28 Cdo 556/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc.,
a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci
žalobkyně obce Prštice, se sídlem Prštice, Hlavní 1, zastoupeného JUDr.
Martinou Mikolajczykovou, advokátkou v Brně, Rašínova 2, proti žalované obci
Silůvky, se sídlem Silůvky, Prachatičky 39, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrouzkem,
advokátem v Brně, Jana Uhra 13, o návrhu na vydání předběžného opatření, vedené
u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 25 Nc 1301/2010, o dovolání žalobkyně
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2010, č. j. 13 Co
351/2010-137, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Usnesením Krajského soudu v Brně výše označeným bylo (I.) zrušeno usnesení
Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. 8. 2010, č. j. 25 Nc 1301/2010-56 (kterým
bylo vyhověno návrhu žalobkyně, viz níže), a (II.) věc postoupena Městskému
úřadu Šlapanice, odboru životního prostředí (jako orgánu příslušnému pro
předmětné stavební řízení).
Soud prvního stupně vydal podle § 74 odst. 1 a § 76 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
předběžné opatření, jímž (I.) uložil žalované zdržet se výstavby (stavebních
prací) na rekonstrukci čističky odpadních vod Silůvky, prováděné podle
stavebního povolení, vydaného Městským úřadem Šlapanice dne 29. 7. 2009. Dále
(II.) uložil žalobkyni, aby do 30 dnů od doručení předběžného opatření podala k
témuž soudu v souladu s § 76 odst. 3 o. s. ř. návrh na zahájení řízení o
zdržení se neoprávněného zásahu do společné věci (zmíněné čističky na pozemku
parc. č. 1054 v kat. úz. S.).
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podala žalobkyně dovolání. Položila v něm
Nejvyššímu soudu dvě právní otázky. První se táže, zda je snaha o zabránění
neoprávněného zásahu do vlastnického práva snahou o zrušení správního
rozhodnutí. Druhá se ptá, jakými prostředky se má spoluvlastník objektu
(předmětné čističky odpadních vod) bránit proti zásahu do vlastnického práva,
jestliže existuje pravomocné správní rozhodnutí, které se v důsledcích těchto
zásahů dotýká.
Žalovaná se k dovolání písemně vyjádřila a žádala, aby mu nebylo vyhověno.
Nejvyšší soud shledal, že žalobkyně, zastoupená advokátkou, podala dovolání v
otevřené lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání bylo přípustné
podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Přípustnost dovolání byla založena též podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.
s. ř. Usnesení odvolacího soudu lze přiznat zásadní právní význam. Posuzovaná
věc je atypická a střetává se v ní potenciální ingerence do pravomocného
správního rozhodnutí s řešením spoluvlastnického vztahu mezi účastníky, na němž
má žalující strana zájem.
Dovolání není důvodné.
Otázky položené dovolatelkou jsou ve vztahu k petitu návrhu na vydání
předběžného opatření zavádějící a vedou k oprávněnému názoru, že se dovolatelka
pokouší skrze civilní soud a potažmo zastavení stavby vytvořit právní „páku“,
jejíž pomocí by řešila komplikované vztahy s protistranou.
Co konkrétně nyní vytýká obec Prštice obci Silůvky? Strana žalující nebyla
účastna jednání o smlouvě o dílo (o osobě zhotovitele) a neměla možnost
zasahovat do projektové dokumentace. Konzultace na ní byly o to potřebnější, že
obce mají odlišné kanalizační sítě, žalobkyně má od roku 2002 oddělenou
gravitační splaškovou kanalizaci a z toho plynou odlišné – pro žalobkyni
nevýhodně – náklady na financování rekonstrukce (či snad i na další provoz).
Obě strany, které uzavřely v roce 1994 smlouvu o provozu čističky, se postupně
přestaly shodovat; čistička byla provozována třetími subjekty a od roku 2005
probíhá provoz bez jakékoli (písemné) dohody. Obec Prštice si stěžuje, že
Silůvky jednaly poté s úřady bez toho, že by smluvního partnera a současně
spoluvlastníka jakkoli informovaly.
Tím spíše je zarážející, že Prštice dne 22. 4. 2009 udělily Silůvkám dokonce
obratem (!) souhlas k vodoprávnímu povolení a nechaly je ve věci dále jednat.
Právě zde se naskytla zjevná možnost, aby strany – před udělením souhlasu, pak
již zjevně jednaly Silůvky jako stavebník – projednaly všechny související
technické a organizační aspekty rekonstrukce. A kdyby ne, pak až do vydání
stavebního povolení (30. 7. 2009) měly Prštice možnost se informovat, jako
účastník řízení, ze spisu založeného u Městského úřadu Šlapanice o obsahu všech
nezbytných náležitostí a příloh stavebního povolení.
Žalobkyně nyní požadovala cestou předběžného opatření
- zastavení prací na již povolené stavbě, což je v pravomoci stavebního
úřadu (jakož i následný dohled);
-
- a po civilních soudech zhodnocení, resp. posouzení technických aspektů
rekonstrukce, neboť bez toho by se nemohlo pozdější řízení o meritu věci obejít
– jde taktéž o oblast, kterou nyní řešil stavební (vodoprávní) úřad při
rozhodování o stavebním povolení.
Již prvně řečené postačuje k závěru o nedůvodnosti návrhu na vydání předběžného
opatření, jak to ostatně správně dovodil (po vyčerpávajícím shrnutí věci) ve
svých lapidárních závěrech odvolací soud.
Vykazují-li rozpory mezi účastnicemi občanskoprávní aspekty, pak pravděpodobně
– jde ovšem též o skutkovou správnost tvrzení dovolatelky – ve smyslu § 139
odst. 2 obč. zák., upravujícího rozhodování o hospodaření se společnou věcí.
Není vyloučeno, že přes neopatrný (nedbalý?) přístup žalobkyně jednala strana
žalovaná ultra vires, nad rámec práv spoluvlastníka, a to vědomě; muselo jí být
známo, že jde o podstatnou záležitost, kterou nelze řešit svévolně a případně i
na úkor druhého spoluvlastníka. To však nic nemění na tom, že „narovnávat“
vzájemný vztah cestou zastavení již ve správním řízení povolené stavby, a to v
řízení u civilního soudu, není – poté, co zásadní rozhodnutí již padlo -
přípustné.
Ze všech uvedených důvodů dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl, neboť
rozhodnutí odvolací instance je věcně správné (§ 243b odst. 2 věta před
středníkem o. s. ř.).
Dovolací soud by neměl v úmyslu přiznat náklady řízení straně žalované již
proto, že překročení pravomoci soudu v této věci považuje za natolik zjevné, že
procesní obrana strany žalované nemůže vyvolat náklady, které by byly podle §
142 odst. 1 o. s. ř. účelně vynaloženy.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 15. března 2011
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu