U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Mgr. M. K., zastoupeného Mgr. Tomášem Vávrou, advokátem se sídlem Hradec Králové, Ulrichovo nám. 737, proti žalované AGROSPOL Bolehošť, a. s., se sídlem Bolehošť 140, zastoupené JUDr. Rudolfem Fori, advokátem se sídlem Hradec králové, Na Zahrádkách 232/28, o zaplacení částky 426 556,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 5 C 227/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 2. 2010, č. j. 24 Co 323/2009-189, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Žalobce se žalobou podanou dne 7. 2. 2005 a změněnou během ústního jednání dne 3. 8. 2006 (srov. č. l. 28 a 29) domáhal po žalované zaplacení částky 426 556,- Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná bez právního důvodu užívala pozemky v jeho vlastnictví v obci a k. ú. B. o výměře 60 004 m2 (dále jen „předmětné pozemky“). Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 22. 5. 2009, č.j. 5 C 227/2005-168, zamítl žalobu o zaplacení částky 426 556,- Kč s příslušenstvím. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. 2. 2010, č. j. 24 Co 323/2009-189, rozsudek soudu prvního stupně v částce 3 144,- Kč změnil tak, že žalovaná je povinna žalobci tuto částku zaplatit (v této části se jedná o rozhodnutí měnící); v částce 423 412,- Kč odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako první rozsudek v projednávané věci potvrdil (v této části se jedná o rozhodnutí potvrzující). Dovolání proti potvrzující části rozsudku odvolacího soudu může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tedy pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle § 237 odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
K námitkám uvedeným v dovolání ze dne 30. 4. 2010, sepsaným osobně dovolatelem, dovolací soud s ohledem na § 241 odst. 1 o.s.ř. nepřihlížel. V dovolání ze dne 26. 7. 2010 následně dovolatel - žalobce již zastoupený advokátem především namítal, že
a) žalovaná nejednala v dobré víře a žalobci by proto měly být vydány i užitky z bezdůvodného obohacení, b) pro případ, že dovolací soud žalobci nepřizná nárok na žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení, měl by tak učinit z titulu náhrady škody.
Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.
K námitce ad a) týkající se užitků z bezdůvodného obohacení
Podle § 458 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada (odstavec 1). S předmětem bezdůvodného obohacení musí být vydány i užitky z něho, pokud ten, kdo obohacení získal, nejednal v dobré víře (odstavec 2).
Ze skutkových zjištění provedených soudem prvního stupně a převzatých odvolacím soudem plyne, že žalovaná v období od 1. 10. 2004 do 1. 10. 2005 užívala předmětné pozemky, aniž jí k tomu opravňoval jakýkoliv právní důvod, když nájemní vztah založený nájemní smlouvou uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovanou dne 25. 1. 2001 skončil uplynutím výpovědní lhůty ke dni 1. 10. 2004. Z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 5. 2006, č. j. 24 Co 80/2006 – 116 (srov. č. l. 19 – 23 spisu a č. l.
116 - 120 přílohového spisu) pak dále plyne, že pozemek p. č. 1130/1 (tj. jeden z předmětných pozemků) žalovaná užívala i později. Ze spisu se dále podává, že předmětné pozemky byly včleněny do lánu, meze mezi nimi byly rozorány a jejich rozhraničení v terénu tak bylo zlikvidováno (srov. již výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 5. 2006, č. j. 24 Co 80/2006 – 116). Skutečnost, že předmětné pozemky nejsou v terénu zřetelně odděleny od sousedních pozemků, je zřetelná i z leteckých fotografií přístupných na webových stránkách Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního (přístupné na www.cuzk.cz).
Ze spisu dále plyne, že žalovaná kromě předmětných pozemků na základě nájemních smluv obhospodařovala velké množství dalších pozemků nacházejících se v k. ú. B. (srov. pět nájemních smluv na č. l. 157 spisu), které v některých případech s předmětnými pozemky přímo sousedí. Z předmětných pozemků tak např. pozemek p. č. 460/1 a pozemek p. č. 460/2 sousedí s jen několik metrů úzkým pozemkem p. č. 1655/1 (pronajat žalované k zemědělské činnosti V. Š., srov. druhá smlouva na č. l. 157 spisu), který patrně před scelením jednotlivých pozemků do lánu tvořil hranici či cestu a odděloval výše uvedené žalobcovy pozemky od pozemku p.
č. 440 (taktéž pronajat žalované k zemědělské činnosti V. Š.). Ze spisu dále plyne, že žalovaná vyjádřila vůli vydat žalobci předmětné pozemky, zároveň ho však upozornila, že pozemky je nutné nejdříve vytyčit v terénu (dopis na č. l. 24 přílohového spisu). Dopisem ze dne 30. 9. 2004 (č. l. 25 přílohového spisu) upozornil ředitel Pozemkového úřadu v Rychnově nad Kněžnou žalobce, že k vytyčení předmětných pozemků je nutné urychleně zaslat písemnou žádost. Dopisem ze dne 25. 2. 2005 (č. l. 27 přílohového spisu) oznámila žalovaná žalobci, že bude pokračovat v obhospodařování předmětných pozemků, které ještě nebyly vytyčeny v terénu a že pozemky vydá po sklizni v roce 2005 po jejich vytyčení Pozemkovým úřadem v Rychnově nad Kněžnou.
Z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 11. 10. 2005, č. j. 5 C 39/2005 – 95 (č. l. 95 – 99 přílohového spisu) plyne, že k vytyčení předmětných pozemků došlo ve dnech 14. a 29. 9. 2005 a že ke dni vydání rozsudku žalovaná užívala pouze pozemek p. č. 1130/1 v k. ú. B. představující 5,6 % plochy předmětných pozemků. Dle vyjádření ředitele žalované byl posledně uvedený pozemek vyklizen cca. 25. 10. 2005, což nebylo žalobcem zpochybněno (srov. protokol o jednání konaném dne 3. 8. 2006, č. l.
29 spisu).
Mezi stranami není sporu o tom, že žalovaná bez právního důvodu užívala předmětné pozemky, za což ji v souladu s § 458 odst. 1 obč. zák. byla přiznána peněžitá náhrada ve výši 3 144,- Kč odpovídající obvyklé výši nájemného za užívání obdobných nemovitostí v dané lokalitě (srov. 3. strana rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 2. 2010, č. j. 24 Co 323/2009-189). Spor byl dále veden o to, zda žalovaná jednala v dobré víře a zda tedy žalobci mají být kromě bezdůvodného obohacení vydány i užitky z něho.
Ze skutečnosti, že odvolací soud i přes výslovné vyjádření žalobce, že žalovaná se na jeho úkor obohatila úmyslně a nikoliv v dobré víře (srov. podání žalovaného na č. l. 164 spisu), se explicitně nevypořádal s ustanovením § 458 odst. 2 obč. zák., nelze dovozovat pochybení odvolacího soudu. V právních vztazích totiž platí presumpce dobré víry a z výše popsaných okolností případu je zřejmé, že žalobci se nepodařilo prokázat, že by žalovaná nejednala v dobré víře. Chtěla-li totiž obhospodařovat ostatní pozemky v k. ú. B., které měla řádně pronajaty, nezbývalo jí nic jiného, než obhospodařovat i předmětné pozemky, neboť ty byly součástí velkých lánů a z důvodu nečinnosti žalobce nebyly i přes opakovaná upozornění včas vytyčeny a jejich hranice tak v terénu neexistovaly. Pro úplnost lze dodat, že lze mít značné pochybnosti o tom, zda žalovaná vůbec měla zájem na obhospodařování předmětných pozemků a zda jí z tohoto obhospodařování nějaký prospěch vznikl, protože žalovaná na tyto pozemky nemohla od roku 2005 pobírat dotace (srov. vyjádření Ministerstva zemědělství na č. l. 109 spisu).
K námitce ad b) týkající se nároku na náhradu škody
Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.
Podle § 442 odst. 1 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatele, že pokud dovolací soud žalobci nepřizná nárok na žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení, měl by ji přiznat z titulu náhrady škody, resp. ušlého zisku. Žalovaná sice užívala předmětné pozemky bez právního důvodu, ale jak vyplývá z výše uvedeného, žalobce jí svou nečinností neumožnil předmětné pozemky vyklidit. K porušení právní povinnosti ze strany žalované užíváním předmětných pozemků tak mohlo dojít až ve chvíli, kdy byly předmětné pozemky vytyčeny (srov. Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 11. 10. 2005, č. j. 5 C 39/2005 – 95, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 5. 2006, č. j. 24 Co 80/2006 – 116, kterými byla s výjimkou pozemku p. č. 1130/1 zamítnuta žaloba na vyklizení předmětných pozemků). Proto také aby se žalobce mohl úspěšně domáhat náhrady škody, musel by především tvrdit a prokázat, že ke vzniku škody došlo v důsledku toho, že žalovaná i po vytyčení předmětných pozemků tyto pozemky užívala, což žalobce v řízení ani netvrdil, ani neprokázal. Pro úplnost je možno dodat, že ze spisu ani neplyne, v čem by vzniklá škoda nebo ušlý zisk měly spočívat, protože tvrzení žalobce v průběhu řízení byla značně rozporná. Na jednání před soudem prvního stupně dne 3. 8. 2006 (srov. č. l. 29 spisu) zástupkyně žalobce např. uvedla, že kromě nájemného je třeba zohlednit i výši dotací, které obdržel žalovaný na hospodaření na předmětných pozemcích a hodnotu plodin, které na pozemcích vypěstoval, zatímco na jednání dne 14. 6. 2007 (srov. č. l. 44) zástupkyně žalobce uvedla, že žalovaná částka představuje částku, za kterou mohl žalobce předmětné pozemky prodat. Z dovolání pak plyne, že škoda měla žalobci vzniknout tím, že žalobcova rodina, jež podniká v zemědělství, předmětné pozemky nemohla obhospodařovat.
Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru o nepřípustnosti dovolání. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání žalovaného jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalované prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. března 2011
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu