28 Cdo 451/2011 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce Ing. K. N., IČ 49947492, bytem v B., proti žalované Ing. M. V., IČ 44984286, bytem v B., zastoupené Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem v Brně, Arne Nováka 4, o 12.265,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 161/95, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2004, č. j. 27 Co 107/2002-139, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
přísl. (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 3. 2004, č. j. 27 Co 107/2002-139, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I., pokud jím byla žaloba zamítnuta co do částky 11.990,- Kč s přísl. (výrok I.), změnil jej v tomtéž výroku, pokud jím byla žaloba zamítnuta co do částky 12.265,- Kč s přísl. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci tuto částku (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve změně rozhodnutí soudu prvního stupně, důvodnost pak v postižení řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, stejně jako v nesprávném právním posouzení věci. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 7/2009 Sb., kterým byla provedena novela tohoto předpisu (viz článek II bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.). Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno řádně a včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná dovozuje přípustnost dovolání z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dovolací důvody, které by Nejvyšší soud přezkoumal v případě, že by dovolání shledal přípustným, byly uplatněny podle ust. § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Dovolání však přípustné není. Podle ust. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží. V projednávané věci napadla žalovaná rozsudek odvolacího soudu, aniž by blíže vymezila, zda jej napadá v celém rozsahu, ale vzhledem k obsahu dovolání i faktu, že proti výroku I. napadeného rozsudku by dovolání z její strany bylo subjektivně nepřípustné (soud jím rozhodl v její prospěch), dovolací soud dovodil, že měla v úmyslu napadnout toliko výrok II. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žalobě co do částky 12.265,- Kč s přísl. vyhovuje. Odvolací soud se ve svém rozsudku nevyjádřil k otázce, zda se mezi účastníky jedná o občanskoprávní či obchodněprávní vztah, avšak vzhledem k tomu, že uvedená jistina je nižší než 20.000,- Kč (a zjevně tedy rovněž nižší než 50.000,- Kč), není dovolání podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání podle ust. § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty první, a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 9. listopadu 2011
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D. předseda senátu