28 Cdo 5534/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce J. D., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. ČR, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 10 C 231/2005, k dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.8.2007, čj. 26 Co 189/2007-138, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se původně domáhal převodu pozemků spravovaných žalovaným, jako náhradních za pozemky nevydané, podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“). Nárok na náhradní pozemky získal postoupením od oprávněných osob, jimž nemohly být vydány původní pozemky. V průběhu řízení došlo ke změně žalobního návrhu tak, že žalobce alternativně požadoval převod konkrétně určených pozemků podle zákona č. 95/1999 Sb. Tuto změnu soud prvního stupně připustil výrokem ad III. ve svém rozsudku ze dne 28.2.2007, čj. 10 C 231/2005-115. Výrokem I. rozhodl, že zamítá žalobu, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti uzavřít smlouvu podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, kterou by na ně bylo převedeno vlastnictví k pozemkům č. 1141/1, č.1208 a č. 1214/1 ve V. Výrokem II. uložil žalovanému převést na žalobce pozemky č. 1141/1 a 1214/1 ve V. podle zákona č. 95/1999 Sb., a v usnesení z 28.2.2007, čj. 10 C 231/2005-119, doplnil výrok rozsudku výrokem o zamítnutí žaloby na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku č. 1208 ve V. podle zákona č. 95/1999 Sb.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem shora uvedeným změnil výrok II. rozsudku Okresního soudu v Trutnově tak, že zamítl návrh na uložení povinnosti žalovanému uzavřít s žalobcem kupní smlouvu na pozemky č. 1141/1 a č. 1214/1 ve V. Správnou shledal námitku žalovaného, že nemůže nést důkazní břemeno o tom, zda existují další osoby splňující zákonné podmínky přednostního práva na převod pozemků podle § 7 odst. 5 zákona č. 95/1999 Sb., neboť od jednoho měsíce od vyhlášení prodeje nemůže žalovaný předjímat, zda o koupi požádá oprávněná osoba s právem přednostního prodeje či nikoli. Nárok na převod pozemku mimo veřejnou nabídku lze realizovat jen podle § 5 citovaného zákona, přičemž žalobce není subjektem, na nějž by se toto ustanovení vztahovalo. Závěr soudu prvního stupně, že lze žalovanému uložit povinnost k převodu pozemku bez dodržení zákonného postupu, nemá oporu v zákoně. Odvolací soud se dále vypořádal i s konkrétními okolnostmi dané věci včetně postavení žalobce ve vztahu k postavení původních oprávněných osob, jejichž nároky na náhradní pozemky nebyly dosud uspokojeny, přičemž jejich přednostní uspokojení je v souladu s účelem zákona o půdě, a připomněl, že v době, kdy žalobce uzavřel nájemní smlouvu k jednomu z požadovaných pozemků, již zákon č. 95/1999 Sb. platil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odůvodněním, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Uvedl, že je nesporně osobou, jež má právo ucházet se o převod předmětných pozemků podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb. a měl by právo na jejich přednostní koupi. Jiná osoba splňující tyto podmínky nemohla existovat a ohrozit tak jeho přednostní právo. I když nelze argumentaci žalovaného, že by přímý prodej mohl ohrozit práva dalších osob, považovat za neodůvodněnou, v daném specifickém případě tomu tak nebylo. Navíc žalovaný převáděl lukrativní pozemky na osoby, které od restituentů nakoupily jejich restituční nároky, a postupoval značně liknavě. Žalobce má předmětné pozemky dlouhodobě v nájmu, je nucen počítat s určitou perspektivou při zemědělském hospodaření, o zařazení pozemků do veřejné nabídky žalovaného žádal. Žalovaný je nakonec do nabídky zařadil k uspokojení nároků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě. Podle dovolatele jde v daném případě o vztah občana a státu, který by měl prostřednictvím svých institucí jednat jasně, srozumitelně a předvídatelně. Není mu jasné, proč žalovaný nezařadil pozemky do veřejné nabídky, když ho o to žalobce žádal a když o ně neprojevili zájem restituenti a jiné osoby – postoj žalovaného o nutnosti veřejné nabídky se proto jeví nadbytečným. Pokud žalovaný dodatečně uváděl, že o předmětné pozemky projevily zájem restituenti, nebyla tato skutečnost dostatečně prokázána. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání je přípustné, protože napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a splňuje i formální náležitosti stanovené zákonem. Dovolací soud proto přezkoumal rozsudek odvolacího soudu z věcného hlediska, přičemž dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
V dané věci požadoval žalobce převod zemědělských pozemků podle zákona
č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby ... , (dále jen „zákon č. 95/1999 Sb.“), když návrh žalobce na převod pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě soud pravomocně zamítl. Právní závěr odvolacího soudu o tom, že žalobce nemá právo na převod pozemků podle tohoto zákona, když nebyly nabídnuty ve veřejné nabídce, jak tento zákon stanoví v § 7, shledává dovolací soud správným, a vyplývá z ní současně i závěr, že ani žalovaný nemá právo převádět pozemky státu mimo veřejnou nabídku. Dovolací soud přitom odkazuje i na svou dosavadní judikaturu, která možnost převodu státních pozemků na tuto podmínku váže, a to dokonce i v případě, že jde o nároky na převod náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.6.2007, čj. 28 Cdo 3042/2006). Pokud jde o podmínky převodu zemědělských pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 95/1999 Sb., je tato podmínka zcela zřejmá z textu zákona a dovolací soud odkazuje v podrobnostech na správný právní výklad odvolacího soudu. K tomu lze dodat, že osoba, která požaduje převod pozemku ve vlastnictví státu podle zákona č. 95/1999 Sb., je v jiném postavení než osoba oprávněná, které původní pozemky nemohly být vydány, protože těmto osobám zákon o půdě založil nárok na převod náhradních pozemků ve vlastnictví státu. Převod podle
§ 7 zákona č. 95/1999 Sb. není nárokový, zákon v úvodní větě používá slov „Pozemkový fond může prodat zemědělské pozemky ... „ za podmínek v něm uvedených. Nejde o vztah veřejnoprávní, ale občanskoprávní, v němž P. f. činí nabídku (tj. veřejnou nabídku) a zájemci na ni reagují svojí nabídkou. Bez nabídky P. f. se proto převod nemůže platně uskutečnit a není vynutitelný soudem.
Dovolací soud proto shledal rozsudek odvolacího soudu správným a dovolání zamítl podle § 243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř.
Výrok o nákladech řízení vychází z toho, že úspěšnému žalovanému nevznikly prokazatelné náklady dovolacího řízení (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. března 2008
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu