28 Cdo 685/2025-374
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: B. L., zastoupená JUDr. Zdeňkem Jankovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 292/15, proti žalované: J. M., zastoupená JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Šumavská 991/31, o 398 730,37 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 67/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. června 2024, č. j. 25 Co 301, 302/2023-249, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10 350 Kč k rukám advokáta JUDr. Zdeňka Jankovského do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 25 Co 301, 302/2023-249, rozsudek pro uznání Okresního soudu v Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 28. 4. 2023, č. j. 5 C 67/2023-74, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. 4. 2024, č. j. 5 C 67/2023-227, potvrdil, pokud jím bylo žalované uloženo, aby žalobkyni zaplatila 398 730,37 Kč s příslušenstvím, odmítl odvolání žalované směřující proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 11. 2023, č. j. 5 C 67/2023-203, a rozhodl o nákladech řízení a povinnosti zaplatit soudní poplatek.
2. Žalovaná proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání. Předestřela otázku, zda v posuzovaném případě byly naplněny podmínky, za nichž lze žalobě vyhovět rozsudkem pro uznání ve smyslu § 114b a § 153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Konkrétně přitom vytýkala, že výzva dle § 114b o. s. ř. tvořila součást elektronického platebního rozkazu, v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu absentovalo určité (nezaměnitelné) vymezení skutku, na jehož základě se žalující strana domáhá uplatněného peněžitého plnění, a že vznesené nároky na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení vylučují vydání kvalifikované výzvy dle § 114b o. s. ř. Měla za to, že se odvolací soud při řešení nastolených otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkazovala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1039/2018, ze dne 17. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2074/2018, a ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 33 Cdo 507/2018.
3. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
4. Podle § 237 o. s. ř., jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Usnesení ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. může být – jak vyplývá z § 114b odst. 2 o. s. ř. – vydáno i tehdy, rozhodl-li soud o věci platebním rozkazem. Tímto usnesením, které je vydáváno spolu s platebním rozkazem a které žalovanému, nebyla-li obě rozhodnutí pojata do jediné listiny, musí být s ním také doručeno společnou zásilkou, je žalovaný vyzýván k písemnému vyjádření ve věci jen „podmíněně“, tedy pouze pro případ, že podá proti platebnímu rozkazu odpor. Protože smyslem a účelem usnesení podle § 114b odst. 1 o.
s. ř. je v tomto případě zajistit řádnou přípravu jednání, které soud případně nařídí po zrušení platebního rozkazu včas podaným odporem (§ 174 odst. 2 o. s. ř.), aniž by musel jednání připravovat až po podání odporu, dospěla soudní praxe již dříve k závěru, že vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. není při postupu podle § 114b odst. 2 o. s. ř. podmíněno tím, že to vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu. Uvádí-li se tedy v § 114b odst. 2 o. s. ř., že soud může vydat usnesení podle § 114b odst. 1 o.
s. ř., i když rozhodl o věci platebním rozkazem, vyplývá z toho, že podmínky k vydání usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. jsou splněny jen tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem v souladu s požadavky vyplývajícími z § 172 odst. 1 a 2 o. s. ř., tedy jen tehdy, bylo-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky, vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem a nejde-li o případy uvedené v § 172 odst. 2 o. s. ř. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.
1. 2005, sp. zn. 32 Odo 382/2004, uveřejněný pod číslem 65/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, uveřejněný pod číslem 21/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007, a judikaturu v nich citovanou.
6. Odvolací soud se výše citované judikatuře (včetně judikatury uváděné dovolatelkou), na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil. V souladu s ní měl za naplněné formální předpoklady vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 o. s. ř. Žalované dovolatelce byla totiž dne 9. 2. 2023 do vlastních rukou doručena projednatelná žaloba, v níž obsažená tvrzení odůvodňovala uplatněné nároky na náhradu škody způsobené – nad rámec škody, jejíž náhrada byla již přisouzena trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 8 T 5/2022 – dovolatelkou právnímu předchůdci žalobkyně (blíže specifikovanými) neoprávněnými výběry z bankomatu v celkové výši 136 730,37 Kč a ponecháním si peněžních prostředků získaných prodejem jeho zbraní (revolveru značky Smith a Wesson, výr. č. CFT3517, a samonabíjecí pistole značky CZ 75 Compact, výr. č. A0674) v celkové výši 12 000 Kč a na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého dovolatelce na úkor právního předchůdce žalobkyně v důsledku přijetí provize za prodej rekreačního objektu ve výši 250 000 Kč na základě neplatné lichevní smlouvy, a elektronický platební rozkaz soudu prvního stupně ze dne 1. 2. 2023, č. j. EPR 184933/2022-29, s kvalifikovanou výzvou dle § 114b odst. 1 o. s. ř. – obsahující řádné poučení o následcích včasného nevyhovění výzvě – k vyjádření ve věci samé ve lhůtě 30 dní od uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu. V situaci, kdy posuzované řízení o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení je soudním sporem, v němž lze uzavřít a schválit soudní smír, se pak má za to, že dovolatelka žalobou uplatněný nárok uznává (§ 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 o. s. ř.), když se ve stanovené lhůtě ve věci písemně nevyjádřila ani nesdělila, jaký závažný důvod jí v tom brání. Soudy nižšího stupně se tudíž uvedené judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřily, vyhověly-li žalobě rozsudkem pro uznání (§ 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 o. s. ř.).
7. Z uvedeného je tedy zřejmé, že zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání v projednávané věci naplněny nebyly (§ 237 o. s. ř.).
8. Napadá-li pak dovolatelka rozsudek odvolacího soudu i ve výrocích o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
9. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobkyně, jež podala vyjádření k dovolání dne 24. 1. 2025, patří odměna advokáta ve výši 9 900 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 450 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), dohromady ve výši 10 350 Kč.
11. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 6. 2025
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu