U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce P. Č., o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků pro řízení dovolací, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 46 Nc 1837/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. srpna 2010, č. j. 8 Co 1241/2010-40, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. srpna 2010, č. j. Nco 136/2010-36, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. dubna 2010, č. j. 46 Nc 1837/2009-29, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 4. 2010, č. j. 46 Nc 1837/2009-29, se zastavuje. II. Řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 8. 2010, č. j. Nco 136/2010-36, se zastavuje. III. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 8. 2010, č. j. 8 Co 1241/2010-40, se odmítá.
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 4. 2010, č. j. 46 Nc 1837/2009-29, rozhodl, že žalobci se osvobození od placení soudních poplatků nepřiznává (výrok I.) a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o dovolání (výrok II.).
O námitce podjatosti žalobcem označených soudců Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo Vrchním soudem v Praze rozhodnuto usnesením ze dne 12. 8. 2010, č. j. Nco 136/2010-36, tak, že tito soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 8 Co 1241/2010.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 26. 8. 2010, č. j. 8 Co 1241/2010-40, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku II. o zamítnutí návrhu žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o dovolání, ve výroku I. je změnil tak, že o osvobození od soudních poplatků se nerozhoduje.
Proti všem uvedeným usnesením podal žalobce dovolání, jež si sepsal sám. Dovolatel zpochybnil správnost výše uvedených usnesení a vyslovil se v tom smyslu, že by podle něj měla být Nejvyšším soudem poskytnuta ochrana jeho právům.
V souladu s ustanovením § 236 o. s. ř. je dovoláním možno napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze v případech, v nichž to zákon připouští.
Napadl-li dovolatel usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích, pak je třeba připomenout, že opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, k jehož projednání není Nejvyšší soudu funkčně příslušný (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 47, svazek 6/2006). Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení ve smyslu § 104 o. s. ř., jež brání tomu, aby Nejvyšší soud mohl pokračovat v řízení o dovolání proti tomuto usnesení, pročež Nejvyšší soud dovolací řízení v této části dle § 104 odst. 1 ve spojení s § 243c o. s. ř. zastavil.
Rovněž usnesení Vrchního soudu v Praze o námitce podjatosti směřující proti soudcům odvolacího soudu je třeba považovat za rozhodnutí provostupňové, k jehož přezkumu není dovolací soud funkčně příslušný (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. 33 Cdo 736/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 25 Cdo 857/2010). S ohledem na tento nedostatek podmínky řízení dovolací soud řízení i v tomto rozsahu v souladu s ustanovením § 104 odst. 1 ve spojení s § 243c o. s. ř. zastavil.
Napadené usnesení odvolacího soudu týkající se osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé, a nepřichází tak v úvahu přípustnost dovolání dle § 237 odst. 1 o. s. ř. Uvedené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani pod další ustanovení občanského soudního řádu upravující přípustnost dovolání proti usnesením odvolacího soudu (srov. § 238 až § 239 o. s. ř.), a není tak možné dospět k závěru, že by zákon dovolacímu soudu umožňoval toto rozhodnutí přezkoumávat. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce v naznačeném rozsahu podle § 241b odst. 2, části věty za středníkem, § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť žalobci právo na jejich náhradu nepřísluší a ze spisu není zřejmá existence protistrany, ve vztahu k níž by bylo možné otázku náhrady nákladů řízení řešit.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 6. dubna 2011
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r. předseda senátu