28 Cdo 5420/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa
Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v
právní věci žalobce Ing. J. Š., F., zastoupeného Mgr. Martinem Caplem,
advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova 1, proti žalovanému
Pozemkovému fondu České republiky se sídlem v Praze 3, Husinecká 11a, o
nahrazení projevu vůle učinit návrh kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v
Českém Krumlově pod sp.zn. 5 C 24/2007, k dovolání žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.7.2007, čj. 22 Co
1462/2007-90, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. července
2007, čj. 22 Co 1462/2007-90, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 12.4.2007, čj. 5 C
24/2007-71, zamítl návrh žalobce na nahrazení vůle žalovaného učinit mu návrh
smlouvy na převod pozemku č. 137/6 v Č. v P. Podle soudu prvního stupně neměl
žalobce při vyhlášení prodeje tohoto pozemku podle § 7 zákona č. 95/1999 Sb., o
podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné
osoby ... (dále jen „zákon o prodeji státní půdy“) přednostní právo na jeho
odprodej, ač na základě postupní smlouvy se společností JS GROUP a. s. získal
právo na náhradní pozemek, který nebyl vydán oprávněné osobě a byl předmětem
několika postupních smluv. Jeho takto získané právo na náhradní pozemek však
zaniklo uplynutím lhůty 31.12.2005 podle § 13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991
Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále
jen „zákon o půdě“).
Krajský soud v Českých Budějovicích v odvolacím řízení změnil
rozsudek soudu prvního stupně svým shora uvedeným rozsudkem tak, že nahradil
vůli žalovaného učinit žalobci návrh na uzavření kupní smlouvy ze dne
26.1.2007, který tvoří nedílnou součást výroku rozsudku. Návrh smlouvy k
rozsudku připojen nebyl. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu
prvního stupně, která shledal správnými, neztotožnil se však s jeho právními
závěry. Nárok žalobce posoudil podle zákona o prodeji státní půdy č. 95/1998,
který upravuje postup Pozemkového fondu při převodu zemědělských pozemků na
oprávněné osoby, jimž vzniklo právo na náhradní pozemek podle § 11 odst. 2
zákona o půdě. Podle § 7 odst. 5 zákona o prodeji státní půdy neučiní Pozemkový
fond v případě, že mezi osobami, které požádaly o převod půdy, je oprávněná
osoba, jejíž nárok na převod vznikl nevydáním pozemků, výzvu k nabídnutí
nejvyšší ceny. Takovou osobou je dle názoru odvolacího soudu i žalobce, který
tento nárok získal postoupením a požádal o úplatný převod pozemku, nikoli
bezúplatný. Ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona o prodeji státní půdy
pokládá za tzv. oprávněnou osobu i postupníky a takovéto osoby proto mají
přednostní postavení před ostatními žadateli. Odvolací soud dále zdůvodnil své
rozhodnutí tím, že zákon o půdě a zákon o prodeji státní půdy jsou dvě zcela
samostatné právní normy, které mají odlišný režim a nemohlo proto novelou
zákona o půdě, která stanovila ukončení práva postupníků na náhradní pozemek,
dojít k nepřímé novelizaci zákona o prodeji státní půdy. Žalovaný vycházel z
nesprávného názoru, že žádost žalobce o převod státní půdy je neplatná, a
nedodržel postup stanovený v § 7 odst. 5 zákonem o prodeji státní půdy, protože
správně měl návrh na kupní smlouvu předložit žalobci, jehož nabídku měl zařadit
na první místo, nikoli učinit výzvu k podání nejvyšší ceny. Žalobě proto
odvolací soud vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž
uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., totiž že
rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení právního postavení postupníků,
jež se zcela změnilo změnou zákona o půdě spolu s nálezem Ústavního soudu ve
věci Pl 6/05 a zákonem č. 178/2006 Sb., a to i pro režim zákona o prodeji
státní půdy. Žalovaný uznává, že zákon o půdě i zákon o prodeji státní půdy
představují dvě samostatné právní úpravy, na druhé straně se tyto normy
vzájemně prolínají a doplňují. Ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona o prodeji
půdy bylo do tohoto zákona zavedeno s účinností od 25.7.2001 zákonem č.
253/2001 Sb., a jeho účelem bylo rozšíření možností a zrychlení saturace nároků
na náhradní pozemky oprávněných osob naturální formou. Zákonem č. 253/2003 Sb.
bylo ukončeno právo na náhradní pozemky, jež nebylo realizováno v zákonem
stanovené lhůtě; v důsledku nálezu Ústavního soudu sp.zn. ÚS Pl 6/05, jímž
bylo toto ustanovení částečně zrušeno pokud jde o práva oprávněných osob, a
zůstalo ponecháno u postupníků. Tím přestal platit dvojjediný obsah pojmu
„oprávněná osoba“ užitého v zákoně o prodeji půdy původně i pro postupníky.
Jiný výklad by neznamenal změnu v urychlení procesu naturální saturace nároků
původních oprávněných osob. Tomu odpovídá i dikce zákona č. 178/2006 Sb., kde
se v souvislosti s finanční náhradou již nehovoří o oprávněné osobě. Žalovaný
navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k
dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a splňuje
náležitosti stanovené zákonem. Dovolací soud proto přezkoumal rozsudek
odvolacího soudu v mezích dovolacího důvodu (§ 242 odst. 3 o.s.ř.), jímž je
posouzení obsahu práva osoby požadující odprodej zemědělských pozemků podle
zákona o prodeji státní půdy, konkrétně pak posouzení, zda osoba, která získala
nárok na převod náhradních pozemků podle zákona o půdě, má přednostní postavení
mezi ostatními zájemci.
Odvolací soud správně vyšel při rozhodování v této věci ze zákona o
prodeji státní půdy, s jeho právními závěry se však dovolací soud neztotožňuje.
Nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že zákon o půdě a zákon o prodeji
státní půdy spolu nesouvisejí. Obsah práva na náhradní pozemky za pozemky,
které nelze oprávněné osobě vydat z důvodů uvedených v § 11 zákona o půdě, je
dán přímo tímto zákonem, zákon o prodeji státní půdy obdobné ustanovení nemá.
Zákon o prodeji státní půdy od doby své účinnosti až do přijetí novely zákona o
půdě, která do něj zavedla nové ustanovení § 11a, byl normou, která upravovala
uspokojování nároků na náhradní pozemky založených zákonem o půdě, jak je
patrno nejen z jeho úvodního ustanovení § 1 odst. 2, ale i z dalšího textu,
zejména § 7. Odvolací soud také správně konstatoval, že v § 1 odst. 2 zákona o
prodeji státní půdy je výslovně uvedeno, že se vztahuje i na fyzické nebo
právnické osoby, na něž přešlo nebo bylo převedeno právo oprávněné osoby na
jiný pozemek. Protože obsah práva původní oprávněné osoby byl v době přijetí
této zákonné úpravy stejný, umožnilo to dále pracovat s legislativní zkratkou
pro obě tyto skupiny. Další úvahy odvolacího soudu však již správné nejsou.
Obsahem práva postupníka, který je získal převodem podle § 33a zákona o
půdě, je právo založené zákonem o půdě, který výslovně stanovil, že veškeré
nároky na poskytnutí náhrad jsou pohledávkami, které lze smluvně převádět na
další osoby, a že nabyvatel má v takovém případě postavení oprávněné osoby. Jak
již bylo řečeno, tato situace trvala v době od přijetí ustanovení § 1 odst. 2
zákona o prodeji státní půdy v dnešním znění, tedy od 25.7.2001. Do té doby
nebyly v zákoně zmiňovány osoby, které získaly právo na náhradní pozemek
převodem (postoupením). Od té doby však došlo další zákonnou úpravou ke změně
tohoto práva, příslušejícího postupníkům. Zákonem č. 253/2001 Sb. byl
novelizován zákon o půdě a zásadním způsobem zasáhl do práva oprávněných osob
na náhradní pozemek. Ve svém článku 5 doplnil ustanovení § 13 zákona o půdě
novými odstavci 6) a 7) a vyslovil zánik práva na naturální náhradu za pozemky,
které nemohly být vydány podle § 11 odst. 1 zákona o půdě, pokud toto právo
nebylo realizováno v zákonem stanovené lhůtě, jak tomu bylo právě v případě
žalobce. Rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. Pl 6/05 se ve vztahu k postupníkům
této nové úpravy nedotklo.
Dovolací soud neshledává správným názor žalovaného, že zánikem práva
postupníků na převod náhradního pozemku se stala neplatnou jejich žádost o
převod pozemků podle zákona o prodeji státní půdy, Pozemkový fond však při
svém postupu podle § 7 zákona o prodeji státní půdy jim nemůže přiznat
postavení oprávněné osoby. Právo postupníků na náhradu, dříve shodné s právem
oprávněných osob, ztratilo totiž pokud jde o naturální plnění převodem
pozemku, svůj obsah. Postupník tak může státní pozemek koupit za stejných
podmínek jako ostatní osoby, které nejsou osobami oprávněnými, podle § 7 zákona
o prodeji státní půdy.
Protože tedy dovolací soud neshledal právní závěry odvolacího soudu
správnými, podle § 243b odst. 2 věta za středníkem jeho rozsudek zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je odvolací soud vázán právním závěrem
dovolacího soudu. Rozhodne též nově o nákladech řízené včetně řízení dovolacího
(§ 243d o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. března 2008
JUDr. Josef
Rakovský
předseda
senátu