28 Cdo 775/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. B., proti žalovaným 1/ P. Č. a 2/ M. Č., o přechod vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 C 45/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4.1.2001, čj. 6 Co 3134/2000-133, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 23.8.2000, čj. 7 C 45/99-111, zamítl návrh žalobkyně na vyslovení přechodu vlastnického práva žalovaných k domu čp. 12 na stavební parcele č. 38 v katastrálním území H. H. na žalobkyni; svůj nárok žalobkyně odvozovala z ustanovení § 8 odst.1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákon o půdě\").
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 4.1.2001, čj. 6 Co 3134/2000-133, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s jeho závěry, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdci žalovaných získali předmětné nemovitosti za okolností uvedených v ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě.
Rozsudek odvolacího soudu, jenž nabyl právní moci dne 5.2.2001, napadla žalobkyně dovoláním, v němž se nezabývá jeho přípustností. Soudu prvního stupně i soudu odvolacímu vytýká nesprávné hodnocení důkazů, a navrhuje zrušení rozsudků obou soudů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání vyjádřili prostřednictvím svého právního zástupce, advokáta JUDr. S. F. tak, že dovolání považují za nepřípustné, a navrhli jeho zamítnutí.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále též jen \"OSŘ\").
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat. Podle ustanovení § 236 odst. 1 OSŘ ve znění platném do 31.12.2000, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 240 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení § 240 odst. 2 věta první OSŘ prominout.
V daném případě byl rozsudek odvolacího soudu, proti němuž dovolání směřuje, vydán po řízení provedeném podle dosavadních předpisů ( občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000), které se proto aplikují i v dovolacím řízení, včetně ustanovení o lhůtě k podání dovolání. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 5.2.2001, a lhůta k podání dovolání tedy skončila dne 5.3.2001. Dovolání proti tomuto rozsudku, datované dnem 3.4.2001 došlo soudu dne 5.4.2001, tedy zjevně opožděně. Nezbylo proto, než je odmítnout jako opožděné podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) OSŘ.
Podle výsledku dovolacího řízení mají nárok na náhradu nákladů v něm vzniklých žalovaní, protože žalobkyně procesně zavinila, že dovolání muselo být odmítnuto ( § 243b odst.4, § 225 odst. 1, § 146 odst. 2 OSŘ). Žalovaným však nevznikly náklady řízení, které by bylo možno ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ považovat za potřebné k účelnému uplatnění nebo bránění práva, když argumentace, obsažená ve vyjádření k dovolání, se opírá o procesní předpis, který nelze aplikovat.
O návrhu dovolatele na vrácení soudního poplatku z dovolání rozhodne soud prvního stupně ( § 3 odst. 2 zákona č. 549/91 Sb., o soudních poplatcích.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25.července 2001
JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.
předsedkyně senátu