28 Cdo 770/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Jana Eliáše,
Ph.D.,
v právní věci žalobců a) L. Š., b) H. Š., c) M. V., d) M. V.,
e) M. F., f) M. B., g) A. B., h) V. P., ch) J. P., i) M. S., j) Z. K., a k) M.
K., zastoupených advokátem, proti žalované M. B., zast. advokátkou,
o zaplacení částky 120.455,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Bruntále pod sp. zn. 8 C 173/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 6. 4. 2007, č. j. 11 Co 120/2007-348, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
A. Předchozí průběh řízení
Žalobci i žalovaná jsou spoluvlastníky bytového domu č.p. 1260/1 a pozemku p.č.
27/6 v k.ú. B.-m. (dále jen „dům“). Žalobci se domáhali po žalované zaplacení
částky 120.455,- Kč s příslušenstvím jako úhrady nákladů na hospodaření
společnou věcí (služeb spojených s bydlením), příspěvků žalované do fondu oprav
a rezerv a poplatku za správu domu, to vše za období od října 2000 do
31.12.2003.
Okresní soud v Bruntále jako soud prvního stupně uložil žalované rozsudkem ze
dne 31.3.2006 č.j. 8 C 173/2003-272 zaplatit žalobcům na jejich společný účet
částku 120.191,- Kč s příslušenstvím, ve zbytku žalobu zamítl. Nárok žalobců
dovodil z rozhodnutí většiny spoluvlastníků domu učiněného na jejich schůzi dne
7.11.2000, kterým přijali „Pravidla pro přispívání spoluvlastníků domu na
výdaje spojené se správou, údržbou a opravami domu“ (dále jen „Pravidla“) a z
následného rozpisu plateb na jednotlivé spoluvlastníky.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6.4.2007, č.j. 11
Co 120/2007-348 rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. V
odůvodnění uvedl, že se ztotožňuje se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního
stupně a odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí s tím, že námitky žalované
považuje za ryze účelové, bylo-li prokázáno, že žalovaná se nepodřídila
většinovému rozhodnutí spoluvlastníků.
B. Dovolání
Žalovaná podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost
dovodila z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., podle kterého je dovolání
přípustné proti rozhodnutí zásadního právního významu. Jako důvod dovolání
uvedla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Uvedené vady spatřovala v
tom, že jak soud prvního stupně, tak odvolací soud rozhodly na základě
nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Zejména namítala, že soud neprovedl
žalovanou navrhovaný důkaz znaleckým posudkem k otázce rozpočítání nákladů na
údržbu a provoz domu. Rozhodnutí většiny spoluvlastníků ze dne 7.11.2000,
pravidla přijatá na jednání téhož dne a následné rozpisy plateb jednotlivých
spoluvlastníků jsou nekonkrétní a není jasno, jak se platby rozpočítávaly na
jednotlivé spoluvlastníky ani podle jakého právního předpisu se postupovalo.
Žalovaná dále namítala, že podle ustanovení § 140 odst. 1 občanského zákoníku
(který upravuje předkupní právo – zřejmě § 139 odst. 1 obč. zák.) nelze založit
povinnost jednoho spoluvlastníka platit ostatním spoluvlastníkům jako společným
věřitelům, neboť toto ustanovení se týká pouze vztahu spoluvlastníků k třetím
osobám (dále jen „§ 139 odst. 1 obč. zák.“).
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
C. Přípustnost
Dovolání není přípustné.
Dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a po ustanovení advokáta žalované
v prodloužené lhůtě (§ 241b odst. 3 o.s.ř.) částečně doplněno o náležitosti
podle § 241a odst. 1 o.s.ř.
Námitka žalované, že soud prvního stupně a odvolací soud rozhodly na základě
nedostatečně zjištěného skutkového stavu, může být dovolacím důvodem, jen pokud
by dovolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
Zásadní právní význam by v tomto směru mohl vyplývat jen z porušení ústavního
pořádku, zejména tehdy, pokud by opomenuté důkazy znamenaly zásah do práva na
spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, příp. i čl. 6 Úmluvy (k tomu
srov. nál. ÚS z 10. 5. 2005, sp. zn. IV. ÚS 128/05, N 100/37; a z 11. 9. 2007,
sp. zn. I. ÚS 2030/07). V daném případě se však dovolací soud ztotožňuje se
závěrem soudů nižších stupňů o nadbytečnosti znaleckého posudku z oboru
účetnictví. Způsob rozpočítávání plateb pro jednotlivé účastníky i jejich výše
totiž dostatečně prokazují soudem provedené důkazy, zejména Pravidla přijatá na
schůzi spoluvlastníků dne 7.11.2000, rozpisy plateb, předpisy úhrad a záloh pro
jednotlivé spoluvlastníky i výslech svědka ing. D. M., jednatele správcovské
společnosti. Z těchto důkazů vyplývá, že rozpočítávány byly jen skutečné
náklady na provoz a správu domu. Příspěvky do fondu oprav a rezerv byly dokonce
nižší než původní nájem a ostatní spoluvlastníci domu je řádně hradili.
Dovolací soud pro úplnost uvádí, že soud není vázán důkazními návrhy účastníků
potud, že by byl povinen provést všechny navržené důkazy (srov. Bureš, J. -
Drápal, L. - Krčmář, Z., a kol..: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7.
vydání, Praha, C. H. Beck 2006, str. 570 – k § 120 odst. 1 o.s.ř.)
Uvedené jinými slovy znamená, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav,
aniž by bylo zasaženo do práva dovolatelky na spravedlivý proces. Nezbývá tedy
než uzavřít, že nedostatečná skutková zjištění, resp. neprovedení důkazu
znaleckým posudkem, nezaložila přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm.
c) a odst. 3 o.s.ř. v tom smyslu, že by šlo o rozhodnutí zásadního právního
významu.
K námitce žalované, opírající se o neaplikovatelnost § 139 odst. 1 obč. zák. na
vztahy mezi spoluvlastníky, dovolací soud uvádí, že z napadených rozsudků
nevyplývá, že by nárok žalobců byl založen na aplikaci ustanovení § 139 odst. 1
obč. zák. Povinnost žalované zaplatit žalovanou částku odvolací soud dovodil z
ustanovení § 139 odst. 2 obč. zák, podle něhož spoluvlastníci rozhodují o
hospodaření společnou věcí většinou, počítanou podle velikosti podílů.
V souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 21.6.2001, sp. zn. 22 Cdo 599/99) spadá pod pojem hospodaření
společnou věcí i rozhodnutí o tom, jaké náklady, resp. investice budou na
společnou věc vynaloženy. Každý spoluvlastník musí mít právo se k rozhodnutí
vyjádřit. Pokud s rozhodnutím nesouhlasí, a je přehlasován většinou
spoluvlastníků, je přesto povinen na takový náklad přispět. Tato povinnost
vyplývá přímo z rozhodnutí spoluvlastníků, neboť menšinový spoluvlastník tak
plní povinnost, která pro něj plyne z ustanovení
§ 137 odst. 1 obč. zák. (srov. cit. rozsudek).
Dovolatelce byla dána možnost se k rozhodnutí vyjádřit, neboť se účastnila
schůze spoluvlastníků dne 7.11.2000, na které bylo rozhodnutí o způsobu
rozpočítávání úhrad přijato. Dovolatelce tedy vznikla povinnost přispívat na
náklady spojené s provozem domu podle rozhodnutí spoluvlastníků formou úhrady
na bankovní účet, který k tomu účelu zřídili, a kam zpočátku zasílala své
platby i dovolatelka. K tomuto rozhodnutí nebylo zapotřebí zvláštní formy.
„Termínem „rozhodování“ o hospodaření se společnou věcí nezamýšlel zajisté
zákonodárce nějaký blíže formalizovaný postup, ale shodu či neshodu při řešení
určité věcné otázky. O tom, že tato otázka se stala předmětem společného
rozhodování, mají být všichni spoluvlastníci informováni, při zachování
možnosti se vyjádřit a konečné rozhodnutí tak ovlivnit.“ (usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 24.9.2004, sp. zn. 28 Cdo 364/2004).
Za této situace je tedy třeba uzavřít, že povinnost žalované přispívat na
náklady spojené s provozem a údržbou domu na účet zřízený ostatními
spoluvlastníky vyplývá z rozhodnutí spoluvlastníků podle § 139 odst. 2 obč.
zák., a proto námitka dovolatelky, že na daný skutkový stav nelze aplikovat
ustanovení § 139 odst. 1 obč. zák., je irelevantní.
Protože v posledně uvedeném směru nejde o právní otázku, která by v rozhodování
dovolacího soudu nebyla řešena, ani o otázku, která by byla vyřešena v rozporu
s hmotným právem, nelze dospět k závěru, že rozsudek odvolacího soudu je
rozsudkem ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadně významným, a
to s tím důsledkem, že dovolání není ani v tomto směru přípustné.
Protože žádná z dovolacích námitek neumožňuje závěr o zásadním právním významu
dovoláním napadeného rozhodnutí, bylo dovolání podle § 243b odst. 5 věta první
a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobcům přes jejich
úspěch ve věci prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 3. dubna 2008
JUDr. Iva Brožová, v. r.
předsedkyně senátu