: a/ M. P., a b/ P. P., zastoupených
advokátkou, c/ H. M., a d/ I. M., takto:
Dovolání dovolatelek J. V. a E. D. se zamítají.
Dovolání dovolatelů P. P. a M. P. se odmítají.
Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
O žalobě žalobkyň J. V. a E. D., podané u soudu 16. 1. 2004 podle ustanovení §
244 a násl. občanského soudního řádu, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu
v Českém Krumlově z 27. 4. 2006, č. j. 2 C 10/2004-291. Tímto rozsudkem soudu
prvního stupně bylo rozhodnuto, že žalobkyně jsou spoluvlastnicemi (každá z
jedné poloviny) pozemku parc. č. 3 (zastavěné plochy a nádvoří), pozemku parc.
č. 1/2 (ostatní plochy), pozemku parc. č. 1/4 (ostatní plochy), jakož i budovy
čp. 33 (objektu bydlení) na pozemku parc. č. 3 v katastrálním území Z. (obec
B.). Uvedeným rozsudkem bylo také vysloveno, že jím bylo nahrazeno rozhodnutí
Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Č. z 10. 12. 2003, č. j. PÚ
47383/03. Bylo také rozhodnuto, že žalobkyním J. V. a E. D. se nepřiznává
náhrada nákladů řízení vůči účastníku řízení M., s. r. o., a vůči vedlejším
účastníkům řízení M. P., P. P., F. M. a I. M. Účastníkům řízení Statku D., s.
p., a Pozemkovému fondu ČR bylo uloženo zaplatit žalobkyním J. V. a E. D.
náklady řízení částkou 8.866,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
O odvolání účastníků řízení M., s. r. o., a vedlejších účastníků řízení P. P. a
M. P. proti uvedeném rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 14. 12. 2006, sp. zn. 8 Co 2017/2006.
Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově
z 27. 4. 2006, č. j. 2 C 10/2004-291, potvrzen „v části výroku v odstavci I.
jíž byly žalobkyně určeny podílovými spoluvlastnicemi, a to každá v rozsahu
jedné ideální poloviny, domu čp. 33 na stavební parcele č. 3 v katastrálním
území Z. (obec B.)“ a v tomto rozsahu nahradil tento rozsudek rozhodnutí
Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu v Českém Krumlově z 10. 12. 2003,
č. j. PÚ 47383/03. „Naproti tomu byl rozsudek soudu prvního stupně (ve
zbývající části) změněn tak, že se zamítá žalobní návrh, aby žalobkyně J. V. a
E. D. byly určeny podílovými spoluvlastnicemi (každá v rozsahu jedné ideální
poloviny), pozemku (stavební parcely) č. 3, dále parcely č. 1/2 a parcely č.
1/4 v katastrálním území Z. (obec B.). Bylo také rozhodnuto, že žádný z
účastníků řízení, ani žádný z vedlejších účastníků řízení nemá právo na náhradu
nákladů řízení před soudy obou stupňů. Státu nebylo přiznáno právo na náhradu
nákladů řízení (uhrazeného tlumočného).
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud
přezkoumal průběh řízení před soudem prvního stupně, jakož i odvoláním napadené
rozhodnutí podle ustanovení § 212 občanského soudního řádu a dospěl k závěru o
částečné důvodnosti podaných odvolání.
Odvolací soud konstatoval nejprve z hlediska dodržení procesních předpisů v
této právní věci, že žaloba žalobkyň tu byla podána včas, ve lhůtě stanovené v
§ 247 odst. 1 občanského soudního řádu, a že okruh účastníků řízení i
vedlejších účastníků řízení byl správně soudem prvního stupně určen podle
ustanovení § 250a občanského soudního řádu v návaznosti i na okruh účastníků
předcházejícího řízení u pozemkového úřadu v téže věci podle ustanovení zákona
č. 229/1991 Sb. Odvolací soud rovněž konstatoval, že soud prvního stupně
správně vycházel v řízení před ním probíhajícím ze závěrů nálezu Ústavního
soudu ČR z 30. 1. 2001, I. ÚS 243/1998, kterým byl zrušen předcházející
rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 4. 3. 1998, sp. zn. 10 Ca
426/97, i rozhodnutí pozemkového úřadu. Následně pak vydal Pozemkový úřad Č.
rozhodnutí z 18. 4. 2001, č. j. PÚ 45670/01, o tom, že žalobkyně jsou vlastníky
již zmíněných nemovitostí v katastrálním území Z. Avšak i toto rozhodnutí
správního orgánu bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích
z 25. 7. 2001, sp. zn. 10 Ca 195/01, „pro nepřezkoumatelnost“. Následovalo pak
rozhodnutí Ministerstva zemědělství-Pozemkového úřadu Č. z 10. 12. 2003, č. j.
PÚ 4730/03, o tom, že žalobkyně nejsou vlastnicemi uvedených nemovitostí v
katastrálním území Z. Proti tomuto rozhodnutí byla pak podána žaloba žalobkyň
J. V. a E. D. podle části páté občanského soudního řádu.
Spor mezi účastníky řízení se tu týkal zejména platnosti či neplatnosti kupní
smlouvy z 31. 10. 1991, uzavřené mezi S. D. D. a M. a P. P. ohledně budovy čp.
33 na pozemku parc. č. 3 v katastrálním území Z. (tato smlouva byla
registrována rozhodnutím bývalého Státního notářství v Českém Krumlově pod sp.
zn. R I, II a 1232/1991), jakož pak i převodu týchž nemovitostí převádějícími
M. a P. P. na společnost s ručením omezeným M. podle smlouvy z 2. 5. 1998.
Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) byl toho názoru, že v tomto
případě z vydaného nálezu Ústavního soudu ČR z 30. 1. 2001, I. ÚS 243/1998,
jednoznačně vyplývá právní závěr, že předmět sporu převáděný kupní smlouvou,
registrovanou bývalým státním notářství dne 31. 10. 1991, ve prospěch jiných
fyzických osob než právních nástupců původních vlastníků, je třeba pokládat za
uskutečněný v rozporu se zákonem, a tedy za absolutně neplatný ve smyslu
ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. Výrok rozsudku soudu prvního
stupně ohledně budovy čp. 33 v katastrálním území Z. byl proto odvolacím soudem
potvrzen.
Odvolací soud však byl jiného názoru než soud prvního stupně, a to že stejný
právní názor nemohl být aplikován na ten právní vztah, kdy tu bylo třetí osobě
zřízeno právo osobního užívání k pozemkům, na nichž budova stojí, neboť tu
nešlo o převod do vlastnictví jiného, takže se nemohl vztahovat na jiné právní
skutečnosti než na převod vlastnictví. Zřízení práva osobního užívání k
pozemkům parc. č. 3, 1/2 a 1/4 v katastrálním území Z. (obec B.) ve prospěch M.
a P. P. nebránilo ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., takže
jmenovaná M. a P. P. se stali, podle názoru odvolacího soudu, k 1. 1. 1992
vlastníky těchto pozemků a platně proto toto své vlastnické právo převedli
kupní smlouvou ze dne 2. 5. 1998 (s účinky vkladu do katastru nemovitostí k 15.
5. 1998) na společnost M., s. r. o., která tyto pozemky vlastní doposud. Z
uvedeného důvodu odvolací soud ohledně uvedených pozemků v katastrálním území
Zdíky změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
rozsudek soudu prvního stupně a žalobu, pokud se jí žalobkyně domáhaly určení
vlastnictví i k těmto pozemkům, zamítnul.
Odvolací soud dovozoval, že změna odvoláním napadeného rozsudku tu znamená, že
žalobkyně byly ve věci úspěšné, pokud jde o určení vlastnického práva k
budovám, a naproti tomu s. r. o. M. byla úspěšná pokud jde o pozemky, takže
úspěch uvedených účastníků řízení byl totožný, a proto odvolací soud vyslovil,
že žádný z účastníků řízení tu nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy
obou stupňů (s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 občanského
soudního řádu). O nákladech placených v tomto řízení státem bylo odvolacím
soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 148 odst. 1 a § 150 občanského
soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalobkyně v řízení
zastupovala, dne 15. 1. 2007 a dovolání ze strany žalobkyň bylo dne 12. 3. 2007
předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Českém Krumlově, tedy ve lhůtě
stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolávající se žalobkyně navrhovaly, aby dovolací soud zrušil rozsudek
odvolacího soudu v té části, v níž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, a
aby věc byla vrácena k dalšímu řízení v tomto rozsudku. Dovolatelky poukazovaly
na to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a)
občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovaly, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelky především zdůrazňovaly, že tu soudy měly mít na zřeteli, že sice
pozemek zastavěný stavbou a splňující podmínky uvedené v § 8 odst. 1 zákona č.
229/1991 Sb. je samostatnou věcí a jako o takové bylo nutno o ní samostatně
rozhodnout, avšak bylo třeba přihlédnout k tomu, že původní zemědělská usedlost
tvořila s pozemky zastavěnými obytnou budovou, ale i dalšími stavbami,
sloužícími zemědělské výrobě, jeden funkčně neoddělitelný celek. Je tu proto,
podle názoru dovolatelek, za podmínek uvedených v § 8 odst. 1 zákona č.
229/1991 Sb., třeba spojit právní režim restituovaných budov s pozemky budovami
zastavěnými, a to i když šlo o restituční nárok uplatněný podle zákona č.
243/1992 Sb., který byl vydán na základě zmocnění obsaženého v ustanovení § 7
odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. Dohoda o osobním užívání pozemků tu byla
uzavřena v rámci kupní smlouvy, kterou S. D. D. prodal P. a M. P. budovu čp. 33
v obci B. i s vedlejšími stavbami, s nimiž pozemky tvoří funkční celek.
Rozsudek odvolacího soudu byl také doručen vedlejším účastníkům řízení M. a P.
P. dne 16. 1. 2007 a také tito vedlejší účastníci řízení podali proti rozsudku
odvolacího soudu dovolání, podané na poště 31. 1. 2007, tedy rovněž ve lhůtě
stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolávající se M. a P. P. především namítali, že s nimi v tomto soudním řízení
nebylo jednáno jako s účastníky řízení, třebaže byli účastníky části řízení
před pozemkovým úřadem; rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu
v Českém Krumlově z 10. 12. 2003, č. j. PÚ 47383/2003, jim však nebylo
doručeno, takže toto rozhodnutí nenabylo právní moci a nemohlo, podle názoru
těchto dovolatelů, být napadeno ještě žalobou podle hlavy páté občanského
soudního řádu. Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského
soudního řádu považují tito dovolatelé za otázku zásadního právního významu
právě tuto uvedenou otázku možnosti podání žaloby u soudu za uvedené situace.
Dovolávající se M. a P. P. dále mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/
občanského soudního řádu). Soudy tu, podle jejich názoru, zejména nesprávně
aplikovaly ustanovení zákona č. 243/1992 Sb. se zpětnou účinností. Okruh
oprávněných osob v den převodu nemovitostí (21. 10. 1991) byl dán ustanovením §
4 zákona č. 229/1991 Sb., takže tu byly jimi nemovitosti nabyty v dobré víře a
v souladu s právním řádem od povinných osob.
Dovolávající se M. a P. P. proto navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek
odvolacího soudu (v části, v níž se zčásti potvrzuje rozsudek soudu prvního
stupně, kterou žalobkyně J. V. a E. D. byly určeny jako podílové spoluvlastnice
(každá jednou polovinou) domu čp. 33 na pozemku parc. č. 3 v katastrálním území
Z. (obec B.), a že tímto rozhodnutím soudu se nahrazuje rozhodnutí Ministerstva
zemědělství – Pozemkového úřadu Č. z 10. 12. 2003, č. j. PÚ 47383/03, jímž bylo
rozhodnuto, že žalobkyně nejsou spoluvlastnicemi uvedené nemovitosti.
Dovolání dovolatelek J. V. a E. D. je v daném případě přípustné podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, protože směřuje
proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně
ve věci samé.
Přípustnost dovolání P. P. a M. P. bylo třeba v daném případě posoudit podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je
dovolání přípustné i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru,
že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce
zásadní význam.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí
odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní
otázku, která je rozhodována rozdílně dovolacími soudy nebo dovolacím soudem,
anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou
právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukazoval zejména na ustanovení §
2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb., § 5 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. a § 14
odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. (v souvislosti s ustanovením § 250a občanského
soudního řádu).
Uvedená ustanovení odvolací soud interpretoval v odůvodnění svého rozsudku
takto:
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb. (v platném znění) je oprávněnou osobou
státní občan České republiky, který ztratil majetek podle dekretu č. 12/1945
Sb. nebo podle dekretu č. 108/1945 Sb., neprovinil se za nacistické okupace
proti čs. státu a nabyl zpět státní občanství podle zákona č. 245/1948 Sb.,
podle zákona č. 1 94/1949 Sb. nebo podle zákona č. 34/1953 Sb., pokud se tak
nestalo již ústavním dekretem presidenta republiky č. 33/1945 Sb., a jehož
majetek v rozsahu určeném zvláštním předpisem přešel na stát. Podle § 4 téhož
zákona povinnými osobami jsou tu stát nebo právnické osoby určené zvláštním
předpisem. Povinnými osobami však tu nejsou podniky se zahraniční majetkovou
účastí a obchodní společnosti, jejichž společníky nebo účastníky jsou výhradně
fyzické osoby, které nabyly nemovitosti v období od 24. 6. 1991 do 27. 2. 1992.
Podle § 11a odst. 1 téhož zákona osoba, která splňovala podmínky oprávněné
osoby k 29. 5. 1992, mohla nároky podle tohoto zákona uplatnit podle tohoto
zákona do 31. 12. 1992. Neuplatněním práva v této lhůtě jí právo zaniklo.
Podle § 5 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. ve znění platném do 27. 1. 1992 (tj. v
daném případě v době uzavření kupní smlouvy z 31. 10. 1991), povinná osoba je
povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí
řádného hospodáře a ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich
součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného. Takové právní úkony
jsou neplatné.
Z uvedeného znění odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nelze dovodit, že by si
odvolací soud vyložil aplikovaná ustanovení zákona č. 243/1992 Sb. v rozporu se
zněním těchto hmotněprávních ustanovení, tedy v rozporu s hmotným právem (srov.
§ 237 odst. 3 i § 243b odst. 2 občanského soudního řádu).
Lze tu v této souvislosti poukázat na právní závěry z nálezů Ústavního soudu ČR:
V nálezu Ústavního soudu ČR ze 4. 10. 1995, II. ÚS 22/94 (uveřejněném pod č. 55
ve svazku 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) bylo vyloženo: Při
hodnocení poměru zákona č. 229/1991 Sb. a zákona č. 243/1992 Sb. je nutno
konstatovat, že zákon č. 229/1991 Sb. nemá žádné ustanovení o tom, že jeho
použití je vyloučeno na zmírnění těch křivd, které jsou předmětem právní úpravy
obsažené ve zvláštním zákoně.
Nároky podle zákona č. 229/1991 Sb. je třeba považovat za nároky primární, a to
i za cenu zásahu do již provedených majetkoprávních posunů (viz nález Ústavního
soudu ČR z 11. 12. 1997, IV. ÚS 195/97, uveřejněný pod č. 161 ve svazku 9
Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR).
Je třeba mít na zřeteli i ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 229/1991
Sb. o tom, že pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že k pozemku
bylo zřízeno právo osobního užívání (s výjimkou ovšem případů, kdy bylo toto
právo zřízeno za okolností uvedených v § 8 zákona č. 229/1991 Sb.).
Vzhledem k obsahu dovolání dovolatelů M. P. a P. P. je třeba poukázat i na
ustanovení § 250a občanského soudního řádu, podle něhož účastníky řízení ve
věcech, v nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem (viz část pátá občanského
soudního řádu) jsou žalobci a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním
orgánem; jakmile soud zjistí, že se soudní řízení neúčastní někdo, kdo podle §
250a odst. 1 občanského soudního řádu, přibere jej usnesením do řízení.
Citované ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu zkoumat, kdo měl
být účastníkem řízení před správním orgánem, ale kdo účastníkem tohoto řízení
byl; účastenství v řízení soudním soud posuzuje i podle ustanovení § 90 a násl.
občanského soudního řádu.
Na základě uvedených okolností dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání
dovolatelek J. V. a E. D., které je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. a) občanského soudního řádu, nelze přesvědčivě posoudit i jako dovolání
důvodné, neboť dovolání uvedených dovolatelek nelze přisvědčit v tom, že by
toto rozhodnutí odvolacího soudu bylo v důsledku nesprávného právního posouzení
věci nesprávné tak, aby bylo na místě jeho zrušení ve smyslu ustanovení § 243b
odst. 2 občanského soudního řádu. Přikročil proto dovolací soud podle téhož
ustanovení občanského soudního řádu svým rozsudkem (srov. § 243b odst. 6 o. s.
ř.) k zamítnutí těchto dovolání dovolatelek J. V. a E. D.
Ohledně dovolání dovolatelů P. P. a M. P., jehož přípustnost bylo třeba
posoudit podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního
řádu, neshledal dovolací soud u dovolání těchto dovolatelů zákonné předpoklady
přípustnosti dovolání podle uvedených ustanovení občanského soudního řádu,
protože tu nešlo v rozhodnutí odvolacího soudu o řešení některé právní otázky v
rozporu s hmotným právem, ani o řešení právní otázky, která by byla rozhodována
rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, ani o řešení právní otázky,
která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu. Přikročil proto
dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) občanského
soudního řádu k odmítnutí dovolání uvedených dvou dovolatelů, a to jako
dovolání nepřípustného.
Dovolatelé J. V. a E. D. a ani dovolatelé P. P. a M. P. nebyli v řízení o
dovolání úspěšní a ostatním účastníkům řízení (tj. M., s. r. o., Pozemkovému
fondu ČR, S. D. D., státnímu podniku, a H. M. a I. M.) v dovolacím řízení
náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 14. září 2009
JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r.
předseda senátu