28 Cdo 4448/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana
Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Miloše Póla a Mgr. Petra Krause v právní věci
žalobkyně a) H. M., a žalobce b) R. F., obou zastoupených JUDr. Františkem
Šafárikem, advokátem se sídlem v Ratboři, Sedlovská 51, proti žalované České
republice - Státnímu pozemkovému úřadu, IČ 01312774, se sídlem v Praze 3,
Husinecká 1024/11a, za vedlejšího účastenství města Jablonec nad Nisou, IČ
00262340, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Mírové nám. 19, vedené u Okresního
soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 10/2005, o převod pozemků, o
dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v
Liberci ze dne 25. března 2014, č. j. 73 Co 306/2011-297, t a k t o:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
uvedené podstatné náležitosti smlouvy (výrok I); a rozhodl o náhradě nákladů
řízení (výroky II, III, IV).
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 25. března
2014, č. j. 73 Co 306/2011-297, rozsudek okresního soudu změnil tak, že zamítl
žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalované byla uložena povinnost uzavřít
s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. 1321/1 nebo pozemku
parc. č. 1450 v k. ú. M. n. N. nebo jeho adekvátní části odpovídající výměrou
hodnotě restitučního nároku žalobců ve výši 59.750,- Kč do podílového
spoluvlastnictví žalobců (výrok I); a rozhodl o náhradě nákladů řízení před
soudy obou stupňů (výroky II, III, IV, V, VI).
Proti rozsudku krajského soudu podali žalobci společné dovolání, v němž uvedli,
že krajský soud nesprávně posoudil podstatu celého případu, a sice že nevyhověl
žalobě s odkazem na blíže nespecifikovanou nevhodnost vybraných pozemků k
vydání. Žalobci nepovažovali za relevantní argument nárůstu ceny po době, ve
které žalovaná a následně i soud měly rozhodnout. Tvrdili, že jejich restituční
nárok nebyl doposud uspokojen z důvodu liknavosti žalované. Namítli rovněž, že
krajský soud ocenil pozemek k nesprávnému datu a že napadené rozhodnutí bylo
nepřesvědčivé.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že považuje rozsudek odvolacího soudu
za správný. Dovolání dle jejího názoru neobsahuje odůvodnění přípustnosti ve
smyslu § 237 o. s. ř., a proto navrhla jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud ve věci postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz článek II bod 2 zákona
č. 293/2012 Sb. a článek II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterými se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony – dále jen o. s. ř.) a shledal, že dovolání žalobců trpí vadami,
pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými a zastoupenými podle § 241
odst. 1 o. s. ř., se zabýval jeho přípustností.
Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení důvodu dovolání s
uvedením toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti,
přičemž podat jej lze pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§
241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolání současně musí být formulováno tak, aby z něj
bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. má dovolatel za
naplněné. Dovolatel tedy musí uvést, ve vztahu k projednávané věci, právní
posouzení věci, které pokládá za nesprávné a současně zcela konkrétně vyložit,
v čem má spočívat nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem (§ 241a odst.
3 o. s. ř.). Bez vymezení důvodu dovolání a bez uvedení konkrétních
skutečností, z nichž dovozuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §
237 o. s. ř., nelze dovolání projednat, neboť jde o jeho obligatorní
náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř.
není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a
odst. 2 o. s. ř. a k projednání dovolání nepostačuje (viz např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Dovolatelé v dovolání vůbec nevymezují, jaké předpoklady přípustnosti podle §
237 o. s. ř. byly naplněny, přičemž neuvádí žádnou otázku hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu, ani neformulují otázku, která by dosud
nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena či je rozhodována rozdílně,
stejně jako nesdělují žádnou právní otázku, jež by měla být posouzena jinak,
tedy to, v čem konkrétně spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání
podle § 237 o. s. ř. Pokud žalobci v dovolání pouze konstatují, že krajský soud
nesprávně posoudil podstatu celého případu, namítají nesprávné ocenění
předmětných pozemků a tvrdí, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je
nepřesvědčivé, neobsahují tato tvrzení údaje o tom, v čem dovolatelé spatřují
splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení důvodů dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolání trpí vadami, které nebyly odstraněny a pro něž
nelze v dovolacím řízení pokračovat (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem
4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013, či usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 – jež jsou veřejnosti dostupná
na www.nsoud.cz; anebo důvody např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna
2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, jímž tento soud odmítl ústavní stížnost proti
usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14
odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), nemohl je
Nejvyšší soud projednat věcně a dovolání muselo být odmítnuto (§ 243c odst. 1,
věta první, o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst.
3 o. s. ř. Žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, nemají na náhradu nákladů
řízení právo, žalované a vedlejšímu účastníku v dovolacím řízení žádné účelně
vynaložené náklady podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2015
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu