28 Cdo 4412/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a
soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatele M.
R., zastoupeného Mgr. Lubošem Komůrkou, advokátem, 586 01 Jihlava, Benešova 8,
proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě z 30. 6. 2009, sp.
zn. 54 Co 320/2009, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě
pod sp. zn. 12 C 65/2007 (žalobce Milana Rychteckého, zastoupeného Mgr. Lubošem
Komůrkou, advokátem, proti žalovanému Pozemkovému fondu ČR, IČ 4579 7072, 130
00 Praha 2, Husinecká 1024/11a, o uložení povinnosti žalovanému poskytnout
žalobci cenné papíry, které nemají povahu státních dluhopisů, v hodnotě
268.191,44 Kč s příslušenstvím), takto:
I. Dovolání dovolatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka v
Jihlavě z 30. 6. 2009, sp. zn. 54 Co 320/2009, vydanému v právní věci vedené u
Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 C 65/2007,
a) se zamítá co do dovoláním napadených výroků (označených III. a V.) rozsudku
odvolacího soudu, měnících výroky soudu prvního stupně (označené II. a III.), a
b) se odmítá co do dovoláním napadeného výroku (označeného IV.) a co do
dovoláním napadeného výroku (označeného VII.) o nákladech řízení.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
O žalobě žalobce z 21. 5. 2007 bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v
Jihlavě z 3. 3. 2009, č. j. 12 C 65/2007-51. Tímto rozsudkem soudu prvního
stupně bylo žalovanému Pozemkovému fondu ČR uloženo poskytnout žalobci M. R. cenné papíry nemající povahu státních dluhopisů v hodnotě 268.191,44 Kč do 3
dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému fondu bylo uloženo zaplatit žalobci 19%
úrok z prodlení ročně z částky 10.000,- Kč od 26. 2. 2007 do 27. 4. 2007, a to
do tří dnů od právní moci rozsudku. Byl však zamítnut žalobní návrh žalobce,
aby mu žalovaný fond zaplatil úrok z prodlení ve výši 19 % ročně od 21. 11. 1995 do zaplacení z částky 1.080.539,35 Kč. Také byl zamítnut žalobní návrh
žalobce, aby mu žalovaný zaplatil úrok z prodlení 19 % ročně od 21. 11. 1995 do
25. 2. 2007 z částky 10.000,- Kč. Žalovanému fondu bylo uloženo zaplatit
žalobci na náhradu nákladů řízení 52.205,30 Kč do 3 dnů od právní moci
rozsudku. Žalovanému bylo dále uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v
Jihlavě soudní poplatek částkou 10.730,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. O odvolání žalobce i žalovaného Pozemkového fondu proti uvedenému rozsudku
soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka
v Jihlavě z 30. 6. 2009, sp. zn. 54 Co 326/2009. Tímto rozsudkem odvolacího
soudu byl rozsudek Okresního soudu v Jihlavě z 3. 3. 2009, č. j. 12 C
65/2007-31, změněn tak, že byl výrok rozsudku soudu prvního stupně zrušen,
pokud jím bylo uloženo žalovanému fondu poskytnout žalobci cenné papíry,
nemající povahu státních dluhopisů, v hodnotě 42.563,59 Kč, a v tomto rozsahu
bylo soudní řízení zastaveno. Jinak byl rozsudek soudu prvního stupně „změněn
tak, že žalovaný je povinen poskytnout žalobci cenné papíry, nemající povahu
státních dluhopisů, v hodnotě 225.191,44 Kč do 21 dnů od právní moci rozsudku
odvolacího soudu. Pokud bylo rozsudkem soudu prvního stupně (ve výroku
označeném II.) žalovanému uloženo zaplatit žalobci roční úrok ve výši 9,5 % z
částky 10.000,- Kč za dobu od 26. 2. 2007 do 27. 4. 2007, byl tento výrok
změněn tak, že žalobní návrh žalobce v tomto smyslu byl zamítnut. Byl potvrzen
výrok (označený III.) rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba
žalobce o zaplacení ročního úroku z prodlení 19 % z částky 1.080.539,35 Kč za
dobu od 21. 11. 1995 do 16. 8. 2007 a z částky 268.191,44 Kč za dobu od 17. 8. 2007 do zaplacení (vysloveno ve výroku rozsudku označeném IV.). Ve výroku
rozsudku odvolacího soudu bylo pak stanoveno, že se „nerozhoduje o povinnosti
žalovaného zaplatit žalobci roční úrok z prodlení ve výši 19 % z částky
812.347,91 Kč za dobu do 17. 8. 2007 do zaplacení. Změněn byl rozsudek soudu
prvního stupně (ve výroku označeném IV.) tak, že žalovanému fondu se nevyměřuje
k zaplacení soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně. Žalobci bylo
uloženo nahradit žalovanému fondu náklady řízení před soudy obou stupňů částkou
452,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud
přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání
předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné a že odvolání
žalovaného fondu je důvodné pouze zčásti. Odvolací soud konstatoval, že odvoláním žalobce a odvoláním žalovaného bylo
napadeno rozhodnutí soudu prvního stupně s výjimkou výroku (označeném II.),
jímž bylo uloženo žalovanému zaplatit 9,5% úrok z prodlení z částky 10.000,- Kč
za dobu od 26. 2. 2007 do 27. 4. 2007; v tomto dílčím výroku zůstal tedy
rozsudek soudu prvního stupně v právní moci (srov. § 159 a § 167 odst. 2
občanského soudního řádu). Odvolací soud dále konstatoval, že pokud soud prvního stupně svým rozsudkem z
3. 3. 2009 (č. j. 12 C 65/2007-51 Okresního soudu v Jihlavě) rozhodoval o úroku
z prodlení za dobu od 17. 8. 2007 do budoucna z částky přesahující žalobcem v
žalobě požadovaných 268.191,44 Kč, vydal své rozhodnutí bez podkladu v podobě
návrhu na zahájení soudního řízení; proto odvolací soud svým rozsudkem
vyslovil, že o tomto nároku nerozhoduje. Odvolací soud poukazoval také na obsah spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 4 C 115/2003, z něhož vyplývá, že žalobce M. R. se v uvedené právní věci
domáhal náhrady živého a mrtvého inventáře a zásob vůči Pozemkovému fondu ČR ve
výši 864.911,50 Kč; v uvedeném dřívějším řízení bylo žalobci přisouzeno plnění
v penězích částkou 10.000,- Kč a dalších 812.347,91 Kč v cenných papírech,
které nemají povahu státních dluhopisů. Odvolací soud podle výsledků zjištění
učiněných v této právní věci (sp. zn. 12 C 65/2007 Okresního soudu v Jihlavě)
dospěl k závěru, že „zde trvá překážka věci rozhodnuté ohledně náhrady za živý
a mrtvý inventář v hodnotě 42.563,59 Kč; z uvedeného důvodu odvolací soud
rozsudek soudu prvního stupně z 3. 3. 2009 (čj. 12 C 65/2007-31 Okresního soudu
v Jihlavě) zrušil a řízení zastavil (s poukazem na ustanovení § 220 odst. 1
písm. a/ občanského soudního řádu). Odvolací soud však měl za to, že v uvedeném předchozím soudním řízení nebyl
nárok žalobce na náhradu mrtvého inventáře řešen co do částky 225.627,85 Kč. Vzhledem k tomu s přihlédnutím i k již uvedenému částečnému zamítnutí nároku
žalobce v předchozím řízení odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního
stupně ve zbývající vyhovující části výroku a výrok rozsudku soudu prvního
stupně změnil jen co do lhůty k plnění (ze 3 dnů na 21 dní), aby žalovaný fond
mohl v této delší lhůtě zajistit cenné papíry prostřednictvím příslušného
ministerstva. Odvolací soud se také zabýval nárokem na zaplacení příslušenství nároku žalobce
v podobě úroků z prodlení. Vycházel z názoru, že nárok na poskytnutí cenných
papírů, které nemají povahu státních dluhopisů není peněžitou pohledávkou;
proto potvrdil část odvoláním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž
byla zamítnuta žaloba na zaplacení příslušenství v podobě úroků z prodlení z
přiznaného plnění poskytnutím cenných papírů.
K otázce okamžiku vzniku prodlení žalovaného fondu s poskytnutím peněžitého
plnění byl odvolací soud toho názoru, že odpovědnost za toto plnění může být
dovozována z právních skutečností, které Pozemkový fond ČR po právní stránce
zavazují (např. z převzatého závazku formou dohody s oprávněnou osobou, nebo z
rozhodnutí soudu o plnění v určité lhůtě). Proto odvolací soud (vzhledem k
předchozímu rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze 14. 12. 2006, sp. zn. 12 Co
274/2005) přistoupil k částečné změně rozsudku soudu prvního stupně v jeho
části (označené III.), kterou byl žalobci přiznán úrok z prodlení z částky
10.000,- Kč za dobu trvání prodlení žalovaného s přihlížením k přípustným 9,5 %
úroku z prodlení žalovaného podle vládního nařízení č. 142/1994 Sb. Výrokem svého rozsudku pak ještě odvolací soud napravil pochybení soudu prvního
stupně, pokud přenesl povinnost k úhradě soudního poplatku na žalovaný fond,
když totiž odvolací soud měl za to, že tento fond je zcela osvobozen od placení
soudního poplatku ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991
Sb., o soudních poplatcích. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů se podle názoru odvolacího
soudu opírá o ustanovení § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením
§ 146 odst. 2, věta první, občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení
zastupoval, dne 24. 7. 2009 a dovolání ze strany žalobce bylo podáno u soudu
dne 24. 9. 2009, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního
řádu. Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve
výrocích označených III., IV., V. a VI. a aby věc byla vrácena k dalšímu
řízení. Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné, a jako dovolací
důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Dovolatel vyjadřoval nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu o jím
požadovaných úrocích z prodlení a s právním odůvodněním tohoto výroku odvolacím
soudem. Zdůrazňoval, že ohledně náhrady za inventář uzavřel již v roce 1995 a v
roce 1997 dohodu s Obcí Kozlov a tato dohoda odkazovala na konkrétní finanční
částky. Rovněž v řízení vedeném u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 4 C
115/2003 vycházelo rozhodnutí soudu ze znaleckého posudku, v němž nároky
žalobce byly vyčísleny finančními částkami v Kč; až v konečném rozhodnutí soudu
byla žalobci přiznána náhrada za inventář v jiném než peněžním plnění, „nicméně
stále bylo a je základem pro uspokojení nároku žalobce peněžité plnění.“ Je
proto žalobce stále toho názoru, že žalovanému Pozemkovému fondu ČR měla být
soudem v této právní věci (sp. zn. 12 C 65/2007 Okresního soudu v Jihlavě)
uložena povinnost nahradit žalobci úroky z prodlení.
Dovolatel uváděl, že
„pokud by žalovaný fond plnil žalobci podle dohod řádně a včas, obdržel by
žalobce náhrady za mrtvý inventář již před několika lety; nárok na úhradu úroků
z prodlení považuje tedy žalobce za „satisfakci toho, že jako soukromý
zemědělec nemohl už do doby přiznání jeho nároku soudem vynakládat potřebné
investice do obnovení a na rozvoj zemědělského majetku nezbytného k jeho
zemědělské výrobě“. Ve vyjádření žalovaného Pozemkového fondu ČR k dovolání dovolatele bylo
uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Podle názoru žalovaného
odvolací soud zaujal správně právní názor, že úrok z prodlení tu žalobci
nenáleží vzhledem k tomu, že poskytnutí cenných papírů, nemajících povahu
státních dluhopisů, není peněžitou pohledávkou; správně byl také zaujat právní
názor, že tu nebyly v řízení shledány právní skutečnosti, z nichž by vyplývala
odpovědnost žalovaného na plnění peněžní, k níž se Pozemkový fond ČR zavázal. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán
po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další
související zákony). Přípustnost dovolání dovolatele tu je dána zejména podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, pokud dovolání směřovalo proti výrokům
odvolacího soudu (označeným III. a V.), jimiž byly výroky rozsudku soudu
prvního stupně změněny ve věci samé. Přípustnost dovolání dovolatele proti výroku rozsudku soudu prvního stupně
(označeném IV.) bylo třeba posoudit podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)
občanského soudního řádu, podle něhož je dovolání přípustné i proti rozsudku
odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé,
jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu,
napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní
stránce zásadní význam (odst. 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení
není v ustanoveních § 236 - § 239 občanského soudního řádu (upravujících
přípustnost dovolání) samostatně upravena. Dovolatel jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávné právní posouzení věci
spočívá buď v tom, že soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprávného
právního předpisu anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (srov. k
tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, text na str. 13 /45/).
Odvolací soud posoudil v daném případě projednávanou právní věc zejména podle
ustanovení § 20 odst. 1 a 3 zákona č. 229/1991 Sb., úpravě vlastnických vztahů
k půdě a jinému zemědělskému majetku.
Podle ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. k zajištění provozu
zemědělské nebo lesní výroby má původní vlastník živého a mrtvého inventáře,
jakož i zásob, právo na jejich náhradu, pokud je vnesl do zemědělského družstva
nebo mu byly odňaty v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990.
Podle ustanovení § 20 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. se náhrada poskytuje ve
věcech téhož nebo srovnatelného druhu, jakosti a množství přiměřeném převzaté
části nemovitosti k zajištění provozu zemědělské nebo lesní výroby; není-li to
možné, poskytne se náhrada ve službách pro zabezpečení zemědělské nebo lesní
výroby, případně podílem na jmění právnické osoby uvedené v § 20 odst. 2 zákona
č. 229/1991 Sb., a to až do výše hodnoty odňatých věcí v cenách ke dni
účinnosti tohoto zákona, případně náhrada v jiné formě.
V ustanovení § 20 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. je i uvedeno poskytnutí
náhrady podle ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. pozemkovým fondem
rovněž způsobem uvedeným v § 18a odst. 2 téhož zákona (v němž je stanoveno:
„Náhrada spočívá v poskytnutí nemovitosti ve správě pozemkového fondu nebo v
poskytnutí hotovosti ve výši stanovené zvláštním předpisem (srov. nařízení
vlády ČR č. 504/1992 Sb., o výši náhrady v hotovosti poskytované dle zákona č.
229/1991 Sb.), popřípadě v cenných papírech, které nemají povahu státních
dluhopisů.
Odvolací soud v daném případě vycházel z právního závěru (zaujatého i v
rozhodnutích dovolacího soudu; odvolací soud tu poukazoval např. na rozhodnutí
2 Cdo 490/97 a 28 Cdo 1237/2001 Nejvyššího soudu), že soudy v řízení o
poskytnutí náhrady inventáře podle ustanovení § 20 zákona č. 229/1991 Sb. není
vázán v žalobě uplatněnou formou poskytnutí náhrady a že tedy záleží na
rozhodnutí soudu, zda formu peněžitého nároku (včetně příslušenství tohoto
nároku) přisoudí, když ani ustanovení § 20 zákona č. 229/1991 Sb. nepočítá a
priori s vyplácením náhrad inventáře v peněžní formě.
Z uvedených ustanovení právních předpisů (tj. zejména z hmotněprávních
ustanovení zákona č. 229/1991 Sb.) i ze zmíněných závěrů z uvedených rozhodnutí
dovolacího soudu vycházel v tomto případě dovolací soud. Zároveň musel dovolací
soud konstatovat, že z týchž ustanovení právních předpisů a z týchž právních
závěrů vycházel dovolací soud ve svém rozsudku z 30. 6. 2009 (sp. zn. 54 Co
320/2009 Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě).
Nemohl tedy dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že rozhodnutí odvolacího
soudu o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí nároku o úrok z
prodlení (z částky 1.080.539,35 Kč za dobu od 21. 11. 1995 do 16. 8. 2007) je v
rozporu s hmotným právem (zejména s hmotněprávními ustanoveními zákona č.
229/1991 Sb.); nešlo tu v uvedené otázce také o řešení otázky, která by byla
rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, či o řešení
otázky, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu. –
Přikročil tedy dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c)
občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatele proti uvedenému výroku
rozsudku odvolacího soudu, potvrzujícímu zamítavý výrok rozsudku soudu prvního
stupně, a to jako dovolání nepřípustného (včetně souvisejícího výroku o
nákladech řízení).
Stejně tak nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by výroky
rozsudku odvolacího soudu, jímž byly změněny výroky rozsudku soudu prvního
stupně o zaplacení úroků z prodlení (z částky 10.000,- Kč za dobu od 26. 2.
2007 do 27. 4. 2007 a z částky 812.347,91 Kč za dobu od 17. 8. 2007 do
zaplacení), byly nesprávné tak, že by bylo na místě jejich zrušení ve smyslu
ustanovení § 243b odst. 2 občanského soudního řádu. – Přikročil tedy dovolací
soud svým rozsudkem (srov. § 243b odst. 6 občanského soudního řádu) rovněž
podle ustanovení § 243b odst. 2 o. s. ř. k zamítnutí přípustného dovolání
dovolatele, směřujícího proti výrokům odvolacího soudu, jimiž byly změněny
výroky rozsudku soudu prvního stupně, a to jako dovolání nedůvodného.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému Pozemkovému fondu ČR v
dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 16. září 2010
JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r.
předseda senátu