28 Cdo 607/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Josefa
Rakovského v právní věci žalobců a) MUDr. V. M., CSc., b) M. M., zastoupených
advokátem, proti žalovanému Bytovému družstvu F. 3, zastoupenému advokátkou, o
nahrazení projevu vůle s převodem vlastnictví družstevní garáže, vedené u
Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 96/99, o dovolání žalobců proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2004, č.j. 47 Co 12/2003-144,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně usnesením výše uvedeným zrušil rozsudek Městského
soudu v Brně ze dne 18. 11. 2002, č.j. 17 C 96/99-129, a věc postoupil
Krajskému soudu v Brně jako soudu v prvním stupni věcně příslušnému. V
odůvodnění odvolací soud konstatoval, že o nároku žalobců podle § 23 zákona č.
72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, podle něhož má bytové družstvo povinnost
uzavřít smlouvu s dosavadními členy družstva – nájemci smlouvu o převodu bytu
(obdobně i nebytových prostorů), jsou krajské soudy pro rozhodování sporů věcně
příslušné, a to podle § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. Odvolací soud též uvedl, že
není vázán předchozím usnesením Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 5. 2.
1999, č.j. 9 Cm 319/98-14, kterým byla vyslovena věcná nepříslušnost Krajského
obchodního soudu a věc postoupena právě Městskému soudu v Brně jako soudu věcně
příslušnému k projednání věci v prvním stupni. Odvolací soud dovodil, že
zjištěný nedostatek ohledně věcné příslušnosti prvostupňového soudu byl takovým
nedostatkem podmínek řízení, že k němu byl odvolací soud povinen přihlédnout.
Žalobci podali dovolání, v němž vytýkali odvolacímu soudu nesprávné
právní resp. procesní posouzení věci. Otázka věcné příslušnosti byla již podle
nich rozhodnuta usnesením Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 5. 2. 1999 a
odvolací soud se měl tímto usnesením řídit. Proto žádali, aby Nejvyšší soud
napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání bylo podáno advokátem a včas (§ 240 odst 1, § 241 odst. 1 o.
s. ř.). Ještě před případným přezkumem dovolacího důvodu však bylo nutné
posoudit, zda je dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti takovému rozhodnutí, kterým nebylo
rozhodnuto ve věci samé (zde došlo ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně a
postoupení věci jinému soudu), upravuje ustanovení § 239 o. s. ř. V jeho odst.
1 písm. a/ se připouští dovolání, jestliže byla věc současně se zrušením
rozhodnutí nižší instance postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží.
Již z této formulace je patrné, že dovolání v posuzované věci není
přípustné. Svědčí pro to dva podstatné argumenty.
Prvním z nich je – již naznačená – gramatická interpretace textu
procesního předpisu. Hovoří-li se ve výše citovaném ustanovení o „orgánu“, pak
to je subjekt odlišný od soudu, jak je toto označení použito zcela konstantně
ve znění občanského soudního řádu.
Druhým argumentem pak je systematický výklad celého § 239 o. s. ř.
o přípustnosti dovolání proti nemeritorním usnesením. Tato přípustnost je
povolena ve třech případech, a to
- při postoupení věci jinému než soudnímu orgánu (odst. 1),
- při zastavení řízení či změnách v osobách účastníků (odst. 2),
- či v případě odmítnutí žaloby (odst. 3).
Všechny tři situace tedy rezultují v oprávněnost zásahu dovolacího soudu v
některém z těch zásadních případů, při nichž se buď celé řízení nebo některý z
účastníků dostává „mimo dosah“ soudu. O to však v nyní posuzované věci nejde. I
když má dovolací soud k napadenému usnesení – ve světle R 22/2001 – své interní
výhrady, řízení ve věci zůstává, beze změny účastníků, v pravomoci soudů a
oprávnění Nejvyššího soudu k dovolacímu přezkumu tedy není dáno.
Proto bylo dovolání žalobců podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/
o. s. ř. odmítnuto.
Žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 21. prosince 2006
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu