28 Cdo 604/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Františka
Ištvánka a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce S. n. L. s.r.o.,
zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. České republiky, o určení
povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Chebu
pod sp.zn. 8 C 384/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Plzni ze dne 15. 11. 2006, čj. 12 Co 531/2006-61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 31.5.2006, čj. 8 C 384/2005-36,
zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal splnění povinnosti žalovaného převést
na něj náhradní pozemky podle § 11 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě
vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o
půdě“). Soud dospěl k závěru, že návrhu nelze vyhovět proto, že nárok žalobce
zanikl ze zákona ke dni 31. 12. 2005 bez ohledu na to, že žalobou byl uplatněn
u soudu dne 27. 12. 2005.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni přezkoumal rozsudek soudu
prvního stupně v odvolacím řízení a svým shora uvedeným rozsudkem jej jako
správný potvrdil. Vyšel z nesporného zjištění, že žalobce získal nárok na
náhradní pozemky postoupením nároku původních oprávněných osob, a s ohledem na
novelu ustanovení § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě, provedenou zákonem č.
253/2003, a nález Ústavního soudu, který nezrušil toto ustanovení ve vztahu k
osobám, které nároku na náhradní pozemek nabyly postoupením, shledal názor
soudu prvního stupně správným.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož
přípustnost zakládá na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. S právním
závěrem odvolacího soudu nesouhlasí, dovozuje, že jeho nárok na převod
náhradních pozemků byl nepochybný, nebyl však žalovaným splněn, a zůstal
zachován i po 31. 12. 2005, protože byl včas uplatněn u soudu ještě předtím,
než ze zákona zanikl. Posouzení této otázky považuje za zásadní po právní
stránce, což odůvodňuje tím, že soudy rozhodují v této věci rozdílně.
Žalovaný podal k dovolání stručné vyjádření, že věc podle jeho názoru
rozhodly soudy obou stupňů správně, a poukázal též na rozsudek Nejvyššího soudu
z 8.11.2006, čj. 28 Cdo 2259/2006, který judikoval v analogické věci.
Dovolací soud se neztotožnil s názorem dovolatele, že dovolání je
přípustné. Přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. a) nebo b) o.s.ř. nepřichází v
úvahu, protože odvolací soud svým rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního
stupně, který byl jeho prvým rozsudkem v této věci. Neshledal, že napadené
rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, protože danou
problematikou se již opakovaně ve své judikatuře zabýval. V rozsudku ze dne 8.
11. 2006, sp.zn. 28 Cdo 2259/2006, uzavřel, že zánik nároku na náhradní pozemek
podle § 11 zákona o půdě, osob, jež jej získaly postoupením od jiných subjektů,
vyplývá ze zákona, kterým byl změněn zákon o půdě. Jednalo se o zásah do práva
dříve se vztahujícího i na postupníky, a týká se případů, kdy nárok nebyl ve
stanovené lhůtě P. f. uspokojen, a to i za situace, že byly uplatněny u soudu
před 31. 12. 2005. Tuto judikaturu Nejvyšší soud zastává i nadále.
Dovolací soud proto nedospěl k závěru, že je dovolání přípustné podle §
237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. je
odmítl.
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovanému, který by s ohledem
na výsledek dovolacího řízení měl nárok na náhradu jeho nákladů, prokazatelné
náklady řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. dubna 2007
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu