28 Cdo 666/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce J. Š., bytem B., Dělnická 1597/10, proti žalovanému P. O., bytem M. M., K. 177, o žalobě na obnovu řízení vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, pod sp. zn. 12 C 330/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2012, č. j. 8 Co 548/2012-507, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví citovaným usnesením Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 16. 3. 2012, č. j. 12 C 330/2004-487, kterým byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 16. 1. 2008, č. j. 12 C 330/2004-308, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2008, č. j. 8 Co 239/2008-365.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal žalobce – aniž by byl při tomto úkonu zastoupen advokátem – dovolání podle § 238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. Uvedl, že usnesení odvolacího soudu mu bylo doručeno dne 15. 10. 2012. Dále tvrdil, že jednání před odvolacím soudem se neuskutečnilo a žádal, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) vzhledem k čl. II odst. 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 14. 8. 2012, věc přezkoumal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolací instance u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, popřípadě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 1 věta první, odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (§ 240 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o.
s. ř.). Z obsahu spisu se podává, že dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 548/2012-507 – obsahující správné poučení o tom, že dovolání proti němu je přípustné – bylo žalobci doručeno dne 3. 10. 2012. Dovolání proti tomuto usnesení podal žalobce k poštovnímu doručení dne 11. 12. 2012, tedy po uplynutí lhůty stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., která v projednávané věci běžela ode dne 3. 10. 2012 (středa) a skončila dne 3. 12. 2012 (pondělí). Nejvyšší soud proto – aniž by vyžadoval splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 o.
s. ř.) – dovolání jako opožděné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218a o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že žalovanému v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měl právo, nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 16. července 2013 JUDr. Iva B r o ž o v á předsedkyně senátu