28 Cdo 4735/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy
Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v
právní věci žalobce P. H., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Z. K.,
2) PaeDr. M. K., a 3) R. K., o zaplacení částky 364 653 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 12 C 86/2004, o dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2009, č. j. 26 Co 46/2009
– 109, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se domáhal po žalovaných zaplacení částky 364.653,- Kč s příslušenstvím
z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaní jako podíloví spoluvlastníci
pronajali nemovitosti v k. ú. S. (dále jen „předmětné nemovitosti“) smlouvou ze
dne 22. 12. 1993 společnosti A.-S. s. r. o. a na základě této smlouvy převzali
nájemné za období od podpisu smlouvy do 31. 12. 2010 ve výši 800.000,- Kč. Dne
18. 3. 2003 se žalobce na základě nedobrovolné dražby stal vlastníkem
předmětných nemovitostí.
Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 27. 5. 2008, č. j. 12 C 86/2004 – 70,
žalobě vyhověl a uložil žalovaným zaplatit žalobci částku 364.653,- Kč a
nahradit náklady řízení. Dle soudu prvního stupně se žalovaní bezdůvodně
obohatili tím, že přijali plnění na základě platně uzavřené nájemní smlouvy se
společností A.-S., spol. s r. o. za období od 22. 12. 1993 do 31. 12. 2010,
ačkoliv se dne 18. 3. 2003 stal novým vlastníkem předmětných nemovitostí
žalobce. Soud prvního stupně dále zjistil, že u Okresního soudu v Kolíně byl
pod spisovou značkou 10 C 83/2004 veden spor mezi žalobcem a prvním žalovaným o
vyklizení předmětných nemovitostí, ve kterém bylo prvnímu žalovanému rozsudkem
Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2008, č. j. 26 Co 464/2007 - 210
pravomocně uloženo předmětné nemovitosti vyklidit. V tomto řízení bylo také
prokázáno, že žalovaný uzavřel dne 25. 4. 2003 podnájemní smlouvu se
společností A. – S., spol. s r. o. Odvolací soud však dospěl k závěru, že
podnájemní smlouva je neplatná.
Krajský soud v Praze k odvolání prvního žalovaného rozsudkem ze dne 25. 3.
2009, č. j. 26 Co 46/2009-109, rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu
zamítl. Dle odvolacího soudu byly předmětné nemovitosti po jejich nabytí
žalobcem užívány k bydlení výlučně prvním žalovaným, a nikoliv k podnikatelské
činnosti společností A.-S., spol. s r. o., soud proto nepokládal za nutné
zabývat se platností nájemní smlouvy ze dne 22. 12. 1993 a dospěl k závěru, že
žalovaní se bezdůvodně obohatili na úkor společnosti A.-S., spol. s r. o.,
která nájemné za užívání předmětných nemovitostí žalovaným vyplatila až do roku
2010, ačkoliv je užívala pouze po dobu cca. tří let.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
spatřoval v ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Jako dovolací důvod žalobce
uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci /§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř./ a že rozhodnutí odvolacího soudu
vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v
provedeném dokazování /§ 241a odst. 3 o. s. ř./. Žalobce konkrétně namítal, že
nájemní smlouva ze dne 22. 12. 1993 byla uzavřena platně a že žalovaným bylo
plněno na základě právního důvodu, který odpadl, když žalovaní přestali být
vlastníky předmětných nemovitostí.
Žalovaní se o dovolání nevyjádřili.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou,
zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst.
1 o. s. ř. Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu
prvního stupně ve věci samé změněn. Dovolání je tedy přípustné podle § 237
odst. 1 písm. a) o. s. ř.
D. Důvodnost
Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí
obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch
získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo
plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z
nepoctivých zdrojů. Z uvedených ustanovení plyne, že předpokladem vzniku
bezdůvodného obohacení je neoprávněné získání majetkových hodnot povinným na
úkor oprávněného, v jehož majetkových poměrech se bezdůvodné obohacení
negativně projeví.
Podle § 680 odst. 2 obč. zák. dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci,
vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele a nájemce je oprávněn
zprostit se svých závazků vůči dřívějšímu vlastníku, jakmile mu byla změna
oznámena nebo nabyvatelem prokázána.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 31. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 863/97,
publikovaném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 84/1997, dovodil, že
nabyvatel sice vstupuje do původního nájemního vztahu se všemi jeho základními
obsahovými atributy, jakými jsou zejména předmět nájmu a práva a povinnosti
subjektů daného vztahu vyplývající ze zákona, resp. z nájemní smlouvy, na
nabyvatele však nepřecházejí z titulu tohoto právního nástupnictví všechna
práva a povinnosti pronajímatele… Na nabyvatele nepřecházejí peněžité
pohledávky a dluhy pronajímatele vzniklé za trvání původního nájemního vztahu,
jako je např. pohledávka pronajímatele na splatné nájemné… Protože nájemkyně
A.-S., spol. s r. o. plnila svou povinnost uhradit sjednané nájemné ve
stanovených splátkách a termínech tak, jak bylo mezi žalovanými jako
pronajímateli a nájemkyní dojednáno, tento závazek zanikl splněním (§ 559 odst.
1 obč. zák.) a k okamžiku změny vlastnického práva k předmětné nemovitosti
proto neexistovala pohledávka původních pronajimatelů (žalovaných) vůči
nájemkyni na splatné nájemné, ani dluh nájemkyně A.-S., spol. s r. o. vůči
původním majitelům (žalovaným). Dovolatel mylně považuje změnu na straně
pronajímatele za skutečnost, která vede k dodatečnému odpadnutí, resp. zániku
právního titulu. Právní důvod (v posuzovaném případě nájemní smlouva) totiž v
případě změny na straně pronajímatele v souladu s § 680 odst. 2 obč. zák.
nezaniká, ale trvá dál, a nabyvatel vstupuje do právního postavení
pronajímatele. Pokud tedy byla nájemní smlouva ze dne 22. 12. 1993 uzavřena
platně, jak výslovně uvádí dovolatel, původním majitelům bylo plněno na základě
řádného právního důvodu, a nikoliv na základě právního důvodu, který odpadl.
Žalovaní se proto nemohli bezdůvodně obohatit. Pokud se žalovaní bezdůvodně
neobohatili, nemohou být ani pasivně legitimováni.
Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí
je věcně správné, a proto dovolání bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř. )
zamítl podle § 243b odst. 2 o. s. ř. jako nedůvodné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalovaným prokazatelné
náklady nevznikly.
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici ve zmíněné literatuře
nebo na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 18. ledna 2010
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu