USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce: Lesy České republiky, s. p., identifikační číslo osoby 421 96 451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, za účasti: Římskokatolická farnost – prelatura Český Krumlov, identifikační číslo osoby 423 96 565, se sídlem v Českém Krumlově, Horní 156, zastoupená JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, o vydání nemovitých věcí a nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 144/2016, 11 C 143/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2023, č. j. 4 Co 118/2022-453, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit Římskokatolické farnosti – prelatuře Český Krumlov na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 534 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jakuba Kříže, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10.
1. Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 23. 11. 2023, č. j. 4 Co 118/2022-453, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“) ze dne 14. 3. 2022, č. j. 11 C 144/2016-405, 11 C 143/2016, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 14. 4. 2022, č. j. 11 C 144/2016-415, 11 C 143/2016 (výrok I), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). [Označeným rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba na nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj, ze dne 14. 10. 2016, č. j. 480209/2013/R3247/RR20083, a ze dne 20. 10. 2016, č. j. 491133/2013/R3339/RR21965, výrokem soudu, že se Římskokatolické farnosti – prelatuře Český Krumlov nevydává pozemek parc. č. 368/40 v katastrálním území Záluží nad Vltavou a pozemek parc. č. 708/16 v katastrálním území Zátes (výroky I a II), dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok III)].
2. Odvolací soud takto rozhodl s ohledem na závěry vyslovené v nálezu ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. II. ÚS 1920/20, kterým Ústavní soud v posuzované věci zrušil odvolacím soudem dříve vydané rozhodnutí (rozsudek ze dne 12. 12. 2019, č. j. 4 Co 133/2018-276, jímž bylo změnou rozsudku soudu prvního stupně žalobě na nahrazení označených rozhodnutí správního orgánu vyhověno), včetně na něj navazujícího rozhodnutí dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2020, č. j. 28 Cdo 1010/2020-334, o odmítnutí účastnicí podaného dovolání). Ve zmíněném nálezu Ústavní soud vyslovil názor, že se výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. h) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů, neuplatní (dekretální konfiskace nenastala) v případě, že konfiskace podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebyla účinně provedena, a prosadí se proto (v posuzované věci) závěry o naplnění zákonných předpokladů restituce předmětného majetku podle aplikovaného restitučního předpisu, byl-li předmětný nemovitý majetek předchůdci účastnice prokazatelně odňat až v rozhodném období (§ 1 zákona č. 428/2012 Sb.), postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy (restituční titul podle § 5 písm. a/ zákona č. 428/2012 Sb.).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu v jeho celém rozsahu podal dovolání žalobce. Předestřel otázku účinků dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., se zřetelem k významu vydaných konfiskačních vyhlášek a potřebě jejich provedení (faktického převzetí majetku státem), potažmo kolize výlukového důvodu § 8 odst. 1 písm. h) zákona č. 428/2012 Sb. s restitučním titulem podle aplikovaného předpisu, jakož i náležitého rozlišování mezi věcnou nesprávností konfiskační vyhlášky a její nicotností. Měl za to, že se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od dovoláním citované judikatury dovolacího soudu, zatímco rozhodovací praxi Ústavního soudu v nastíněných otázkách nepovažuje dovolatel za zcela konzistentní. Navrhuje se zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu, spolu s jemu předcházejícím rozsudkem soudu prvního stupně, jemuž má být věc vrácena k dalšímu řízení.
4. Římskokatolická farnost – prelatura Český Krumlov coby účastnice řízení podala k dovolání nesouhlasné vyjádření a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně zamítl jako nedůvodné.
5. Dovolání není přípustné.
6. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost
dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
7. Z výše shrnutého průběhu řízení je zřejmé, že do řízení o posuzované věci svým rozhodnutím zasáhl významně Ústavní soud, na podkladě účastnicí (Římskokatolická farnost – prelatura Český Krumlov) podané ústavní stížnosti. Pro řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (vyhlášené jako ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, platí, že rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby (čl.
89 odst. 2 Ústavy České republiky). Přiměřeně se též uplatní ustanovení občanského soudního řádu, pokud zákon č. 182/1993 Sb. nestanoví jinak (§ 63 citovaného zákona). Na rozhodnutí vydaná Ústavním soudem se per analogiam vztahuje § 226 odst. 1 o. s. ř., přičemž pravidlo o vázanosti právním názorem platí v tomto případě pro všechny soudy rozhodující v dané věci, tedy i pro Nejvyšší soud, který podle § 10a o. s. ř. rozhoduje o dovoláních proti rozhodnutím krajských soudů nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích (viz nález Ústavního soudu ze dne 18.
11. 1998, sp. zn. I. ÚS 77/97, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 12, č. 142, a nález ze dne 14. 2. 1996, sp. zn. II. ÚS 156/95, publikovaný tamtéž, svazek 5, č. 9). Obecné soudy tak musí respektovat právní názor vyslovený v kasačním nálezu Ústavního soudu vydaném v téže věci a musí podle něj postupovat a řídit se jím. [K problematice závaznosti nálezů Ústavního soudu lze dále odkázat např. i na nálezy vydané ve věcech sp. zn. III. ÚS 425/97, sp. zn. Pl. ÚS 4/06, sp. zn. IV. ÚS 301/05, sp. zn. IV.
ÚS 1642/11 či sp. zn. IV. ÚS 2213/16, z nichž vyplývá mimo jiné, že v řízení následujícím po kasačním nálezu není prostor pro úvahy o správnosti či úplnosti právního názoru, na němž je takový nález založen; uvedené pravidlo vyplývá i z nutnosti definitivně ukončit konkrétní spor a předejít nekonečnému soudnímu ping-pongu, který by neúměrně prodlužoval řízení, a tím porušoval právo účastníků na spravedlivý proces; k tomu srov. i nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1642/11.]
8. Odvolací soud, jenž přitakal závěrům soudu prvního stupně o naplnění podmínek naturální restituce podle zákona č. 428/2012 Sb., se od závazného právního názoru Ústavního soudu, který byl vyjádřen v této (nyní projednávané) konkrétní věci, totiž že naplnění výlukového důvodu podle § 8 odst. 1 písm. h) zákona č. 428/2012 Sb. (potažmo účinkům dekretální konfiskace) brání (se zřetelem k učiněným skutkovým a právním konkluzím) nedostatek účinného provedení konfiskace podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., a že k odnětí předmětných nemovitostí, včetně jejich převzetí státem, došlo až postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. (restituční titul podle § 5 písm. a/ zákona č. 428/2012 Sb.), nikterak neodchýlil. Jeho postup přitom plně koresponduje výše citované judikatuře Ústavního soudu o závaznosti jeho nálezů. K ní se ve své recentní judikatuře hlásí i dovolací soud (srov. např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1468/2023).
9. V posuzované věci tak není prostor ani pro úvahu, zdali odvolacím soudem učiněné konkluze v označených právních otázkách (vycházející z nosných důvodů Ústavním soudem v dané věci vydaného kasačního nálezu) plně korespondují veškerým dovolacím soudem dříve přijatým závěrům (shrnutým i v dovolatelem odkazovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, č. j. 28 Cdo 3598/2022-704), resp. jde-li o závěry plně odpovídající i předchozí rozhodovací praxi Ústavního soudu reprezentované zejm. plenárním stanoviskem ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 (k němuž se v poměrech zákona č. 428/2012 Sb. Ústavní soud přihlásil např. v nálezu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2056/18, jakož i v usneseních ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1990/20, ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. III. ÚS 1852/20, ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2662/21, ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. IV. ÚS 337/22, či ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. IV. ÚS 3238/22), případně zdali s touto rozhodovací praxí zcela souznějí i konkluze obsažené v nálezech Ústavního soudu ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. I. ÚS 3918/19, ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 1975/20, a ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. III. ÚS 361/21 (mající společný základ v konstrukci o „zastavení algoritmu přezkumu u důvodu výluky z restituce, v jehož důsledku nedošlo k posouzení restitučního titulu samotného“, ustavené v nálezu ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. II. ÚS 1920/20). I Nejvyšší soud je tak ve smyslu článku 89 odst. 2 Ústavy České republiky procesně vázán právním názorem Ústavního soudu vyjádřeným v nálezu ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. II. ÚS 1920/20 (jímž bylo zrušeno i v této věci dříve vydané usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2020, č. j. 28 Cdo 1010/2020-334).
10. Ze shora uvedeného plyne, že dovolání žalobce, směřovalo-li proti části výroku I rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v meritorních výrocích I a II, není přípustné (poměřováno hledisky uvedenými v § 237 o. s. ř.).
11. Proti části výroku I, jíž odvolací soud potvrdil i výrok III rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, a proti výroku II o nákladech odvolacího řízení (uváděl-li žalobce, že rozsudek odvolacího soudu napadá v celém rozsahu), je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017.
12. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.).
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, věta první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; dovolání žalobce bylo odmítnuto a k nákladům (k náhradě oprávněné) Římskokatolické farnosti – prelatury Český Krumlov, jež se prostřednictvím svého zástupce z řad advokátů vyjádřila k dovolání, patří odměna advokáta ve výši 5 100 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d/, § 11 odst. 1 písm. k/ a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), celkem ve výši 6 534 Kč.
14. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
15. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 7. 2024
Mgr. Petr Kraus předseda senátu