28 Cdo 628/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky,
CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Milana Pokorného, CSc., o
dovolání Mgr. J. K., zast. advokátem, podaném proti rozsudku Městského soudu v
Praze z 11. října 2001, sp.zn. 17 Co 556/2001 (v právní věci žalobce Městské
části P., proti žalované Mgr. J. K., zast. advokátem, o vyklizení bytu vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp.zn. 4 C 193/99), takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2001, sp. zn. 17 Co 556/2001
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl svým (v pořadí druhým, poté co zamítavé
rozhodnutí ze dne 11.5.2000, č.j. 4 C 193/99-16 bylo usnesením Městského soudu
v Praze ze dne 5.12.2000, č.j. 17 Co 640/2000-21 zrušeno) rozsudkem ze dne
17.5.2001, č.j. 4 C 193/99-32 tak, že uznal žalovanou povinnou vyklidit byt
specifikovaný v petitu tohoto rozhodnutí a zaplatit žalobci náklady řízení ve
výši 2.000,- Kč, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Toto rozhodnutí soudu prvního stupně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne
11.10.2001, pod č.j. 17 Co 556/2001-43 potvrdil. Soud druhého stupně nepřiznal
právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků.
Městský soud přejal skutkový stav i právní posouzení provedené soudem
nalézacím. Mezi účastníky sporu byla uzavřena nájemní smlouva s dobou nájmu
vázanou na trvání pracovního poměru žalované na Obvodním úřadě P. Pracovní
poměr byl uzavřen na dobu neurčitou a skončil výpovědí ke dni 30.10.1999. K
tomuto datu skončil také nájemní poměr. Nemůže obstát argumentace žalované, že
neměla v úmyslu uzavřít nájemní vztah na dobu určitou. Doba trvání nájmu byla
uvedena jednoznačně, byť nebylo předem jasné přesné datum ukončení nájmu. Po
ukončení nájemního vztahu nemá žalovaná žádný právní důvod k dalšímu užívání
bytu, a žalobě na ochranu vlastnického práva vlastníka nemovitosti tak bylo
vyhověno po právu.
Včas podaným dovoláním napadla žalovaná toto rozhodnutí odvolacího soudu s tím,
že ze strany odvolacího soudu došlo k vyvození nesprávného právního závěru o
tom, že nájemní smlouva uzavřená na dobu trvání pracovního poměru, který je
uzavřen na dobu neurčitou, je uzavřena na dobu určitou, tj. ke dni skončení
pracovního poměru. Takto stanovená doba trvání nájmu je stanovena neurčitě,
protože se jedná o skutečnost, o které se v době uzavření nájemní smlouvy neví,
kdy nastane a zda vůbec nastane. Tento názor odpovídá i zásadě ochrany
nájemního práva k bytu a je plně v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR 2
Cdon 1574/96 publikovaném v časopise Soudní judikatura – ročník 99/10. Podle
dovolatelky je vázání trvání nájmu na trvání pracovního poměru smluvní
podmínkou obcházející zákon a upozorňuje na komplikace, které by provázely
změnu subjektu strany smlouvy. Připomíná, že sporný byt jí byl přidělen jako
žadatelce vedené v pořadníku uchazečů, a že její vůlí (i jako matky nezletilé
dcery) rozhodně nebylo uzavřít nájemní smlouvu na dobu určitou. V závěru
dovolatelka vytýká procesní pochybení spočívající ve skutečnosti, že za žalobce
jednal i v odvolacím řízení zaměstnanec, který byl pověřen k zastupování pouze
před soudem první instance.
Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení
části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., a protože řízení před
odvolacím soudem proběhlo podle procesních předpisů účinných od 1.1.2001, řídil
se i dovolací soud ustanoveními občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve
znění po novele provedené citovaným zákonem.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou,
zastoupenou advokátem (§ 240 odst. l o.s.ř., § 24l odst. l o.s.ř.), je
přípustné (§ 237 odst. l písm. b/ o.s.ř.) a opírá se o zákonem stanovený
dovolací důvod (§ 24la odst. 2, písm. b/ o.s.ř.). Přezkoumal proto napadené
rozhodnutí v rozsahu plynoucím z podaného dovolání (§ 242 odst. l, 3 o.s.ř.),
když nezjistil žádné vady ve smyslu ustanovení § 229 odst. l o.s.ř.
Po projednání věci dospěl dovolací soud k názoru, že dovolání žalované je
důvodné.
Spor rozhodující právní otázkou je v projednávané věci úvaha, zda doba nájmu
bytu sjednaná na dobu trvání pracovního poměru uzavřeného mezi pronajímatelem a
nájemcem bytu na dobu neurčitou, je tím dohodnuta na dobu určitou či nikoli.
Smlouvou pronajímatele a nájemce může být nájem bytu sjednán na dobu určitou
nebo bez určení doby užívání (§ 685 odst. 1 občanského zákoníku). Pokud doba
nájmu nebyla dohodnuta, má se zato, že smlouva o nájmu byla uzavřena na dobu
neurčitou. Závěr o nájmu bytu na dobu určitou předpokládá, že nájemní smlouva –
vedle náležitostí ve smyslu ustanovení § 686 odst. 1 občanského zákoníku –
obsahuje i ujednání doby, po níž má nájem trvat a to uvedení přesného data nebo
doby stanovené podle dnů, týdnů, měsíce nebo let, ke kterým nájem bytu zanikne.
Nelze vyloučit ani vymezení doby nájmu bytu uvedením účelu, k němuž byla
nájemní smlouva uzavřena. Rozhodující je, že doba nájmu bytu, jež je pro závěr
o časové omezenosti nájmu bytu podstatná, je sjednána způsobem, který
nevzbuzuje pochybnosti o její určitosti. Vymezení doby trvání nájmu bytu k
události, o níž není jisto, zda v budoucnu nastane, resp. kdy se tak stane,
nelze považovat za určité a nezakládá nájem bytu na dobu určitou. Z uvedeného
důvodu ani smlouva o nájmu bytu dohodnutá na dobu trvání pracovního poměru,
který byl sjednán na dobu neurčitou, není nájemní smlouvou na dobu určitou,
když nelze usoudit, kdy, tedy ke kterému časovému momentu, událost, k níž by
měl nájem bytu zaniknout, nastane.
Uvedené právní vývody byly vysloveny již v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze
dne 30.9.1998, sp.zn. 2 Cdon 1574/96 publikovaném v časopise Soudní judikatura
– ročník 99/10, a plně dopadají i na souzený případ. Žalobce pronajal žalované
byt, který je předmětem sporu, na základě nájemní smlouvy č. 2706097 ze dne
3.11.1997. Nájem bytu byl uzavřen na dobu pracovního poměru na ObÚ P. (článek
III. nájemní smlouvy). Pracovní poměr žalované u žalobce (vzniklý ke dni
10.3.1997) byl ukončen ke dni 31.10.1999. Tato skutečnost však – s ohledem na
výše rozvedený právní názor – nezaložila ukončení daného nájemního vztahu, a to
pro časovou neurčitelnost události, na kterou bylo trvání nájmu bytu vázáno.
Z těchto důvodů neshledal dovolací soud, že rozhodnutí odvolacího soudu je
správné (§ 243b odst. 2 o.s.ř.); nezbylo proto, než podle citovaného ustanovení
rozhodnutí soudu druhého stupně zrušit.
Věc se vrací k dalšímu řízení soudu druhého stupně, na jehož půdě může dojít k
projednání výše zmíněné právní otázky. Odvolací soud v této souvislosti rovněž
upozorní žalobce na nutnost zajištění platného právního zastoupení i pro
odvolací řízení, neboť pověřením ze dne 13.3.2000 (č.l. 8) byl Mgr. L. H.
zplnomocněn k zastupování žalobce pouze před Obvodním soudem pro Prahu 7.
Vzhledem k tomu, že o dovolání bylo věcně rozhodnuto v nejkratším možném
termínu, stalo se nadbytečným rozhodovat o návrhu vykonatelnosti (§ 243
o.s.ř.), který podala žalovaná.
V novém rozhodnutí rozhodne odvolací soud i o nákladech řízení včetně nákladů
řízení o dovolání (§ 243d odst. 1 věta třetí o.s.ř., za použití § 224 odst. l
o.s.ř., a § l5l odst. l o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 27. prosince 2002
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu