28 Cdo 450/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ireny Hladíkové v
právní věci žalobce P. f. Č. r., proti žalované Obci H., zastoupené advokátem,
o určení vlastnictví k pozemkům, vedené u Okresního soudu v Náchodě
pod sp. zn. 4 C 10/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 16. 10. 2003, č. j. 20 Co
336/2003-55, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady dovolacího řízení v
částce 2.575,- Kč, do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce.
Žalobce ve svém jinak včasném dovolání brojil proti potvrzujícímu
rozsudku odvolacího soudu (soud prvního stupně žalobu zamítl) v tom směru, že
napadené rozhodnutí má zásadní právní význam. Dovodil, že žalovaná obec
neprokázala přídělovou listinou, že jí byly pozemky parc. č. 512 a násl. v k.
ú. H. přiděleny (s převzetím držby 1. 12. 1949), jak předpokládá zákon č.
172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České republiky do
vlastnictví obcí, v zákonem č. 114/2000 Sb. novelizovaném § 2a odst. 3
písm. a/.
Dovolání není přípustné.
Odvolací soud zcela správně dovodil, že pozemky přešly do vlastnictví
žalované obce ještě před datem 31. 12. 1949, a vzhledem k následnému přechodu
na stát po rozhodném datu a ke znění § 2 odst. 1 a novelizovaného § 2a odst. 1,
odst. 2, odst. 3 písm. a/ zákona č. 172/1991 Sb. se opět staly jejím
vlastnictvím. Není rozhodné, že přídělová listina byla vystavena až 4. 12.
1954; k převzetí držby došlo v zákonem předvídaném časovém rozmezí a jestliže
označení přídělce „československý stát – obec H.“ považuje žalobce v dovolání
implicite za nedostatečné, pak opomíjí skutkové souvislosti i jejich právní
důsledky. V době převzetí držby předmětných nemovitostí totiž byly tyto předány
právě žalované obci, jak o tom svědčí listiny datované 27. 5. a 11. 11. 1949; v
nich byly vymezeny podmínky přídělu N. p. f. I kdyby – vzhledem k pozdějšímu
datu vydání – nemělo uspět posouzení přídělové listiny ve vztahu k § 2a odst. 3
písm. a/ zákona č. 172/1991 Sb., pak lze opět přisvědčit odvolacímu soudu, že
výčet způsobů prokázání přídělu v § 2a odst. 3 citovaného zákona je pouze
demonstrativní a závěr o prokázání přídělu zůstává věcí posouzení soudem.
Odvolací soud tedy rozhodl jak v souladu se stávající judikaturou k
otázkám přídělu nemovitostí, tak i – pokud jde o dovoláním namítaný nedostatek
průkazu přídělu – v souladu s relevantními ustanoveními zákona č. 172/1991 Sb.,
co se týče výkladu obsahu listin čtených v řízení k důkazu. Jeho rozhodnutí
nemá ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. zásadní právní význam a
dovolací soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5
věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
Protistraně vznikl podle § 146 odst. 3 o. s. ř. nárok na náhradu
nákladů řízení. Ty vznikly v důsledku vyjádření k dovolání, za které náleží
podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. polovina sazby za provedený úkon právní služby,
tj. 5.000,- Kč (§ 5 písm. b/, § 14 odst. 1, § 15 cit. vyhl.), krácená však o
50% podle § 18 odst. 1 téže vyhlášky na 2.500,- Kč; nutno bylo dále přičíst
režijní paušál 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. září 2004
JUDr. Ludvík David, CSc., v.r.
předseda senátu